Please reload

Nejnovější příspěvky

Oslavou Samhainu na Nižboře jsme si připomněli keltské prapředky

24/10/2016

Stradonické oppidum se dere skrz těžké tmavomodré mraky, jako by se také chtělo podívat, jaká sláva se to na jeho úpatí chystá. Nespatří ale nic překvapivého, neboť takové sešlosti se tu konají již tradičně více jak deset let. A o dva tisíce let nazpět jich oppidum muselo zažívat daleko více, nejspíše v mnohem bujnější podobě. Významné přelomy v toku času, mezi něž Samhain bezpochyby patří, totiž slavili Keltové stejně rádi, jako my dnes.  Jen pro ně takové svátky měly daleko hlubší a duchovnější význam. Nechme se jimi inspirovat, s padajícím listím nechme opadnout i náš každodenní stres, a na chvíli se skutečně nechme pohltit pochmurnou atmosférou období kolem Samhainu.

 

Doba, kterou my vnímáme jako přelom října a listopadu, byla totiž pro Kelty velmi důležitá. Svátek známý jako Samhain byl pro ně počátkem nového roku. Loučili se s dobou jistoty a vcházeli do přechodného těžšího období, avšak s nadějí na jeho překonání a vidinou dalšího léta. S tím se také pojily symbolické obětiny a samozřejmě zapalování rituálních očistných ohňů. Ohně byly patrně projevem sympatetické magie, kdy jejich údělem mohla být imitace slunce a zahánění všeho temného a negativního, co přichází spolu se zimou. Zároveň byl ale oheň od pradávna považován za očistný, což je na přelomu roku vždy významná vlastnost. I Keltové se jistě na počátku nového roku, stejně jako my, chtěli oprostit od zlých sil, vlivů, nemocí či vlastních nedobrých skutků.

 

 

Odkud ale vlastně víme, jak se tento svátek jmenoval? Nejstarší záznam o názvu Samhain pochází z 2. st. n. l. z francouzského Coligny. Tam se totiž nalezl zcela unikátní kalendář, zaznamenaný na 73 fragmentech bronzové tabule. Latinkou v keltském jazyce v 16  svislých sloupcích popisuje jak solární rok, tak i fáze měsíce. A právě v těchto tabulkách, nazývaných dle místa nálezu Kalendář z Coligny, se prvně setkáváme s pojmem Samonios. Tam je však spojen s létem (Samonios nápadně připomíná anglické summer). K nám se Samhain dostal přes staroirské tradice a mýty, kde je pevně zakotven jakožto svátek konce léta.

 

 

Ještě v jednom ohledu je ale Samhain spojen s ohni. Keltové věřili, že v tuto jedinou noc v roce se přeruší hranice mezi světy živých a mrtvých a ti získají na pár hodin své tělo a přijdou se ohřát k malým ohňům, které jim živí zapalovali. Nepřipomíná vám to náhodou něco? Ano, tato tradice zůstala svým způsobem zachována i v naší kultuře. I my zapalujeme v této době svíčky za své zemřelé předky, chodíme na hřbitovy a vzpomínáme. Také proto se tento svátek, u nás 2. listopadu, nazývá Památka zesnulých. Nebo také Slavnost Všech Svatých, která je v Irsku a Anglii slavena od 8. století právě 1. listopadu a z níž se postupně pod různými křesťanskými vlivy vyvinuly jak naše Dušičky, tak i čím dál tím rozšířenější Halloween. Ten se keltské mytologii skutečně přibližuje, neboť v anglosaských zemích je zvykem oblékat si v tento svátek strašidelné kostýmy se záhrobní tematikou a chodit od domu k domu. Však to určitě dobře znáte ze současné popkultury a možná už i z vlastní čtvrti, kde žijete.

 

 

Ač by se tedy mohlo zdát, že Samhain byl svátkem pochmurným, i při této příležitosti se našlo místo pro trochu veselí. Hudba, tanec a hodování, to přeci patří ke každému svátku. Ač se církev během dlouhých staletí snažila tyto pohanské tradice vymýtit a překrýt je čistě duchovně a pietně orientovanými svátky, zcela se jí to nepovedlo a mnoho z prastarých rituálů přetrvalo mezi lidmi dodnes. My se tak dnes můžeme alespoň na pár dní v roce vrátit ke keltskému kulturnímu odkazu. A tak to každoročně děláme i v našem Informačním centru keltské kultury na zámku Nižbor, hned pod majestátním keltským oppidem Stradonice.

 

 

Jak svátek probíhal letos? Ač se konal už 22. října, o týden dříve, než v loňském roce, počasí se tvářilo daleko více podzimně. Loni jsme se téměř opalovali a vyhřívali ve slunečních paprscích, letos jsme se choulili do svých plášťů a snažili se unikat občasným dešťovým přeháňkám. Na druhou stranu, k Samhainu takové počasí patří a zlaté listí na pozadí modrých mračen dostávalo daleko působivější barvu. A barevný byl i program. Keltská řemesla, jako je kovářství, zpracování švartny, brašnářství, košíkářství, barvířství, textilnictví či šperkařství doplnila již klasická vystoupení Vousova kmene. Válečníci krále Vousa k nám na Nižbor věrně jezdí již celou dekádu, aby návštěvníky ohromili svou řemeslnou i bojovou zdatností. Na souboje se nikdy nepřipravují, a tak je to skutečně dechberoucí podívaná. Možná ještě o fous nebojácnější jsou válečníci z řad dětských návštěvníků, kteří vždy dostanou šanci to těm „velkým Keltům“ natřít a v přátelském slavnostním utkání předvést, že i oni by se v dávné minulosti neztratili. Mezitím si taky děti mohly užít objevování metod archeologie zábavnou formou v naší Archeodílně a poznáváním keltské kultury prostřednictvím interaktivní křížovky. Slavnostní atmosféru letos podpořila energie taneční skupiny Gall-Tír a dynamické tóny kapel Fear Darrig, Rookery, Wintage Wine a našich skvělých „štamgastů“ Dick O´Brass. My jsme se tedy rozhodně nenudili a podle toho, jaké množství návštěvníků zůstalo až do tmy a prošlo s námi večerním samhainovým rituálem doufáme, že ostatní také ne. Tak si i vy nezapomeňte nachystat svíčky a 2. listopadu je zažehnout a vzpomenout si u toho nejen na své blízké předky, ale i na ty vzdálené, kteří k nám stále promlouvají z hlubin věků.

 

  

Touto slavnostní sobotou jsme tedy oficiálně ukončili letošní „keltskou sezónu“ na zámku Nižbor, ale nebojte se, už se vrháme do příprav té další. Započneme ji hned zjara, 29. dubna, dalším významným keltským svátkem Beltain. Ten je svou podstatou o mnoho radostnější, než Samhain, a my už se na něj moc těšíme! Budete u toho příští rok s námi? 

Než pro vás připravíme velkou fotogalerii, podívejte se na sestřih toho nejlepšího z letošního Samhainu z dílny Keltů z Vousova kmene!

 

 

 

Please reload

Please reload

Archiv