- Veronika Puhačová
V jednotě je síla. Rozhovor s Marií Opatrnou, ředitelkou a projektovou manažerkou projektu Svatá Lud
V letošním roce se naplno rozjely přípravy projektu Svatá Ludmila 1100 let, který vznikl z iniciativy obce Tetín, jeho obyvatel, místní farnosti a pana starosty Ing. Martina Hrdličky. Jak je již patrné z názvu, cílem projektu je přiblížit osobnost a význam sv. Ludmily a to jak na komunitní úrovni, tak i na té nejvyšší, národní. Tři okruhy, představující Ludmilu jako světici, jako historickou silnou ženu a jako patronku místní komunity, propojí množství různých dílčích aktivit ve formě publikací, konferencí, přednášek či multimediálních a uměleckých počinů. Těchto několik let připomínání Ludmilina odkazu pak vyvrcholí v roce 2021, přesně 1100 let od její mučednické smrti na Tetíně v roce 921.
Nám je ctí, že Ústav archeologické památkové péče středních Čech byl osloven, aby se stal jedním z odborných spolupracujících partnerů, kteří se budou na realizaci vybraných částí projektu podílet. A k naší velké radosti se před nedávnem stala ředitelkou a projektovou manažerkou projektu Svatá Ludmila 1100 let PhDr. Ing. Marie Opatrná, Ph.D., která byla jednou z hlavních osobností projektu Archeologie na dosah, probíhajícím v letech 2012-2014 v Národním muzeu. Ač původem kunsthistorička, Marie si k archeologii vybudovala silný pozitivní vztah a svou otevřenou myslí ji dokáže efektně propojovat s dalšími vědeckými a kulturními okruhy.
My se tedy na tuto spolupráci velmi těšíme a jsme si jisti, že přinese mnoho ovoce. A v rámci diskuzí nad možnostmi této spolupráce jsme samozřejmě neopomněli Marii vyzpovídat, abychom vám projekt Svatá Ludmila 1100 let přiblížili již v jeho počátku. Atmosféra rozhovoru byla uvolněná a přátelská a přispěla tak k odkrytí dalších zajímavých aspektů projektu, o kterých se zatím nikde jinde nedočtete.
Marie, mohla bys nám na úvod trochu shrnout a přiblížit podstatu projektu?
Svatá Ludmila je velmi obsažné téma, které je nenápadně rozprostřeno v podvědomí české společnosti. Bylo ale potřeba ho nějak uchopit a systematizovat. Proto projekt vytyčil tři linie, kterým se bude věnovat a jejichž cílem je přiblížit sv. Ludmilu české společnosti a vzbudit o ni zájem. A to zájem nejen jako o důležitou osobnost našich dějin, ale také jako o člověka, z jehož života se můžeme mnohé naučit.
Kromě české veřejnosti se však zaměříme i na vazby se zahraničím, kam byl kult sv. Ludmily také zanesen. Návaznosti nacházíme také v pravoslavné církvi, kde je, i když trochu jinak, také uctívána. Půjde nám tedy i o toto propojování různých podob přístupu k historické postavě, abychom si uvědomili, že nás spojuje stejná tradice, na kterou můžeme společně navazovat.
Nejvyšší metou pak bude zmíněný rok 2021, kdy celý projekt vyvrcholí národními událostmi, jako je pouť a snad i rozsáhlá výstava. Tyto akce by měly oslovit nejširší veřejnost, aby si lidé uvědomili, jaký význam pro nás vlastně sv. Ludmila měla a proč ji připomínáme.
S jakými vizemi jsi do projektu vstoupila Ty? Odtajníš nám některý ze svých plánů nebo si je zatím necháváš pro sebe?
Jedním z mých velkých cílů je dosáhnout toho, aby projekt propojil odborníky i veřejnost a aby spolu různé obory a sféry v tématu zainteresované komunikovaly. Mou vizí je situace, kdy spolu všichni potáhneme, jak se říká, za jeden provaz. Což nám umožní sv. Ludmilu nejen lépe prezentovat, ale i lépe poznat. Budu se tedy snažit propojit historické, archeologické i umělecké aspekty se sv. Ludmilou spjaté a zároveň s nimi pracovat v kontextu současné společnosti.
S kulturními a historickými granty již máš zkušenosti z Národního muzea z projektu Archeologie na dosah. Svatá Ludmila 1100 let však na Tebe klade ještě daleko vyšší nároky. Jaké to vlastně je ocitnout se v čele tak rozsáhlého a ambiciózního projektu?
Je to výzva! Zatím však nestojím zcela v čele, ale navazuji na lidi, kteří s projektem přišli, a na jejich vize a cíle. Snažím se však najít svou pozici a cestu, jak do projektu vnést něco svého či nového. Vidím mnoho možností, kam až by projekt mohl zasáhnout a kam by se to všechno dalo dotáhnout. Na druhou stranu si ale také uvědomuji, kolik práce před námi leží, co všechno se musí udělat a že velkou část z toho nesu na svých bedrech. Cítím to jako velkou zodpovědnost, kterou vůči projektu mám. Stejně tak jako vůči lidem, kteří jej iniciovali a kteří mi ho s důvěrou svěřili. A když něco pokazím, nemohu to vyčítat nikomu jinému, než sama sobě.
Stresuje tě ten pocit?
Rozhodně. Rozjíždět takový velký projekt je stresující, já obdivuji například podnikatele, kteří se po hlavě nebojácně vrhají do svých plánů, i když nemají záruku úspěchu. Navíc jsem nestála u úplného prvopočátku, ale naskočila jsem až před nedávnem, takže rozhodně to není poklidná role. Na druhou stranu ale fakt, že za projektem již stojí jeho iniciátoři, mi dodává pocit určité jistoty a opory.
Velká část české populace je dnes ateistická, přesto si projekt věnovaný české světici získává velkou podporu. Co podle Tebe současnou veřejnost na sv. Ludmile přitahuje nejvíce?
Myslím, že jedním z těch přitažlivých momentů je uchopitelný počátek naší národní historie. Ludmila stála u základů přemyslovské dynastie, figuruje také v nejstarších písemných pramenech. Mnoho lidí také fascinuje to, že byla světicí – ženou. A navíc se nestala světicí na základě řeholního života, nebyla příslušnicí nějakého církevního řádu, byla svým způsobem z lidu, měla rodinu. A takto významně zasáhla do vývoje české historie.
V současné době myslím oslovuje také možnost nějakého pomyslného záchytného bodu. Protože ať už věřící či nevěřící, všichni se potřebujeme mít o co opřít, na čem stavět. A právě takovéto hluboce zakořeněné tradice spojené se skutečnou historií nabízí lidem žádanou duchovní oporu.
Jak říkáš, všichni potřebujeme nějaké záchytné body. A na základě historie můžeme vyčíst, že v těžkých dobách lidé tuto oporu hledají ve víře daleko častěji, než v časech klidných. A k těm současná situace v Evropě rozhodně nepatří. Může podle Tebe církev i dnes být lidem oporou? Má jim co nabídnout?
Otázku vztáhnu k našemu projektu, který má i svou duchovní osu, té se rozhodně nezříkáme. Ovšem směřujeme ji tak, abychom lidem nepodsouvali něco seshora, neříkali „tady máme světici, tak ji koukejte uctívat“. Naopak, snažíme se jít odspodu, z jednotlivých napojených komunit a témat vztahujících se k Ludmile. Osobnost sv. Ludmily se totiž dotýká mnoha různých společensky významných problémů. Ať už je to vychovatelství, kriminalita nebo třeba neúplné rodiny. Podaří-li se nám koordinovat plánované aktivity tak, aby oslovovaly i tyto často opomíjené skupiny, dle mého pohledu tak na odkaz sv. Ludmily správně navážeme. Je to cesta lidského přístupu, který nepochybně osloví i veřejnost mimo kruhy věřících.
A jaký je Tvůj osobní vztah ke sv. Ludmile?
Já sama jsem věřící, a když jsem vyrůstala, chodila jsem do kostela sv. Václava v Dejvicích. Jeden z výjevů ze života sv. Václava, které jsou zobrazeny v interiéru, se týká právě sv. Ludmily v roli babičky sv. Václava. Je pro mě tedy jakýmsi zažitým faktem, historickou a kulturní realitou, kterou mě nikdo neučil, ale kterou jsem sama vstřebala ze svého okolí a zařadila ho do svého života.
Můj vztah k Ludmile jistě ovlivnilo i studium Arcibiskupského gymnázia na Praze 2, na náměstí Míru s ústředním kostelem sv. Ludmily. Dokonce i naše jídelna, kam jsme chodili na obědy, se jmenovala Kavárna sv. Ludmily. S Ludmilou jsem tak vlastně vyrůstala a vždycky patřila do mého světa. S nadsázkou by se dalo říct, že má práce na projektu je až téměř osudové spojení. Propojuje mou zkušenost s archeologií v Národním muzeu, mé studium Dějin křesťanského umění i můj osobní život.
Snažíte se představit sv. Ludmilu v různých rolích, nejen jako světici, ale také jako panovnici, matku, vychovatelku, babičku. Informace můžete čerpat nejen z archeologických výzkumů na Tetíně, Pražském hradě či Levém Hradci, ale také z raně středověkých legend, jako je Kristiánova či Gumpoldova, nebo z pozdějších písemných pramenů. Období pohnutého konce 10. století však pro nás přesto zůstávají stále tak trochu v mlze. Domníváš se, že jsme vůbec schopni na základě těchto poměrně omezených zdrojů proniknout do Ludmilina života hlouběji?
Když vznikne nějaká taková iniciativa (a tento projekt skutečně vznikl jako iniciativa lidí uvědomujících si význam sv. Ludmily), tak na sebe může navázat mnoho odborných aktivit. My se budeme totiž snažit podpořit a iniciovat také vědecké aktivity na poli poznání života sv. Ludmily a její doby. Protože na první pohled o ní víme mnoho, ale při bližším pátrání se dozvídáme, že některé badatelské akce třeba nebyly zatím publikovány, nebo se některým detailům ještě nikdo nevěnoval. S čím více lidmi o tématu mluvím, tím více těchto bílých míst s velkým potenciálem nacházím. Když ale všichni uvidí zájem a nějaký centrální bod, na nějž je možné navázat, může to rozproudit tok informací. V jednotě je prostě síla, která nám může dopomoci mnoho dosud neprobádaných témat ozřejmit.
Důležité je ale uvědomit si dvě roviny příběhu sv. Ludmily. Jednou je její skutečný život, který skončil jejím usmrcením roku 921, druhou pak pomyslný druhý život, kterým její odkaz žil ve společnosti i po její smrti, vyvíjel se a ovlivňoval naši společnost. S tímto je také nutné v projektu pracovat.
Jako kunsthistorička se na umělecká díla spojená se svatoludmilským kultem díváš jistě z více úhlů pohledu. Máš mezi nimi nějaká nejoblíbenější? Plánuješ s nimi v projektu nějak pracovat?
Teď asi ukážu další příklad toho, na co cílíme. Já samozřejmě znám notoricky známá díla, jako je Svatá Ludmila od Mistra Theodorika, nebo sv. Ludmila z votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi, ze svatováclavského pomníku od Josefa Myslbeka na Václavském náměstí. Ovšem mnoho ostatních obrazů, s kterými se díky projektu setkávám, pro mě zůstávalo skryto. Nepatří totiž mezi chef-d´ouevre, jak se v umění říkám mistrovským dílům, jsou to běžnější, obyčejnější a prostší zobrazení. A pro mě je výzva je objevovat.
To je další věc, která mě na tomto projektu tolik baví. Při přípravě dalších dílčích projektů, jako například teď při hledání materiálu na fotografickou výstavu, hovořím s lidmi a poznávám další a další dílka se sv. Ludmilou. Zatím jsem však svůj nejoblíbenější výtvor nenašla. Nejvíc mě zatím oslovuje Myslbek z Václavského náměstí, ale myslím si, že to pravé dílo, které bude mému kunsthistorickému srdci nejbližší, teprve přijde.
Na závěr nám prozraď, co jsou pro Tebe highlighty celého projektu, na jejichž realizaci se nejvíce těšíš.
Jelikož je projekt teprve v počátku, netroufám si zatím snít, co všechno by to mohlo přinést. Nechci, aby to vyznělo alibisticky, ale skutečně se těším se na každý z počinů. Osobně mi ale velmi záleží mimo jiné na velké veřejné výstavě. Jako kunsthistorička si totiž uvědomuji, že čeští světci se v naší kultuře vyskytují velmi často a proto je to nosný a zajímavý výstavní námět.
Radovat se budu také z každé aktivity, která vznikne organicky, spojením tématu sv. Ludmily a současné veřejnosti. Takovou akcí bude například nyní připravované setkání nositelek jména Ludmila, které se uskuteční letos v září při tradiční tetínské pouti. Není to vědecký počin, ale akce vzešla z nápadu tetínského občana, který si ji vzal za své a věnuje se jí. A to je skvělé. A mě samotnou zajímá, jaký to vzbudí ohlas.
Můžeme to tedy nakonec pojmout jako takovou otevřenou výzvu všem ženám se jménem Ludmila.
Samozřejmě, 17. září se potkáme na Tetíně a já doufám, že se to vše vydaří.
My o tom samozřejmě budeme zavčasu informovat a já nyní děkuji za rozhovor!
