- Veronika Puhačová a Tomáš Chlup
Archeonovinky ze středních Čech: kdo pohřbíval v Plaňanech u Kolína před čtyřmi tisíci lety?
Pokud bychom se v blízkosti obce Plaňany u Kolína mohli libovolně přesouvat v čase, můžeme si být téměř jistí, že skoro pokaždé bychom zde narazili na nějaké obyvatele. Ideální podmínky pro živobytí tu totiž panují odnepaměti. Obec se rozkládá v údolí pod mírným jižním svahem, zásobovaná dostatkem vody z říčky Výrovky a potoku Blinky. Výhodná poloha v údolí je ze severu a jihu ohraničena dvojicí výrazných návrší, které vymezují dnešní Plaňany. Příznivé klima a úrodné půdy zde lidem poskytovaly dobré zázemí pro zemědělství, které zde kvete dodnes. Okolí láká k bydlení stále více nově příchozích, a tak se místní krajina musí pomalu přizpůsobit přílivu obyvatel. Což samozřejmě přináší mnoho podnětů pro záchranné archeologické výzkumy. Asi vás nepřekvapí, že jsou velmi úspěšné.
Nejstarší zmínky o archeologických nálezech v Plaňanech se objevují již na konci 19. století, kdy v tomto regionu působila tzv. Píčova družina (o družině spolupracovníků profesora J. L. Píče se můžete dočíst zde) a posléze také archeolog a doktor medicíny František Dvořák. Plaňany se od té doby ve středoevropské archeologické literatuře staly pojmem. Dokonce daly jméno celému období na samém počátku doby římské, které je podle výrazně tvarovaných nádob zváno horizont plaňanských pohárů. Své domovy si tu ale nezakládali jen germánští Markomané starší doby římské, z lokálních výzkumů máme také doklady života z mladší a pozdní doby kamenné, z průběhu doby bronzové či starší doby železné. Jen z našich výzkumů z posledních let můžeme zmínit například nález bylanských hrobů doby železné, které zde prozkoumal náš kolega Miloš Vávra, či sídliště z mladší doby římské, zkoumané Zdeňkem Benešem. Kompletní výčet plaňanských nálezů za posledních sto let by však vydal na obsáhlou knihu, pojďme se tedy rovnou podívat na ty nejčerstvější. Protože rozhodně stojí za pozornost.
V letošním roce se naplnilo přání obyvatel Plaňan i jejich okolí na výstavbu obchvatu, který má ulevit obci od frekventované nákladní dopravy. Trasa obchvatu obkružuje poslední rodinné domky na východním okraji Plaňan, kde protne vyvýšený hřbet a bude pokračovat přes pole směrem k současné cestě do Radimi. Vzhledem k četnosti dřívějších archeologických nálezů a předběžné prospekci nám bylo zřejmé, že před sebou máme nemalý výzkum. Na přelomu července a srpna započala na plánované ploše obchvatu klasická a nezbytná skrývka ornice, která byla následně převezena zpět na pole (úrodnou půdou se přeci neplýtvá, že?). Během následujícího měsíce se postupně odkrývaná plocha pod vedením archeologa Tomáše Chlupa proměnila v les kolíků, označujících jednotlivé objekty – stopy po dávné lidské aktivitě. V součinnosti s probíhající stavbou jsme se snažili svým postupem vyjít maximálně vstříc harmonogramu prací a zkoumat nejprve ty části, kde již stavba nemohla čekat.
Několikaměsíční výzkum navíc vytvořil nová pracovní místa, kterých se ochotně chopilo více jak dvacet místních obyvatel. S těmi nás velmi rychle a efektivně propojil místní obecní úřad. Díky pracovnímu nasazení nově vzniklého týmu jsme mohli v termínu dvou měsíců odevzdat první část plochy. Co všechno nám tato první fáze výzkumu odhalila? Už během povrchové prospekce, za kterou bychom rádi poděkovali členům spolku Archeus DW a místním zájemcům o historii, se ukázalo, že přibližně tři čtvrtiny plánované trasy obchvatu skrývají množství archeologických situací. To se ostatně při výzkumu potvrdilo. V první etapě jsme odkryli více jak 50 objektů, převážně sloupové a kůlové jámy, mezi nimiž vynikla jedna pec na pálení keramiky a jedna na hutnění bronzu. Naprostou většinu nálezů z těchto objektů můžeme datovat do závěru doby bronzové a počátku doby železné. Mírným překvapením pro nás ale byla pětice hrobů z přelomu pozdní doby kamenné a starší doby bronzové. Hroby byly vybaveny spíše prostě, vydaly pouze jednoduché keramické nádoby, typické pro danou dobu. Usuzujeme tedy, že se tu před zhruba čtyřmi tisíci lety rozkládalo starobronzové pohřebiště kultury únětické.
Po polovině září jsme se přesunuli v terénu o něco výše směrem k Pražské ulici a zahájili druhou etapu. Ta je z archeologického hlediska ještě impozantnější. Objevili jsme zde ukázkové sídliště z pozdější střední a mladší doby bronzové (náležející patrně kultuře mohylové a pozdější knovízské), které je tvořeno naprosto učebnicovými situacemi pronikání mladších zásahů do starších staveb. Zatím jsme prozkoumali rozsáhlé komplexy zásobních jam pozoruhodných rozměrů. Některé jsou hluboké až čtyři metry a dosahují průměru nezřídka více jak metr a půl – dokážete si představit kolik a čeho tam asi lidé skladovali? Na temeni zkoumané vyvýšeniny na nás pak dosud čekají pozůstatky zahloubených domů, do jejichž odkryvu se brzy pustíme. Mezi zásobními jamami se po začištění celé plochy vyrýsoval také tmavý obdélný obrys, který napovídal, že by se mohlo jednat o hrob. A taky že ano. Hrob jsme precizně vypreparovali a zjistili jsme, že před námi neleží jeden člověk, ale rovnou tři až čtyři jedinci. Pouze jeden z nich však ležel v anatomické poloze, to znamená, že jeho kosterní ostatky se zachovaly v původním uložení z doby pohřbu. Domníváme se proto, že jde o rodinnou hrobku ze starší doby bronzové, do níž byli zemřelí ukládáni postupně. Pokud je tato teorie správná, je pravděpodobné, že později zemřelí byli ukládáni rovnou mezi ostatky starší. Prohlédněte si detailně následující fotodokumentaci hrobu, v níž tuto posloupnost můžete vypozorovat. Co myslíte, jak takový druhý a třetí pohřeb do jedné hrobky asi mohl probíhat?
Toto drobné, původně zalesněné návrší, které skýtalo komplex zásobních jam, obydlí a hrobů z doby bronzové, však své největší poklady ještě nevydalo. Množství informací totiž dále poskytnou přírodovědné analýzy vzorků odebraných z mocné kulturní vrstvy, která díky zalesnění této plochy nebyla ohrožena hlubokou orbou posledního století. Proto se nám dochovala velká část tehdejšího pochozího terénu. Pokud si pamatujete na naši neolitickou studnu z Velimi, jistě vám nemusíme připomínat, co vše lze z takových vzorků půdy vyčíst o pravěkém přírodním prostředí. Takové informace jsou užitečné nejen archeologům, ale i dalším spolupracujícím vědeckým oborům, které se snaží o komplexní pochopení a rekonstrukci (nejen) lidského života na Zemi v dobách dávno minulých.
Výzkumům nepříznivé zimní období nyní naši práci na chvíli přerušilo. Nicméně jen co se teploty opět trvale udrží nad nulou, celý tým se vrátí do terénu, aby v bádání pokračoval a dodržel závazný květnový termín. Ještě toho totiž máme hodně co objevovat. Z obdobných situací ze starší doby bronzové víme, že máme-li pohřebiště, sídliště nebude daleko. Zatím se zdá, že to plaňanské únětické sídliště, náležející k aktuálně prozkoumaným hrobům ze starší doby bronzové, už se také rýsuje. Ale o tom, a o nedalekém výzkumu kolegy Zdeňka Beneše, si povíme až příště.
PÁR ZAJÍMAVOSTÍ Z TERÉNU (FOTO ARCHIV ÚAPPSČ)
Za zapůjčení dobové fotografie Plaňan děkujeme panu Jaroslavu Šteflovi.
