Malováno srdcem. Čáslavský malíř Alois Vraný a jeho obrazy s archeologickou tematikou

Mezi sbírkami výtvarného umění v čáslavském muzeu upoutává skupina olejomaleb s archeologickou tematikou, která je ve výtvarném umění poměrně vzácná. Jsou to obrazy za života opomíjeného čáslavského akademického malíře Aloise Vraného (1851 -1907), malíře krajin, zátiší a zejména historických výjevů, malíře, jehož celý život byl spjat s Čáslaví.

---

Připomeňme zde na úvod, že i někteří malíři slavných jmen byli zároveň amatérskými archeology, jako třeba Mikoláš Aleš (1852 -1913) nebo o generaci později Jaroslav Panuška (1872 – 1958), přítel J. L. Píče, prvního přednosty archeologického oddělení Národního muzea, který sám kopal, měl archeologickou sbírku a mistrně spojil archeologické výjevy z pravěku a raného středověku s krajinářskou tvorbou. Jsou to ale spíše "bílé vrány" ve výtvarném světě.

Kým vlastně byl za svého života náš malíř?

Od roku 1883 byl činným členem aktivního muzejního spolku Včela Čáslavská a lze předpokládat, že se aktivně účastnil také jeho terénních akcí – exkursí na tehdy známé archeologické lokality a jejich vykopávek. Nutně musel být silně ovlivněn nadšením Klimenta Čermáka pro minulost. Období jeho uměleckého rozletu, kdy měl i větší zakázky, bylo poměrně krátké, dle rukopisného dokumentu jeho současníka už v roce 1887 byl jen svým stínem zdeptaným smrtí své mladé ženy, skleslý samotář trápený ustavičnou bídou. Bylo mu v té době pouhých 36 let. Nakonec se skrovně živil písmomalířstvím – maloval tabulky na vozy pro formany, firmy, v nouzi i jarmareční obrazy svatých. O dvacet let později umírá v Čáslavi na ulici a "mrtvola jeho vozíkem taženým psem dopravena do příbytku“ (vozík barvíře Ant. Urbana, který jel náhodou kolem, jak psal list Pravda dne 4. 10. 1907).

Náměty jeho deseti ve sbírce výtvarného umění zachovaných děl s archeologickou tématikou lze dle názvů obrazů rozdělit do tří skupin:

1. významné čáslavské lokality, které byly aktuálně v centru výzkumného zájmu Včely Čáslavské

Hrádek čáslavský ve Vodrantech

Mohyly u Chedrbí

Kostelík v Lochách

Lichnice

2. významné archeologické nálezy

Nádoby různých typů ze žárových hrobů a různé bronzové předměty

Kolekce nádob ze žárových hrobů

Nádoby a nástroje z doby neolitické

3. ilustrace k životu v pozdní době kamenné

Kolové stavby předhistorické

Pohřebiště v době kamenné

Vesnice domorodců na ostrově Luzonu

Za jaké situace a kdy tato tvorba vznikala?

Odpověď na tuto otázku musíme hledat především v historii archeologických výzkumů a dobových zprávách o činnosti Včely Čáslavské. Poměrně snadná je situace u obrazu čáslavského Hrádku. V roce 1884 časopis Ruch již uveřejňuje obraz Vraného zachycující chalupu posledního obyvatele Hrádku Josefa Veselého, což je zřejmě rok vzniku tohoto obrazu. Josefa Veselého zachytil A. Vraný rovněž olejomalbou, ač se běžně portrétování nevěnoval. Téhož roku nebo o pár měsíců později zřejmě malíř obraz věnoval Včele Čáslavské, informuje nás o tom soupis darů za období květen 1884 – duben 1885. Pozoruhodný dnes již neexistující pohled na Hrádek s posledním domkem (obr.1) jistě silně emotivně působil na malíře v době, kdy Kliment Čermák započal první výzkumy této klíčové lokality, která byla již od pravěku důležitým centrem života probíhajícího na pradávné spojnici z Moravy do Čech, později v raném středověku mocenským a snad i duchovním centrem Čáslavska. Četné publikace Klimenta Čermáka v regionálním tisku zahrnovaly tehdy veřejnost stále novými a novými objevy, do té doby zde nevídanými. Na svou dobu neobvykle rozsáhlý výzkum Hrádku provedla Včela Čáslavská v roce 1885, ale to už obraz existoval. Čermák uvádí toho roku prokopání 850 m2 plochy a získání více než 2 000 předmětů za více než 60 dnů výzkumu. Alois Vraný se výzkumu osobně účastnil a nalezené předměty kreslil, byl také členem spolku již od roku 1883, kdy probíhal první zkušební výzkum na Hrádku a v tomto období byl mladý a velice agilní. Výzkum čáslavského Hrádku trval s přestávkami dvacet let a stal se tak prvním dlouhodobým systematickým výzkumem archeologické lokality v českých zemích.

V roce 1884 na Hrádku Čermák nekopal, zřejmě proto, že byl toho roku vytížen výzkumem mohyl v Chedrbí. Na přítomnost Vraného při výzkumu mohylníku ukazuje olejomalba zobrazující otevřenou sondu do jedné z mohyl uvnitř se zachyceným kamenným věncem, tedy mohylu v průběhu výzkumu a vykopanou nádobu (obr. 2). Mohyly u Chedrbí jsou v regionu, kde intenzivní zemědělská činnost po tisíciletí existenci mohylníků ničila, mimořádnou nemovitou archeologickou památkou i dnes. Bylo proto jen přirozené, že se na ně Čermákova pozornost při jeho archeologických výzkumech zaměřila. Orientace na staré slovanské mohyly také odpovídala duchu doby. Jejich nerušené přežití umožnil lesní prostor až do šedesátých let minulého století, kdy se do nich zakousla asfaltová lesní silnice nahrazující lesní pěšinu zachycenou malbou A. Vraného a její stavba přinesla kromě poškození nejbližších mohylových násypů i řadu podobných novotvarů v prostoru mohylníku. Olejomalba s ostrými vysokými tvary mohyl v tichém lesním prostoru je tak cennou dokumentací původního stavu mohylníku, v současnosti již podstatně hůře v terénu čitelného.

V roce 1885, přes několikaměsíční rozsáhlý výzkum Hrádku, byl proveden také výzkum kostelíku v Lochách a výzkum zřícenin hradu Lichnice. Chátrající raně gotický kostel sv. Bonifáce v Lochách byl středem zájmu Včely Čáslavské již od začátku její činnosti. Rovněž zříceniny hradu Lichnice vévodící zdejšímu okraji Železných Hor lákaly malíře, archeology a sběratele jistě již dříve a bývaly pro spolek i výletním místem. První skupina obrazů tak spadá do krátkého období let 1884-1885.

Složitější bylo pátrání po předlohách obrazů s movitými archeologickými památkami. Stručný popis v Čermákově průvodci výstavou uvádějící „obrazy popelnic rázu polabského, nádob z hradišť a mohyl rázu Hallstattského“ se ukázal zavádějící tvrzením, že „znázorňují staré památky naší vlasti“. Původní předpoklad, že tudíž půjde o tehdejší nálezy pravděpodobně z výzkumů Včely, pro čáslavského malíře nejdostupnější, překvapivě vyvrátila náhodně objevená přesná předloha malířova obrazu s názvem „Nádoby různých typů ze žárových hrobů a různé bronzové předměty“ (obr. 3). Byla jí precizní kresba malíře Huga Charlemonta, signovaná 1886, uveřejněná v prvním díle uměleckohistorického atlasu obsahujícího kresby dokumentující výběr unikátních prehistorických a raně středověkých nálezů ze zemí rakousko-uherské monarchie vydaného ve Vídni.

Olejomalba Vraného přesně kopíruje nádoby nápadných, často zoomorfních tvarů při detailním zachování kompozice obrazu. Propracované kresby luxusních kovových předmětů lemující vně rámec původní Charlemontovy kresby skupiny nádob však Vraný přemístil na svém obraze mezi nádoby. Jde o přesnou dokumentaci unikátních nálezů jednak ze slavného Halstattu, honosný ženský opasek však dle popisku pochází z velké mohyly u Uttendorfu. Nálezy jsou komponovány do efektních pozic jako osoby v dobových fotoateliérech. Byly uloženy jak v Naturhistorisches Museum Wien, tak v muzeu v Linci a v soukromé sbírce dr. Mucha, editora zmíněného atlasu. Známý vídeňský malíř Hugo Charlemont (18. 3. 1850 Jemnice - 18. 4. 1939 Vídeň), který pocházel z moravské umělecké rodiny a byl mimochodem vrstevník Vraného a rovněž krajinář, je mohl pro atlas kreslit na zakázku, ale spíše zde bylo reprodukováno jeho již existující dílo. V rohu olejomalby Vraného je pak navíc do soklu nesoucího skupinu nádob vpravo zakomponován průhled do žárového hrobu se skupinou nádob obloženého kameny, u něhož na základě analogie s dalším obrazem předpokládáme rovněž konkrétní předlohu, nám zatím bohužel neznámou a nezbývá, než dále pátrat.

Tím dalším obrazem je „Kolekce nádob ze žárových hrobů“ s obdobným průhledem do žárového hrobu, umístěným v soklu pod nádobami, evidentně také převzatým z uvedeného uměleckohistorického atlasu (obr. 4). Jde o kresebnou dokumentaci žárového hrobu ze severočeských Libochovan, z něhož nálezy jsou uloženy v NHM Wien. Zcela totožná kompozice obou obrazů a inspirace jedinou publikací ukazuje nejspíše na stejnou dobu jejich vzniku, tj. nejdříve roku 1889 (rok vydání atlasu). Výrazná dvouuchá nádoba ve středu celé této litografie, signované „F. Schima“, je také z Libochovan, zato zoomorfní nádobku v popředí najdeme na jiném místě atlasu mezi nálezy z Dolního Rakouska. Identifikovatelná je také výrazná terinovitá nádoba s řadou důlků na výduti, která je naopak dokumentací místního archeologického nálezu žárového hrobu doby římské z Vrdů na Čáslavsku, který tehdy představoval nový přírůstek sbírky Včely Čáslavské. Ostatní nádoby, zvláště uniformní drobné okříny, představují natolik běžnou součást tehdejší sbírky, že je nelze přesněji identifikovat. Zdobené lahvovité nádoby dle výzdoby raně středověkého charakteru zastupují na obraze evidentně skupinu zmiňovanou Čermákem jako „nádoby z hradišť“, nejspíše však z regionů mimo Čáslavsko. Jde však spíše o nálezy sídlištní, než o žárové hroby, jak praví název obrazu. Malíř zde tak použil kromě kopírování již kresebně publikovaných nálezů z širšího prostoru monarchie také zveřejnění nových nálezů místních minimálně v jednom případě.

Nejobtížněji interpretovatelnou skupinou z hlediska konkrétní inspirace jsou tři obrazy rekonstruující život v pozdní době kamenné. Při prvním pohledu mají pro nás poněkud netypickou tématiku, posuzujeme-li výběr námětů hledisky dnešního českého pravěku. Proč zrovna nákolní stavby a megalitická stavba? Musíme k tomu přistupovat především s vědomím velkého sporu o samostatnou existenci neolitu v té době, jehož byl Kliment Čermák v podstatě obětí. V důsledku "víry v neolit" měl omezeno publikování v jediném českém odborném časopise Památkách archeaeologických a tak se snažil neolit, přesněji řečeno to, co si pod tímto pojmem představoval, tzn. včetně eneolitu, prosazovat všemožně jinak. A hlavním atributem neolitu tehdy byly pro něj švýcarské nákolní stavby a severské stavby megalitické, nápadné památníky doby kamenné, byť pozdní. Námět pravěkých nákolí se zdá být nejpravděpodobněji realizací zakázky pro výstavu v roce 1894, vždyť mezi vystavovanými památkami z mladší doby kamenné (neolitu) jsou uváděny také nálezy ze Švýcarska, jistě poutající pozornost veřejnosti a vyvolávající potřebu přiblížit jejich tehdy bezesporu ohromující nálezový kontext, jakým jsou sídliště ve vodě na kůlech. To bylo úkolem nejen obrazu „Kolové stavby předhistorické“ (obr. 8), ale jen tak lze vysvětlit vznik obrazu mořského nákolí z ostrova Luzonu, největšího ostrova Filipín, později uváděného v Čermákově rukopisném inventáři z roku 1911 poněkud nejasně jako „nákolní stavby na ostrově Luzon a nákolní stavby v Zadní Indii“ (obr. 5). Kde však chudý čáslavský malíř tehdy našel inspiraci tolik vzdáleným filipínským ostrovem a proč právě tam?

Mnohem jednodušší výklad najdeme pro obraz „Pohřebiště v době kamenné“ (obr. 6). Z komentáře v průvodci výstavou je zřejmé, že jde o mohylu v Dánsku, ke které malířova obrazotvornost přidala vstupující pohřební průvod. Mohyly a megalitické stavby severní Evropy se v odborné literatuře konce 19. století objevovaly jako houby po dešti, provázené přitom přirozenou romantikou, a o inspiraci pro malíře tak opravdu nebyla nouze, tady šlo ale zřejmě o Čermákovo zadání námětu.

Obrazy s prehistorickou tématikou tak vznikaly pravděpodobně dílem jako reakce na výzkumy archeologických lokalit, kterých se autor zřejmě osobně účastnil ve šťastnějším období svého života coby aktivní člen spolku Včela Čáslavská v létech 1884 – 1885 (Hrádek v Čáslavi, mohyly u Chedrbí, kostel sv, Bonifáce v Lochách, Lichnice), dílem byly pravděpodobně spolkem objednány pro národopisnou a archeologickou výstavu konanou v Čáslavi v roce 1894 jako rekonstrukce prostředí, ze kterého pocházely vystavované nálezy. Sem kromě obrazů „ze života“ mohou patřit rovněž malby skupin artefaktů doložitelně vzniklé až po roce 1889 (nejdříve však tohoto roku).

Pokračující zájem malíře o pravěkou tématiku podpořený snad i nedávným prodejem obrazů muzejnímu spolku dokládá v roce 1896 jeho stručný inzerát uveřejněný na poslední stránce v nově vycházejícím věstníku muzeí "Al. Vraný maluje kulturní obrazy z pravěku". Jaká však byla jeho účinnost a zda některé z řady tehdy čerstvě vznikajících českých muzeí či existujících archeologických nebo vlastivědných spolků na tuto nenápadnou výzvu reagovalo, nevíme. Odpověď by přinesl jen široký výzkum nejstarších muzejních fondů nebo informace kolegů z muzeí založených v druhé polovině 19. století. Nevíte náhodou o něčem?

Autorka článku je v současné době kurátorkou archeologické sbírky Městského muzea Čáslav, v minulých letech vedla Oddělení pravěku Národního muzea a byla ředitelkou Regionálního muzea v Kolíně.

Foto obrazů Lenka Jelínková, kurátorka Sbírky výtvarného umění Městského muzea Čáslav.

---

Pro ty, co chtějí vědět více:

Čermák, K. 1894: Průvodce národopisnou a archeologickou výstavou v Čáslavi od 8. do 15. září 1894 uspořádanou místním odborem národopisným a musejním spolkem "Včelou Čáslavskou" v museu spolkovém a v měšťanské škole. Čáslav.

Kunsthistorischer Atlas herausgeben von der K. K. Central-Commision zur Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historichen Denkmale. I. Sammlung von Abbildungen vorgeschichtlicher und frühgeschichtlicher Funde aus den Ländern der österreichisch-ungarischen Monarchie (Ed. M. Much). Wien 1889.

Marek, M. 2002: Osud čáslavského malíře, kterého umění neuživilo. Čáslavské noviny, č. 1, str. 17.

Opatrná, M. 2014: Archeologie v umění. Poznámky k historii zobrazování pravěku v českém uměleckém prostředí v kontextu Národního muzea. Muzeum - Muzejní a vlastivědná práce, 52, 1, 29 -35.

Sklenář, K. 2003: Bohové, hroby a učitelé. Cesty českých spisovatelů do pravěku. Praha.

Sklenář, K. 2015: Neuveřejněná zpráva Klimenta Čermáka o výzkumu na čáslavském Hrádku 1886, Archeologie ve středních Čechách 19, 2, 449 – 477.

Věstník českoslovanských muzeí a spolků archaeologických, I. 1895.

Výroční zpráva musejního spolku „Včela Čáslavská“ za rok 1883 - 1884. V Čáslavi 1884.

Výroční zpráva musejního spolku „Včela Čáslavská" za rok 1885 - 1886. V Čáslavi 1886.

Výroční zpráva musejního spolku „Včela Čáslavská" za rok 1887 - 1888. V Čáslavi 1888.

Prameny:

Čermákův rukopisný inventář sbírek z roku 1911. Archív Městského muzea a knihovny Čáslav, fond Kliment Čermák.

Archív Městského muzea a knihovny Čáslav, fond Kliment Čermák, složka Alois Vraný, kopie rkp. dopisu.

Škrdlův rukopisný inventář prehistorických sbírek

#Archeofakta