Please reload

Nejnovější příspěvky

Tipy na archeovýlety do zahraničí III.

Co dělají archeologové, když jedou na dovolenou do zahraničí? Většinou navštěvují archeologické lokality a muzea v dané zemi. Díky tomu pro vás dnes máme už třetí díl seriálu s tipy na archeovýlety do zahraničí. Zeptali jsme se našich kolegů archeologů, aby zavzpomínali na archeologické lokality, které v zahraničí navštívili a vybrali tu, které je nejvíce uchvátila. Dnešní tip je pro všechny, kteří plánují cestu na Maltu a nebo do Turecka.

Milan KUKLA

Ústav archeologické památkové péče středních Čech

 

Kam jinam se vypravit za archeologií do světa než na souostroví, ze kterého vzešla Maltská konvence neboli Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy. Skrze níž jsme se zavázali k ochraně archeologického dědictví. Malta se skládá ze tří hlavních ostrovů a svou malou rozlohou přímo vybízí k pěšímu průzkumu zdejších památek. Neexistuje zde sice žádná síť turistických cest jako u nás, spíše cestičky vyšlapané ovcemi, které poměrně často končí kamennou zídkou. Velice dobře se zde dá pohybovat autobusem nebo autem. Jen je dobré myslet na to, že se zde jezdí stejně jako v Británii, na což jsem přišel hned po příletu, kdy jsem se taxikáři vehementně snažil zasednout jeho místo řidiče.

 

Co mě na Maltě lákalo nejvíce, byly světoznámé koleje a megalitické stavby. Kolejí zde najdete bezpočet. Jsou jich stovky různých rozchodů, hloubek a směrů. Byl jsem zde v roce 2006, a proto jsem vše hltal plnými doušky. Až dnes s odstupem času vidím vše trochu zdrženlivěji. O stáří a původu se stále ještě vedou vědecké, ale hlavně nevědecké spory. Zda-li pochází opravdu z doby bronzové s určitostí nevíme. Pro mne je nejpřitažlivější vtipná teorie závodních drah, do kterých soutěžící v horní části vhazovali kouli a komu dojela dříve – vyhrál. Každopádně místní koleje určitě stojí za návštěvu. Vždy je lepší si udělat vlastní představu přímo na místě.

 

 

 

Megalitických staveb zde najdeme zhruba tři desítky. Za zmínku stojí ale především Ggantija – věž obrů z období 3600 př. n. l., kde největší z kamenů váží neuvěřitelných 50 tun a jedná se o nejstarší kamennou stavbu světa.  Hypogeum Ħal Saflieni z období 3800 až 2500 př. n. l., které je podzemním komplexem a na jeho ploše o rozměru 500 m² zde bylo nalezeno přes 30 tisíc ženských koster s dodnes nerozluštěným účelem. A chrámový komplex Mnajdra, 3800–2500 př. n. l. U stojících megalitických staveb však musíme být opatrní, neboť existuje hypotéza, že byly vztyčeny Francouzi během jejich působení v 18. století.

 

 

Během toulek po souostroví jsem také narazil na několik pevností. Ty zde byly budovány, vzhledem ke strategické poloze ve Středozemnímu moři již od 16. století za dob Johanitů, přes Francouzskou působnost, až po Britskou nadvládu do druhé světové války. Pevnosti jsou v různém stadiu rozpadu, ale tamní vláda se všechny snaží postupně zrekonstruovat. Některé jsou v soukromém vlastnictví a většinou jsou opuštěné a nechráněné. Do těch lze opatrně nahlédnout. Většina z nich je zarostlá vegetací, ale stavby v rámci měst jsou opravené a přístupné. Sám jsem navštívil pouze Fort Tas-Silġ z 19. století zvenčí a Fort Rinella i zevnitř. I tato pochází z 19. století a jsou zde k vidění renaktoři v britských uniformách a sto tunové dělo Armstrong.

 

 

 

Za průzkum stojí také Maltská města. Nejkrásnější je hlavní město Valletta, ale krásná je i Mdina s Rabatem, Victoria, Marsaxlokk a  Mosta s dominantní bazilikou St Marija Assunta s třetí největší kopulí na světě a repliku letecké pumy, která ji v roce 1942 zasáhla, ale nevybuchla. V době, kdy jsem zde byl, jsem měl také velké štěstí, že jsem mohl na vlastní oči spatřit přírodní div Azurové okno. Jednalo se o vápencovou bránu, jejíž jeden pilíř čněl z moře. Za bouře v roce 2017 se tato turistická atrakce, která si zahrála i v některých filmech, zřítila na mořské dno.

 

 

 

 

Miloš ROHÁČEK

Ústav archeologické památkové péče středních Čech

 

Turecko bylo vždy součástí klasického starověkého světa a jeho západní pobřeží u Egejského moře je poseto jedněmi z nejznámějších antických měst jako Milétos či Efesos, ale také dále třeba Smyrna, Teos, Priéné nebo Iasos. Jednou z méně známých, ovšem zajímavých lokalit, jsou ruiny města Euromos, které se nachází dále od pobřeží ve vnitrozemí, na území tehdejší Kárie, v dnešním regionu Muğla. Existence místa je datována minimálně od 6. stol. př. n. l. Město je známo z antických pramenů jako Eurome od římského autora Plinia Staršího. Jeho předchozí jména byla například Kyromos, Hyromos, Philippi či Europos. Stále probíhající vykopávky odhalily pozůstatky městských zdí z masivních bloků ze 4.-3. století př. n. l. či divadla řeckého typu ze 3. století př. n. l. s kapacitou přibližně 2000 diváků. Z doby římské jsou známy například monumentální hrobky. Nejvýznamnější je ovšem chrám Dia Lepsyna, který patří k jednomu z nejlépe dochovaných římských chrámů v Malé Asii. Se sloupy v korintském řádu jeho současná podoba pochází z 2. století, ovšem terénní výzkum v okolí budovy odhalil, že zde stály kultovní stavby již v době archaické či helénistické. Některé sloupy nesou dedikační nápisy v řečtině od významných občanů města, což je v rámci klasických řeckých a římských chrámů neobvyklý jev. Na místo se dostanete nejlépe autem, lokalita bohužel leží mimo hlavní turistické trasy.

 

 

 

 

 

 

 

 

Fotografie pocházejí z osobních archivů autorů příspěvků, nebo z veřejně přístupných zdrojů.

 

 

Please reload

Please reload

Archiv