- Veronika Puhačová
Dojmy, pojmy a čísla z Mezinárodního dne archeologie očima archeologů z ÚAPPSČ
Více než stovka archeologů. Víc než padesátka institucí. Víc než 60 míst v ČR. A nespočet aktivit a informací. A také velká pozornost médií. Skutečné archeošílenství, jak to trefně označují naši američtí kolegové hashtagem #archaeomadness. Třetí český Mezinárodní den archeologie jednoznačně překonal naše tajné popularizační sny a ukázal světu, že i v tak malé zemi se skrývá obrovská energie, nadšení a chuť měnit staré návyky. V letošním roce jsme se totiž stali hned po USA druhými nejaktivnějšími archeology v rámci tohoto dne na celé planetě. A to už něco znamená.
Obzvlášť proto, že u nás popularizace archeologie nikdy nebyla zrovna vědeckou prioritou, ač si všichni uvědomovali, že postavení archeologů ve společnosti není zrovna dvakrát růžové. Potřeba dokázat společně lidem, že naše práce je skutečně hodná jejich pozornosti, však vědeckými kruhy probublávala již dlouho. A stačil pak jediný poslední impulz, který vyšel před dvěma roky z akademických archeologických kruhů Filozofické fakulty UK, aby zažehl právě toto "archeošílenství". Letos se totiž do Mezinárodního dne archeologie, který od roku 2011 vyhlašuje Archaeological Institute of America, zapojila skutečně celá Česká republika. Velká i malá muzea, ústavy archeologické památkové péče, katedry archeologie i různá archeologická sdružení. Všichni jsme se snažili vymyslet, co nejlepšího v tento jeden den můžeme lidem nabídnout. Což, vzhledem k rozsahu archeologických nálezů a dat, která máme k dispozici, vůbec není legrace. A tak si každý zapojený archeolog nakonec vybral to, co ho baví nejvíc a co sám považuje za důležité a zajímavé zároveň. Formou přednášek, komentovaných prohlídek, vycházek, dnů otevřených dveří, workshopů, archeodílen či slavností pak byly desítky těchto vyvolených témat prezentovány na mnoha místech.
My z Ústavu archeologické památkové péče středních Čech jsme samozřejmě nemohli zůstat stranou, však také popularizaci děláme naplno v rámci našich Cest archeologie. Den archeologie jsme tedy pojali důkladně, hned na třech místech a ta jsme si rozdělili následovně: Zdeněk Beneš a já budeme prezentovat módu keltských žen a originální archeologické nálezy (rozdělení rolí je jistě zřejmé) na ústřední hromadné archeosešlosti v Celetné na půdě Filozofické fakulty, která je vždy v tento svátek přímo okupována archeology z mnoha pražských archeologických institucí. A s námi tam ještě budou naši skvělí a nesmírně šikovní pomocníci Anežka Míčková a Matyáš Kapic, a také přítel „Kelt“ s dlouholetou praxí, Petr „Křižák“ Ondroušek ze sdružení LaténArt. Kolega Jiří Bernat pak spolu s členy spolku Život v Hradci a okolí vezme lidi pěkně ven a provedou je po středověkých krásách Stříbrnoskalicka. A Josef Dufek, který momentálně vede výzkum na významné lokalitě v Dolních Břežanech, otevře bránu výzkumu a celé odpoledne tam bude zájemce provádět a ukazovat, co že to ti archeologové vlastně v té zemi hledají.
Velkorysé plány nám mohlo zkazit snad jedině počasí. Toho jsme se brzy ráno v Celetné vlastně obávali všichni nejvíce, protože většina aktivit se odehrávala na fakultních dvorech venku a déšť by akci návštěvníkům ani nám zrovna dvakrát nezpříjemnil. A ono nakonec asi i trochu pršelo, ale my si toho v tom celodenním nasazení téměř nevšimnuli. Neustálý tok návštěvníků v průběhu dne vůbec neustal, jen přetékal mezi venkovními stanovišti a našláplým programem archeologických jednohubek – krátkých přednášek, které ve třech blocích rezonovaly podzemním klubem. Nejen jednohubky, ale i dění nahoře na dvorcích bylo plné archeozábavy a poznávání. Dobrodružství archeologie tam totiž pod heslem "Žijeme archeologií!" prezentovalo víc jak 60 archeologů pracujících či studujících a zastupujících Muzeum hlavního města Prahy, Národní muzeum, Hrdličkovo muzeum člověka, Národní památkový ústav, náš Ústav archeologické památkové péče středních Čech a samozřejmě také Ústavy pro archeologii, pro klasickou archeologii a Český egyptologický ústav FF UK. Všichni podávali informace o archeologických metodách, výzkumech i nálezech, ukazovali odborné i popularizační knihy, povídali si s návštěvníky a zprostředkovávali jim spoustu akčních činností. Poznávání doslova na vlastní kůži. Návštěvníci si totiž kromě rukodělných aktivit, jako je terénní výzkum, dokumentace hrobu, mytí nálezů, ražba mincí či jeskynní malba, mohli vyzkoušet keltské oděvy z naší převlékárny, ochutnat pravěké pokrmy, očichat a vyzkoušet barvířské rostliny a pigmenty, osahat tisíce let staré zlomky keramiky či pocítit jemnost a hebkost pravěkých textilií. Jednoduše archeologie všemi smysly. Brzy to ostatně také všechno sami uvidíte v akčním videoklipu, který je zrovna ve fázi přípravy a z nějž také pochází výše přiložený snímek!
My se Zdeňkem jsme tedy naše úsilí v Celetné zhodnotili velmi uspokojivě. Ale co naši kolegové? Co se dělo v jejich prezentačních archeobuňkách? V pondělí volám Pepovi: „Tak co Pepo, jak to šlo v sobotu v Břežanech?“ „No hele, dobrý, moc dobrý! Teda neřeknu ti, kolik lidí přišlo, ale vůbec jsem se nedostal k tomu, abych tam normálně pracoval.“ Takže asi hodně, řekla bych, když si za celé odpoledne nestihl Pepa ani kopnout. „A co ohlasy, nějaké neobvyklé reakce?“ „No jo, lidem se to moc líbilo. Teda, jeden pán se mě po tom, co jsem mu ukázal všechny nálezy, ptal, kdy že jim ukážu taky ty důležitý objevy. Ale jinak byli úplně nadšení, zvlášť ženský, ty obdivovaly hlavně korálky a keramiku, a že vidí, jak se to nachází.“ A co středověký výlet za archeologií po Stříbrnoskalicku? „Vycházka trvala od desíti do pěti hodin a byla dlouhá asi deset kilometrů, takže se nám lidé průběžně střídali, přicházeli a odcházeli, jak zrovna mohli, fyzicky i časově. Celkem jich ale bylo kolem 35, hlavně z řad místních obyvatel, takže to byla vlastně i taková pěkná společenská událost. Bylo slunečno a tak celá trasa od návštěvy kostela sv. Jakuba Většího v Rovné ve Stříbrné Skalici přes Hradové Střimelice, kostel sv. Martina v Kostelních Střimelicích až do Hradce u Stříbrné Skalice byla skutečně moc příjemná“, říká Jiří Bernat, který na tento den dokonce zajistil zpřístupnění několika navštívených kostelů i otevření místního obchodu, aby návštěvníci během dlouhých archeotoulek nehladověli.
Za naši „Úapku“ tedy můžeme Mezinárodní den archeologie hodnotit jedině s radostí a vděčností za vynaložené úsilí všech zúčastněných a hlavně hlavních organizátorů a inspirátorů z FF UK, Pavla Titze, Kamily Remišové Věšínové, Miroslava Popelky a Renaty Šmidtové. A podle sobotního rozjímání s ostatními kolegy nad zaslouženým pivem to nebude jen pocit. Prostě se to asi fakt povedlo. Myslím, že o tom svědčí i pár zatím získaných čísel: Celetná 2000, Roztoky 520, Liboc 500, Teplice 308, Most 410, Břežany 150, Ústí nad Labem 269. To jsou počty návštěvníků, které hlásí některá ze zapojených míst. A to je jen kapka v proudu, který se díky MDA spustil. Teď nezbývá než doufat, že jen tak nevyschne a bude stále zurčet i po celý rok. A co vy, pomůžete nám a necháte se taky strhnout proudem "archeošílenství"?
A abychom nezapomněli, na večer Mezinárodního dne archeologie zařadila ČT na program díl pořadu Historie.cs s názvem Pravěk v nás, na jehož natáčení jsme se aktivně podíleli.
A za shlédnutí stojí také další video i fotoreportáže k letošnímu MDA:
Česká televize: Mezinárodní den archeologie
Česká televize: Na jeden den archeologem
Hradecký deník: Ve Všestarech objevovali vědu
iFórum: Velká oslava archeologie potřetí
Archeologie na dosah: Foto z Mezinárodního dne archeologie
Národní památkový ústav: V rámci Mezinárodního dne archeologie se v Telči pekly moučné placky
