Please reload

Nejnovější příspěvky

Nezapomenutelné východy slunce, krumpáče i iPady (aneb jak se kope na Předním východě) 1.díl

02/06/2020

Autor textu:

Koronavirová pandemie ochromila cestování do zahraničí a právě cestování bývá s archeologií neodmyslitelně spjato. Mnohé archeologické expedice do zahraničí však byly nyní zrušené. Jak to na takových výzkumech vypadá? Liší se to od výzkumů u nás? Připravili jsme si pro vás sérii reportáží, které vás zanesou do sluncem zalitých oblastí Izraele a Turecka, kam se v minulých letech naši kolegové vydali a účastnili se archeologických projektů a expedicí. V dnešním díle můžete navštívit Tel Lachiš a nahlédnout pod ruce pracovníkům z The Austrian-Israeli Expedition to Tel Lachish.

The Austrian-Israeli Expedition to Tel Lachish

 

Co je to tel?

 

Tel se může zdát jako běžný kopec, ale jedná se o uměle, lidskou činností, vytvořenou vyvýšeninu. Když nějaké starověké sídliště zaniklo, bylo například zničené požárem, na jeho ruinách bylo vystavěné město nové, čímž postupně tato lokalita rostla do výše. Týká se to sídlišť stavěných z cihel z nepálené hlíny, jelikož tento materiál nejde znovu použít k další stavbě. Tento typ archeologické lokality se nejčastěji nachází na Předním východě.

 

Tel Lachiš

 

Tel Lachiš (nebo Lakíš) patří rozlohou k těm největším v oblasti jižní Levanty. Jednalo se o významnou lokalitu, která je zmíněná v několika písemných pramenech, kterými jsou například biblické texty a El-amarnské dopisy. V roce 701 př. n. l. se asyrský král Sinacherib vydal do této oblasti potlačit protiasyrské povstání. Během jeho tažení dobyl řadu pevností včetně Lachiše, což je zdokumentováno na nástěnných  reliéfech v jeho paláci v Ninive, na nichž jsou i popisky zmiňující právě Lachiš.

 

Významným nálezem z této lokality jsou takzvané Lachišské dopisy, hebrejsky psané dopisy na keramických střepech, pocházející z dob babylonského obležení. Město bylo naposledy zničeno v roce 586 př. n. l. po tažení Nebukadnesara II. proti Judsku. Krátce po pádu Lachiše dobyl Nabukadnesar II. také Jeruzalém, kde byl zničen Šalamounův chrám, po čemž následovalo babylonské zajetí Židů.

 

Rakousko-izraelská expedice

 

Rakousko-izraelská expedice na Lachiši působí od roku 2017. Tento projekt, Tracing transformations in the southern Levant – from collapse to consolidation in the mid-second millennium BC, vede Kateřina Streitová (Hebrejská univerzita v Jeruzalémě) a Felix Höflmayer (Rakouská akademie věd). Pomocí kombinace písemných pramenů a archeologických dat doplněných o výsledky radiokarbonové metody datování zkoumají okolnosti přechodu ze střední na pozdní dobu bronzovou. 

 

Více o projektu ZDE.

 

Terénní část expedice trvá šest týdnů, z nichž první a poslední je takzvaný staff week, kdy na základně bydlí pouze členové týmu, kterých je přibližně patnáct. V tomto složení nejprve připraví základnu i lokalitu. Je například potřeba zařídit a zorganizovat prostory kanceláří, odstranit narostlé keře a traviny z prostor, kde bude výzkum probíhat. Tam je také zapotřebí přichystat plachty a tyče, které vytvoří velkorozměrný stan, abychom pak mohli pracovat ve stínu, a mnoho dalšího. Na čtyři týdny samotného výzkumu dorazí přibližně třicet dobrovolníků z celého světa, kteří jsou důležitou pomocnou silou při terénních pracích i dokumentaci získaného materiálu, a díky kterým může sezóna běžet co nejefektivněji.

 

 

Základna leží v Šekefu, malé vesnici u hranic s Palestinou. Jedná se o takzvaný mošav, typ společně hospodařící zemědělsky založené osady, která je ohraničena vysokým plotem a má vstupní bránu, na kterou je potřeba znát kód. Naše expedice má k dispozici prostory patřící místní internátní škole. Vzhledem k trvajícím palestinsko-izraelským konfliktům, je součástí naší základny i bezpečnostní kryt. Aby výzkum běžel hladce, máme rozdělené služby a střídáme se v několika úkolech, jako je příprava jídla do terénu, příprava večeře, zodpovědnost za kanystry s vodou, zodpovědnost za nářadí a jejich opravu.

 

 

Běžný den na výzkumu

 

Budík ráno zazvoní kolem 4:15 a často vstáváme za zpěvu muezzinů z mešit ve vedlejší vesnici, které už leží (za betonovou zdí) na území Palestiny. Je potřeba naplnit kanystry vodou, zabalit svačinu a snídani do chladicích boxů a naložit je spolu s náčiním a námi samotnými do aut. Během krátkého přesunu na lokalitu popíjíme kafe a snažíme se probudit. S východem slunce šplháme na tel. Když s kanystry s vodou i potřebným nářadím dorazíme na místo výzkumu, zahledíme se do výkopů a řekneme si úkoly na dnešní den. Pak už s krumpáči a prázdnými kyblíky naskáčeme (opatrně sejdeme po schůdcích z poskládaných pytlů naplněných zeminou) do jednotlivých výzkumných čtverců a pustíme se do práce. Na rozdíl od výzkumů v České republice se zde dokumentace jednotlivých kroků a postupů výzkumu provádí plně digitálně na iPadech a to i rovnou během dne v terénu.

 

Podle situace se pracuje buď s krumpáči a motykami nebo s menšími nástroji jako je zednická lžíce a odkopaná hlína se hromadí do kýblů, kterých máme k dispozici přibližně 200. Tím, že se pohybujeme na telu v síti hlubokých výkopů, vyvážení hlíny v kolečku není vhodná možnost. Proto jsou zde typické takzvané bucket chains (doslova kyblíkové řetězy). A jak tedy hlínu vyházet? Po naplnění všech kýblů se všichni postaví do řady s pár metrovými rozestupy, aby pokryli celou cestu od nahromaděných kýblů až k místu určenému pro odkopanou hlínu. A pak už stačí si jen těchto pár set kyblíků házet a držet rytmus. A takhle tak šestkrát za den. Po pár týdnech sice máte ruce vyposilované, ale i tak se stále stane, že část hlíny skončí ve vašem obličeji, že se nestihnete otočit a obdržíte ránu kýblem do těla nebo že se vám rukavice zasekne v uchu kýble a vy letíte dál s ním. Popřípadě, že spolu s hlínou letí dolů z telu i kýbl. Jelikož Tel Lachiš je významná lokalita a jedním z izraelských turistických cílů, stane se, že poblíž zaparkuje velký autobus a turisté si kromě telu prohlíží a fotí i nás, obzvlášť pokud děláme něco tak fotogenického a bizarního jako je bucket chain. 

Takovéto expedice do zahraničí jsou finančně náročné a trvají omezenou dobu, v tomto případě šest týdnů (z toho čtyři týdny probíhá samotná exkavace). Proto je opravdu důležité využít každou minutu v terénu, co nejvíce pokročit (samozřejmě ne na úkor kvality práce), zjistit odpovědi na co nejvíce otázek a získat co nejvíce dat, které v průběhu roku můžete zpracovat. Práce v terénu je z toho důvodu velice fyzicky náročná. Je prokládaná pauzami na jídlo (v 7:30 na kafe a chleba s burákovým máslem, džemem nebo nutelou či kombinací těchto přísad; v 9:30 na snídani složenou z kuskusu, těstovin a zeleniny; v 11:30 na meloun nebo zmrzlinu) a důležité doplňování tekutin a opakované nanášení vrstev opalovacího krému. Co je také typické pro expedice do této oblasti jsou takzvaní creepy crawlers, zvířecí obyvatelé telu jako například štíři, pavouci nebo hadi, kvůli kterým jsme velmi opatrní například při zvedání kamenů.

 

 

V této oblasti bývá přes den kolem 33°C a kolem poledne se navíc začne zvedat vítr, díky kterému začnou padat tyče držící napnutou plachtu, která vytváří nad výkopy stín. Proto před jednou hodinou odpoledne začneme balit věci, tyto tyče položíme na zem, nářadí zamkneme do kontejneru na telu (v loňském případě se jednalo o umytou popelnici zabezpečenou zámky a řetězy), pobereme cennější náčiní a prázdné kanystry na vodu a vydáme se k autům a zpět na základnu.

 

 

Po obědě, který nám připravuje paní z vesnice, se pustíme do mytí keramických střepů, které byly ten den nalezeny, což zabere přibližně hodinu. Poté už ze sebe jdeme smýt všechen prach a špínu a následují činnosti vykonávané již v pohodlí klimatizovaných prostor na základně. Dokončujeme dokumentaci a zpracováváme fotografie ze dne v terénu, fotíme a kreslíme nálezy, popisujeme keramické střepy, v počítači vytváříme digitální modely nebo plány výzkumu. Občas se však menší výprava vrátí na tel i odpoledne s nějakým specifickým úkolem, například pořídit snímky pomocí dronu.

 

 

Večeře je v sedm hodin a po ní bývá jednou týdně přednáška od odborníků. Mnoho z nás po deváté večer padne únavou do postele, abychom byli druhý den ve čtyři ráno opět v plné síle. A takhle to vypadá od neděle do čtvrtka. Jelikož se nacházíme v Izraeli, tak víkend je pátek a sobota. Tyto dny můžeme využít k odpočinku nebo výletům po okolí, ale jelikož je šabat, hromadná doprava nefunguje.

 

 

Nálezy

 

Na lokalitě jako Tel Lachiš můžeme během výzkumu narazit na nejrůznější nálezy. Nejpočetnější jsou samozřejmě keramické střepy, mezi kterými se najdou i malované kousky importované z Kypru.  Velice vzácné a ojedinělé nálezy jsou takzvaná ostraka, keramické střepy nesoucí nějaký nápis. Objevují se i kovové hroty šípů, kamenná munice do praků, drobné nálezy jako korálky nebo kostěné dekorované předměty či pečetítka v podobě skarabů.

 

A jak takový skarab vypadá? Na to se můžete podívat tady.

 

Další dobrodružství této expedice můžete sledovat na jejích facebookových stránkách.

Fotografie: Jared Dye, Johana Tlustá

 

 

 

 

 

Please reload

Please reload

Archiv