Johana Tlustá, Alžběta Bergerová
- 20. 8. 2020
- Minut čtení: 4

Tipy na archeovýlety po Česku III.

Přinášíme vám další díl seriálu s tipy na výlety po České republice s archeologickou tématikou, které doporučují přímo naši kolegové archeologové. V České republice o archeologické lokality takřka zakopáváme na každém kroku a často se jedná o místa v nádherné krajině, ze kterých na vás minulost přímo dýchá. Prázdniny se sice pomalu chýlí ke konci, ale tyto lokality se hodí k návštěvě i během podzimních víkendů a možná jsou v tu dobu ještě půvabnější.

Tomáš MAŘÍK

Muzeum Chodska v Domažlicích

Hrad Skála se nachází necelých 5 km jihovýchodně od centra Přeštic na k.ú. Zálesí. Lokalita je situovaná na táhlém buližníkovém hřebeni uprostřed Černého lesa, který se rozprostírá na ne příliš výrazném návrší mezi obcemi Radkovice a Zálesí.

Místo samé bylo osídleno minimálně ve čtyřech pravěkých kulturách. Nejstarší doklady osídlení pocházejí ze středního eneolitu (chamská kultura). Toto období v nálezovém souboru reprezentuje zejména masivní dvoukónický přeslen, kamenný brousek na ratiště šípů a několik zlomků keramiky. Dále byla lokalita osídlena na počátku střední doby bronzové (staromohylový horizont), kterou kromě zlomků keramiky dokládá bronzová jehlice a zlomek srpu. Nejintenzivnější lidské aktivity jsou doloženy pro nynickou kulturu pozdní doby bronzové (velké množství tuhované bohatě zdobené keramiky) a stopově se objevuje i keramika pozdně halštatská.

Ve druhé polovině 13. století zde páni z Rýzmberka založili vrcholně středověký hrad, poprvé písemně zmíněný k roku 1318. Z bohaté historie připomeňme obležení královským vojskem v r. 1399, při němž máme poprvé doloženo použití palné zbraně při obležení hradu na našem území. K dalším obležením došlo v letech 1402, 1413 a 1441, kdy byla veškerá posádka tvořená lapky zvěšena na nejbližších stromech. Poté byl hrad připojen k sousednímu Švihovu a k roku 1568 je připomínán jako pustý.

Hrad samotný je pozoruhodný z mnoha hledisek. Předně se jedná o jeho dispoziční řešení, které nemá v našem prostředí mnoho analogií. Skála totiž sestává ze dvou samostatných hradních jader, řazených na skalním hřebeni v ose za sebou, přičemž je výrazně rozdílná jejich niveleta (tzv. horní hrad je výše položený, než hrad dolní). Horní hrad je na rozdíl od dolního poměrně dobře opevněn a rozkládá se ve dvou výškových úrovních. Zemní pevnění sestává z výrazného podkovovitého příkopu lemovaného valem. Ze staveb předhradí se dochovala branská věž, jenž byla zavázána do obvodové hradby (u nás velice vzácný „bezochozový typ“, rozšířený především v německých zemích) a trosky věžovité stavby, z níž vedl můstek překonávající dodnes velmi působivou skalní průrvu, oddělující předhradí od vlastního obytného jádra. To se nacházelo na nejvyšším místě strmého a úzkého skalního hřebenu a sestávalo z dvou protilehlých paláců spojených hradbou a svírajících mezi sebou nádvoří. Směrem k dolnímu hradu je pak jádro uzavřeno baštovitě zaoblenou hradbou. Níže položený dolní hrad zcela postrádá zemní opevnění a sestává z vyvýšené kulisové brány (dnes asi nejmalebnější část dolního hradu), hranolové věže na strmé skále v čele a ze samotné obytné složky tvořené min. jedním palácem. Jádro bylo vybaveno i dvěma výpadními brankami ústícími do volného předpolí. Dle některých indicií se zdá, že dolní hrad nebyl zcela dokončen v původním záměru.

Pro svou unikátní „dvoujadernost“ bývá Skála často považovaná za tzv. Ganerbenburg, což je německý termín pro hrady rozdělené mezi více majitelů. V případě Skály se však jedná spíše o dodatečné rozšíření obytného prostoru v rámci jednoho majitele, přičemž starším jádrem je zřejmě horní hrad. K hradním jádrům se od severu ještě přikládají dvě rozsáhlé obdélné opevněné plochy, vymezené po obvodu příkopem a na vnitřní straně vyhozeným valem. Starší badatelé je považovali za prehistorické případně raně středověké, ovšem dle posledních průzkumů se jeví jako dílo vrcholného či pozdního středověku. Jejich interpretace však stále zůstává otázkou. V každém případě se jedná o velice zajímavou a ne zcela běžnou záležitost.

V širším okolí je možné navštívit např. pravěká mohylová pohřebiště v polohách U hájovny – Loupensko a Zelené, která jsou situována asi 1,5 km JZ od hradu. Opačným směrem od Skály se ve stejné vzdálenosti nachází raně středověké hradiště (a snad také pravěké výšinné sídliště) Jindřín.

Kromě výše uvedených specifik představuje Skála jednu z nejnáročnějších a nejkrásnějších realizací hradů v kombinaci s buližníkovými skalami, kterých u nás mnoho nenajdeme. Dalším pozitivem je naprostá autentičnost zříceniny, která nikdy nebyla v novověku výrazněji upravována. Skála tak nabízí nejen silný vědecký potenciál, ale (a možná především) i možnost romantického snění v pochmurných a stroze chladných rozvalinách. Proto mne již od dětství Skála přitahovala svou tesknou atmosférou a divokou scenérií trosek vyrůstajících z příkrých skal, z nichž přímo dýchají události a osudy dávno minulé. Proto jsem toto místo často navštěvoval, a když jsem si měl na škole vybrat téma kvalifikační práce, byla Skála jasnou volbou. Můj osobní i odborný zájem o tuto lokalitu však trvá doposud, přičemž Skála nepřestává vydávat stále nová překvapení.

Dominika SCHMIDTOVÁ

Regionální muzeum a galerie v Jičíně

Pokud zvolíte pro letošní léto jako destinaci výletu severovýchod Čech, doporučila bych navštívit přírodní rezervaci Údolí Plakánek. Údolím vede několik turistických tras, které vás provedou přírodou Českého ráje s pískovcovými skalními útvary a malými přírodními jezírky. Z údolí se pak můžete vydat strmou cestičkou mezi skalními výčnělky „stezkou dobyvatelů“ (dle doc. J. WaldhauseraJ) na hradiště Poráň využívané v mladší době železné a raném středověku. V některých místech je dokonce dodnes vidět již rozoraný val, který hradiště chránil z přístupné strany. Zda-li máte raději novější historii, na pokraji údolí stojí gotický hrad Kost, který také stojí za návštěvu.