Naše zadky jsou tvrdé jako naše štíty aneb Germáni na cestě
“Pane, pane, tím směrem nejezděte!”, rozeběhl se pasáček směrem k jezdci. Inguz zastavil koně. “Proč bychom tím směrem neměli jet?“, udiveně se zeptal chlapce a pohlédl na ryjící prasata. “Je po samhainu a tím směrem jsou obětní blata, svět náš a zásvětí je až do slunovratu průchozí, pane!”. K chlapci popojel i druhý jezdec. „Jel tu před námi ještě někdo?” zeptal se chlapce. “Ne pane, nejel, ale může to být nebezpečné”. Zpoza tisového křoví teprve až teď vystoupila malá holčička, tak o zimu nebo dvě mladší než chlapec.
“Vy jezdíte bez sedel!”, zadívala se na jezdce. “Je to náš zvyk, odpověděl Sowul. “Náš lid považuje za změkčilé jezdit v sedlech”, dodal Inguz. Až teprve teď si chlapec pořádně prohlédl oba jezdce a opravdu, pláště nekryly sedla, ale jen nohy mužů. Po tomto zjištění tak nějak sám od sebe udělal několik kroků zpět. Holčička naopak došla až k nim. “A nebolí vás zadky?” zeptala se a nevinně na oba pohlédla. Inguz ze Sowulem se na sebe podívali a začali se smát. Usmály se i obě děti. “Mladá paní“, přihnul se Inguz k holčičce, „naše zadky jsou tvrdé jako naše štíty!“. A výrazně mrkl na obě děti. Ty se začaly také smát.
„Děkujeme vám za varování, ale budeme muset pokračovat v cestě“, pokývl Sowul na děti a vyjel. Inguz zašmátral v brašně a podal dětem dvě stříbrné mince. „Je na nich vyražen koník, jako ty, co nás nesou. Tyhle máte pro štěstí. Poutníky chrání bohyně, vy jí říkáte Epona, a nebojte, cesty nás všech vedou bohové“. S pohledem na děti pobídl koně a následně dojel Sowula. Děti mlčky třímaly v pěstičkách mince a sledovaly mizející jezdce…
Čeho se při těchto rekonstrukcích můžeme chytit?
Naše Příběhy nejsou jen výplodem živé imaginace, ale vycházejí z vědecky podložených dat. O životě starých Germánů a historických Keltů nás totiž kromě archeologických pramenů informují částečně i ty písemné. Jak nám mohou pomoci, abychom si představili třeba výše uvedenou scénu?
Nástin nám podává například Caesar ve svých Zápiscích o válce galské, kde se kromě Keltů věnuje i Germánům, zde konkrétně kmeni Svébů. O jejich způsobu jízdy píše toto:
"V jezdeckých bitvách často seskakují z koní a bojují opěšalí. Koně mají naučeny, že se jim z toho místa na krok nehnou, a když je toho potřebí, uchylují se zas rychle zpátky ke koním. A nic se podle jejich mravů nepokládá za větší hanbu a slabošství, než užívat sedla. Proto se i sebemenší jejich hlouček odvažuje na sebevětší počet jezdců na sedlaných koních.
Takže proto Inguz a Sowul jedou bez sedla!
