December 20, 2019

Please reload

Nejnovější příspěvky

Nemoci našich předků (2): Deformační artróza

10/12/2019

 

Možná vás to překvapí, ale mnoho nemocí zdaleka není doménou dneška. Antropologie dokládá, že kořeny celé řady chorob je nutné hledat již v dávné minulosti. V novém seriálu Nemoci našich předků vám představíme některá známá i méně známá onemocnění. V prvním článku série jsme představili DISH (difuzní idiopatickou hyperostózu skeletu). Do stejné  rodiny degenerativně produktivních procesů patří i deformační artróza. Příští díl seriálu věnujeme poslední nemoci z této rodiny - deformační spondylóze (spondylosis deformans), která je považována za páteřní lokalizaci deformační artrózy.

 

Deformační artróza (arthrosis deformans) je nezánětlivé onemocnění kloubů nejasného původu. Podle anglického sloganu (wear-and-tear) jde o postupné opotřebování kloubních ploch. V paleopatologii lze na základě zvýšeného opotřebování určitých kloubů odhadnout druh aktivity postiženého, případně i jeho zaměstnání. U mladých jedinců se artróza vyskytuje zřídka, s přibývajícím věkem se frekvence této nemoci zvyšuje.

 

Zatímco v mladším věku jsou příčiny artrózy neznámé, u starších věkových skupin bývá považována za projev přirozeného stárnutí pojivových tkání, které je provázeno sníženým prokrvením kostí a jejich menší regenerační schopností. Za skutečnou chorobu lze artrózu označit pouze tehdy, pokud nalezené artrotické změny neodpovídají příslušné věkové kategorii.

 

Zvažuje se i možný podíl vrozené dispozice, neboť převažuje výskyt u jedinců určitého konstitučního typu – tedy u osob s výrazně vyvinutým svalstvem, dlouhým trupem a krátkými končetinami.

 

Za sekundární artrózu jsou označovány degenerativní kloubní změny vyvolané dlouhodobým přetěžováním kloubů nadměrnou hmotností, otřesy, prodělanými záněty, vrozenými deformitami kloubů, úrazy, metabolickými poruchami chrupavky a kosti, cévními změnami při cukrovce a podobně.

 

Artrotickým procesem bývají zpravidla postiženy nejvíce zatěžované klouby, především kloub kyčelní a kolenní. Změny však mohou být lokalizovány i v jiných kloubech. Častým nálezem je zasažení čelistního kloubu, drobných kloubů nohou a rukou nebo ramene a lokte. Primární deformační artróza obvykle postihuje současně několik kloubů najednou. Pokud se artrotické změny nacházejí pouze v jediném kloubu, uvažujeme spíše o sekundární formě nemoci.

 

Deformační artróza má vleklý průběh, někdy trvá i celá desetiletí. Počáteční stadium nemoci je charakterizováno opotřebením hyalinní kloubní chrupavky (kloubní chrupavka, která je hladká, tvrdá a křehká) v důsledku přetížení kloubu a následně poškozením kosti. Na kloubní chrupavce se v místě jejího největšího zatížení, obvykle uprostřed, objevují drobné jamky. Tyto jamky se časem prohlubují v trhliny, až postupně dochází k celkovému rozvolnění chrupavčitých struktur. Pod destruovanou kloubní chrupavkou, v povrchové vrstvě kosti, dochází vlivem tlaku kloubní tekutiny k praskání kostních trámců a ke vzniku dutinek – pseudocyst. Výrazné přetížení kloubních ploch je kompenzováno okrajovou enchondrální osifikací (kostnatěním chrupavky) v podobě osteofytických lemů nebo i osteofytů značných velikostí. Směr osteofytu závisí na směru mechanické síly působící na kost.

 

Po kompletním zániku chrupavky mohou mít kloubní plochy místy zrcadlově lesklý povrch, který vznikl obroušením chrupavky až na kost (eburnace). Někdy se mohou na postižených kloubních plochách objevit drobné kostní výrůstky odpovídající kalcifikovaným (zvápenatělým) okrskům kloubní chrupavky. V konečném stadiu deformační artrózy mohou cysty v kosti natolik oslabit kloubní plochy epifýz, že dochází v důsledku zatížení k jejich zborcení a výrazné deformaci. V některých případech pak může kloub zaujímat subluxační (neúplné vykloubení) postavení, jeho pohyblivost je výrazně omezena, ačkoliv úplná ankylóza (nehybnost kloubu) nebývá obvyklá.

 

Změny vyvolané deformační artrózou patří k nejčastějším nálezům zaznamenaným na kosterních pozůstatcích z různých historických etap od pravěku až po současnost. I u početně malých osteologických souborů je možné nalézt na skeletech vyšších věkových skupin stopy po degenerativně produktivním procesu. Z tohoto důvodu je deformační artróza pokládána za přirozený projev stárnutí pojivové tkáně a používána v antropologii jako jedno z kritérií ke stanovení biologického věku na postkraniálním skeletu (kostře bez lebky).

 

Schéma lokalizace degenerativně produktivních změn na kostře u artrózy

(černě jsou označena místa nejčastějšího výskytu, šrafovaně místa zasažená méně často).

Zdroj: Lenka Vargová v Horáčková, L. – Strouhal, E. – Vargová, L. (2004) s. 54.

Stručný přehled terminologie:

 

Deformační artróza (arthrosis deformans) je nezánětlivé onemocnění kloubů nejasné etiologie. Podle anglického sloganu (wear-and-tear) jde o postupné opotřebování kloubních ploch.

 

Deformační spondylóza (spondylosis deformans) je považována za páteřní lokalizaci deformační artrózy. Vyskytuje se, podobně jako degenerativně produktivní změny na končetinových kloubech, především u jedinců vyšších věkových kategorií, častěji u mužů než u žen.

 

DISH (Diffuse Idiopathic Skeletal Hyperostosis) je označení pro soubor degenerativně produktivních změn na pohybovém aparátu nejednotné etiologie. Zahrnuje zvláštní druh spondylózy páteře označovaný jako Forestierova nemoc, osifikaci úponů některých vazů a šlach na určitých predilekčních místech. Začíná v pozdějším věku. Nezasahuje meziobratlové klouby.

 

Distální, u končetin nebo jejich částí směr dále od připojení k trupu.

 

Eburnace, zrcadlově lesklé obroušení kloubních ploch (vzhledem podobné slonovině) v důsledku artrotických změn kloubu.

 

Epifýza, koncová část dlouhých kostí. U rostoucích kostí je oddělena od střední části – diafýzy růstovou chrupavkou.

 

Osteofyty, kostěné výrůstky po obvodu kloubních ploch u artroticky změněných kloubů.

 

Proximální, u končetin a jejich částí ve směru připojení k trupu.

 

Schmorlův uzel, deprese (prohlubeň) na terminálních plochách obratlových těl jako důsledek tlaku vyhřezlého huspeninového jádra – nucleus pulposus meziobratlové destičky proti tělům obratlů.

Příklady odlišnosti deformační artrózy na různých částech těla:

 

 

Lokalita Zdiby – Přemyšlení (2008), doba římská

 

Koleno je degenerativním procesem postiženo ze všech kloubů nejčastěji (gonarthrosis), a to především u žen. Distální konec stehenní kosti je obvykle více deformován než proximální epifýza kosti holenní, změny mohou postihovat i čéšku. Při artróze kolena v konečném stadiu nemoci může docházet dokonce i k jeho vybočení, což má za následek postavení dolních končetin do „ O“ (genus varum).

 

Žena, jejíž ostatky jsme objevili na lokalitě Zdiby - Přemyšlení v roce 2008, zemřela ve věku nad 50 let a trpěla deformační artrózou. Toto onemocnění se projevilo na kolenních kloubech (gonarthrosis), na nichž byly nalezeny osteofytické lemy a eburnace na čéškách, a rovněž na bederních obratlích (spondylosis deformans), na kterých byly nalezeny osteofyty a Schmorlovy uzly.

 

Zdiby – Přemyšlení (2008).

Vlevo: Detail distálního laterálního kondylu pravé kost stehenní s osteofytickými lemy.

Uprostřed: Pravá čéška. Vpravo: Levá čéška. Na obou čéškách jsou dobře patrné eburnace.

Zdroj: ÚAPPSČ.

 

Zdiby – Přemyšlení (2008).

Bederní obratle s osteofyty a Schmorlovými uzly.

Zdroj: ÚAPPSČ.

 

Kolín – Šťáralka (2008), eneolit

 

V kyčelním kloubu se ve věku nad šedesát let artrotické změny (coxarthrosis) vyskytují u více než poloviny jedinců, a to opět především u žen. Tak velká četnost postižení kyčelního kloubu souvisí jistě s jeho významnou statickou funkcí a navíc je možná i známkou nedostatečné adaptace člověka k bipedii. V pokročilém stadiu nemoci vznikají kolem acetabula výrazné osteofyty, hlavice stehenní kosti může být zcela rozpadlá a kyčelní kloub spočívá v subluxačním postavení (neúplné vykloubení). V kyčelním kloubu se vyskytuje jak artróza primární, tak i sekundární, u které je častou příčinou neléčená kongenitální (vrozená) dysplázie kyčle.

 

Žena, jejíž ostatky jsme objevili na lokalitě Kolín - Šťáralka v roce 2008, zemřela ve věku mezi 45 a 55 lety. Na hlavici pravostranné kosti stehenní je výrazná deformace způsobená deformační artrózou (kloubní jamka kyčelního kloubu byla vpravo také nemocí změněná – kloubní plocha byla v podstatě zcela v ploše, nevystupovala). Pravostranná stehenní kost byla díky deformaci o 1,9 cm kratší než levostranná a v mírách uprostřed kosti vykazovala výraznější rozměry (u obvodu /Fe 8/ až o 3 mm).

 

  

 Kolín – Šťáralka (2008).

Detaily hlavic stehenních kostí

(vlevo levá /normální/ a vpravo pravá /výrazně deformovaná/ hlavice stehenní kosti).

Zdroj: ÚAPPSČ.

 

 

Mladá Boleslav (2010), mladší doba hradištní

 

U drobných kloubů nohou jsou artrotické změny většinou rovněž sekundární záležitostí s výjimkou metatarsofalangeálního kloubu palce (kloub mezi nártní kostí a proximálním článkem prstu nohy). Muž, jehož ostatky jsme objevili v Mladé Boleslavi v roce 2010, zemřel ve věku nad 40 let a měl artrózu zachycenou na levém metatarsofalangeálním kloubu. Zde byly kloubní plochy na první nártní kosti a na sesamských kůstkách opotřebovány až do jejich vyleštění (eburnace).

 

Mladá Boleslav (2010).

Deformační artróza na levém metatarsofalangeálním kloubu palce.

Zdroj: ÚAPPSČ.

 

 

Artrotické změny postihují loket zřídka a většinou se jedná o sekundární formu nemoci způsobenou pracovním přetěžováním. U pohlavně neurčitelného jedince, ve věku nad 40 let postihla artróza pravý loketní kloub.

 

Mladá Boleslav (2010).

Deformační artróza v pravém loketním kloubu.

Zdroj: ÚAPPSČ.

Doporučená literatura:

 

Aufderheide, A. – Rodríguez–Martin, C. (1998): The Cambridge encyclopedia of human paleopathology. Cambridge: Cambridge university press. s. 93-97.

 

Burt, N. M. – Semple, D. – Waterhouse, K. – Lovell, N. C. (2013): Identification and interpretation of joint disease in paleopathology and forensic anthropology.  Department of Anthropology, University of Alberta, Edmonton, Canada, s. 3-25.

 

Horáčková, L. – Strouhal, E. – Vargová, L. (2004): Základy paleopatologie. In: Malina, J., ed., Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů, 15. svazek. Edice Scientia Nadace Universitas Masarykiana. Brno: Akademické nakladatelství CERM – Masarykova univerzita v Brně – Nakladatelství a vydavatelství NAUMA. s. 53-58.

 

Mann, R. W. – Hunt, D. R. (2005): Photographic regional atlas of bone disease: a guide to pathologic and normal variation in the human skeleton, 3rd ed. s. 15-17.

 

Ortner, D. (2003): Identification of pathological conditions on human skeletal remains. Washington: Academic Press. s. 545-558.

 

Waldron, T. (2009): Palaeopathology. Cambridge: University Press. s. 24-45.

 

Odborný text a fotografie: Petra Beran-Cimbůrková.

Redakční úprava: Julie Tomsová

 

 

Please reload

Please reload

Archiv