Reportáž o tom, kolik plodnosti přinesl Beltine na Semenci
Toho deštivého rána vzbudilo Torana neklidné ržání. Vyšel ze svého stanu, který si večer po příjezdu postavil moudře na místě s překrásným výhledem na výběh koní, a nasál ranní vůni jižních krajin Boiohaema. Mlhy se valily přes protější kopce a on si užíval tradičního klidu před tím, než se jeho keltští přátelé proberou po oslavách Beltinu. A v tom si toho povšiml. V ohradě již nebyli čtyři koně, jako večer, ale bylo jich pět. Vedle hnědé klisny se na dlouhých nohách třáslo čerstvě narozené hříbě. Jak magické, pomyslel si Toranos, bohové nám seslali znamení, že naše obětiny za letošní plodnost byly přijaty! Čeká nás jistě velmi úspěšná sezóna…
Oslava Beltinu v Přírodovědném muzeu Semenec v Týně nad Vltavou magická vskutku byla. Už jen to, že podle všech předpovědí mělo od rána do večera hustě pršet, přičemž my se rozhodli, že prostě pršet nebude a pak opravdu téměř celý prvomájový den nepršelo, bylo velmi povzbuzující. Protože když Keltové z celých Čech a Slovenska uspořádají setkání na počest boha světla Belena, ani obloha jim nemůže překazit jejich plány. A tak jsme si všichni společně užili nejen sváteční večer 30. dubna, dnes známý pálením čarodějnic, ale také první máj, kdy jsme předváděli svou krásu a dovednosti široké jihočeské veřejnosti.
Sjíždět jsme se začali už ve čtvrtek odpoledne, a protože některá setkání byla první po zimě, vítání bylo vskutku bujaré. Po setmění jsme zapálili beltinový oheň a začali se chystat na večerní rituál. Oblékli jsme si své nejlepší keltské modely, obdivně vzdychali nad novými vlastnoručně zhotovenými doplňky přátel, posilnili se zlatavým mokem a společně jsme se vydali průvodem do hustého borovicového háje. Místní sbírka borovic je totiž v Přírodovědném muzeu novinkou a naším úkolem bylo ji uctít vztyčením posvátného kamene. Při této příležitosti jsme nejen provedli důležité obětiny, ale také si, takto ve velkém snad prvně, v kruhu sdělili, proč jsme se vlastně sjeli a jaké osobní motivace nás na tyto akce přivádějí. A po rituálu již nebyl důvod odkládat veselí a tak mohla oslava propuknout na plno. Vždyť jsme si toho po zimě měli tolik co říci!
Druhý den jsme se do deštivého rána probudili chvíli po Toranovi i my ostatní. Jak déšť ustával, pochmurné výrazy v našich tvářích se začaly postupně proměňovat v nadšení a vzrušení z akce a všichni jsme začali divoce pobíhat a chystat se na příchod veřejnosti. Ovšem na líbání pod rozkvetlým stromem se samozřejmě čas našel! Však žádná z nás nechce uschnout!
Po desáté hodině se již rozjel klasický program. Předváděli jsme návštěvníkům práci s textilem jako tkaní, předení a barvení, vařili pokrmy z místně doložených pravěkých surovin, mleli obilí na žernovu, pletli provazy a sítě, stříleli z luku a luky vyráběli, tvořili plastiky z hlíny, vyřezávali hřebeny, odlévali mince, vyprávěli o keltském válečnictví, oblékali malé návštěvníky do keltských šatů a samozřejmě také hráli a tančili a zaháněli zimu a tmu v podobě vznešeného tančícího havrana. V celém vltavotýnském regionu byla tato akce naprostým unikátem a tak návštěvníci odcházeli nejen plní nových dojmů, ale také s překvapenými výrazy, na jakou úroveň se vlastně život v pravěku vyšplhal.
Po podvečerním vylidnění areálu na nás sice začala padat únava, ale ještě jsme sebrali síly na jarní procházku na nedaleký soutok Vltavy a Lužnice. Taková kouzelná scenérie, kdy se vody dvou velkých toků spojují za barokní kapličkou v jednu poklidně plynoucí řeku, se přeci na mnoha místech nenaskýtá! Cestu jsme využili nejen k zhodnocení akce, ale také k důležitým hovorům o naší budoucnosti. A také o budoucnosti české oživené prehistorie. Urodilo se spoustu skvělých nápadů, rozhodně se během této sezóny máte na co těšit! Letošní Beltine byl vážně neskutečně plodný!
Podívejte se na parádní fotogalerii z této akce! (Foto J. Lohnická) Krátké video s atmosférou najdete na YouTube kanálu Přírodovědného muzea!
Reportáž České televize si můžete prohlédnout v 18. minutě zde!
