- Veronika Puhačová
Luxus, moc a krása věcí minulých pod hradištěm Závist
Paprsky odpoledního slunce prosvětlují vrcholky statných dubů, mezi nimiž se znaveně proplétá mladý obchodník se svým koněm. Jak les pomalu ustupuje, otevírá se před ním pohled zcela nečekaný. Rozlehlá osada plná upravených domů, z nichž jeden na ty ostatní dohlíží z dvojnásobné výšky. K obchodníkovým uším doléhají pestré zvuky bušícího kladiva, bučení dobytka a bzukot směsice hlasů, jako by nahlížel do včelího úlu. Ale co upoutalo jeho pozornost nejvíce, je mohutná hradba, tyčící se vysoko na kopci nad vesnicí. Slyšel o tomto mocném centru nad řekou Wilthahwou už různé mýty, ale netušil, že většina z nich je pravdivá. Zaradoval se. Tady mu obchody půjdou samy.
S naším mladíkem jsme se ocitli na konci starší doby železné, v 5. století př. Kr. Zrovna přijel k hradišti Závist, do vesnice, na jejímž území se dnes nachází obec Dolní Břežany. A ač tyto dvě osady dělí dva a půl tisíce let, našli bychom mezi nimi mnoho společného. Když se dnes vydáte do Dolních Břežan, patrně také budete překvapeni, jak úhledně na vás budou působit a jak moderní a čistou architekturu v nich najdete. Ještě aby ne, svou blízkostí k Praze jsou Břežany atraktivním místem k bydlení i podnikání, a tak sem investují firmy i zámožní občané. Vlastně v lecčems podobná situace, jako v době rozkvětu hradiště. Jen dnes už temeno Závisti zeje prázdnotou a na jeho někdejší slávu odkazují pouze zbytky valů, hluboko pohřbené kamenné základy sakrálního okrsku a naučná stezka, vinoucí se vzhůru mezi stromy.
V hledáčku archeologů však jsou Dolní Břežany neustále. Stavební aktivita zde stále bují a tak tu archeologické výzkumy nejsou ničím neobvyklým. I náš Ústav archeologické památkové péče středních Čech zde má četné zkušenosti, obzvláště s areálem, na kterém se rozkládá místní škola a mateřská školka. Náš poslední výzkum zde skončil po několika měsících právě nyní, v první polovině listopadu 2016, a odhalil zde další část této kdysi významné osady, do které jsme nahlédli v úvodu. Lokalita to ale byla atraktivní již dávno před tím, protože na stejné ploše se zde podařilo zachytit také pozůstatky osídlení z mladší doby kamenné, konkrétně stopy lidu kultury s lineární keramikou. Nejzajímavější nálezy však pocházejí právě z těch objektů, které původně patřily do starší doby železné. Ovšem než vám je ukážeme, musíme vám nejprve vyprávět o časech, v nichž se zrodily.
PRAVĚKÝ SEN O LUXUSU
Závěr starší doby železné, v archeologii zvaný doba halštatská (podle tehdejšího nepředstavitelně bohatého pohřebiště v rakouském Hallstattu), byl nepochybně jedním z vrcholů našeho pravěku. V 6. a 5. století př. Kr. se totiž začala rýsovat slavná keltská budoucnost Evropy. Naše území se stalo součástí rozsáhlého středoevropského kulturního okruhu, jehož styky s vyspělými antickými oblastmi zde způsobily velké změny na mnoha úrovních. Jak podle značné různorodosti sídel, od malých neohrazených vesniček v nížinách přes dvorce šlechty až po k nebesům se tyčící opevněná hradiště, tak i podle přepychových archeologických nálezů je patrné, že společnost se v této době stává složitější než kdy předtím a sociální rozdíly jsou stále výraznější.
Ti, kterým se podařilo zbohatnout na obchodování se vzdáleným jihem, na kontrole přístupových cest do oblastí s velkým ekonomickým potenciálem či na válečných taženích, si budují mocná sídla a velkolepé hrobky pod mohylami. To všechno zaplňují nákladným zbožím buď přímo z jižních etruských dílen, nebo napodobené místními zručnými řemeslníky. Bronzové talíře, zobákovité konvice, zlaté náušnice a náramky, tepané bronzové opasky, jemná etruská keramika, bronzové lité zvířecí i lidské figury, tím vším dávali halštatští pánové a jejich ženy najevo své bohatství. My archeologové z každého takového nálezu máme samozřejmě ohromnou radost. Jak se však na takovou okázalost dívali tehdejší běžní obyvatelé, na jejichž práci musely být tyto nejvyšší vrstvy závislé, to se z archeologických výzkumů už nedozvídáme.
Touha po středomořském životním stylu byla jakýmsi hnacím motorem, který ale zároveň napomáhal vytvářet nové pracovní možnosti. Za etruské zboží mohla střední Evropa nabízet zlato a další nerostné suroviny, své vlastní řemeslné výrobky, ale například i otroky. Inspirovat se v tehdejších, byť úspěšných, obchodních praktikách tedy nelze. I když ve Středomoří nacházíme zalíbení stále. Každopádně v 5. století př. Kr. byly i Čechy významnou rychle se rozvíjející oblastí, která si na budoucí konkurenci antickému světu mohla dělat nároky.
MINULOST BŘEŽAN POHLEDEM ARCHEOLOGŮ
Náš výzkum však není v Dolních Břežanech žádnou první vlaštovkou. V důsledku rozšiřující se obytné zástavby a postupné výstavby areálu školy a školky se v tomto prostoru kopalo již několikrát. Nejpozoruhodnější poznatky však přinesl výzkum archeologů z tehdejší Československé akademie věd v letech 1982-1984, který odhalil, že již v 6. a 5. století př. Kr. byly Dolní Břežany bohatou obcí s majetnými obyvateli. Tým v čele s Karlou Motykovou a Petrem Drdou zde mezi 48 dalšími objekty odkryl základy nadzemní stavby roubené konstrukce o nečekaných rozměrech 9,5 x 14 metrů a vnitřní ploše 135 metrů čtverečních. To není zrovna malý domek, co myslíte?
Také se tomuto domu začalo v archeologii říkat rezidence, nebo také panský dům. Majestátnosti mu však dodával nejen rozlehlý půdorys, ale také patro, kterým musel výrazně převyšovat okolní zástavbu. Do patra se chodilo po zalomeném dřevěném schodišti v západní průčelní části budovy a zastřešeno bylo valbovou střechou. Dům byl navíc také zapuštěn více než jeden metr pod zem, což by napovídalo o existenci poměrně slušných skladovacích prostor. Další domy okolo něj pak byly o mnoho menší a nenápadnější a byly rozmístěny okolo tak, aby tomuto panskému domu nestály v přílišné blízkosti. Kdo byl pán domu, to nám samozřejmě jeho základy neprozrazují, nicméně z nálezů uvnitř je jasné, že byl velmi bohatý. Nesmírně kvalitní keramické nádoby s náročnou a precizní kolkovanou výzdobou, skvělé bronzové šperky, koňská faléra, bronzový řetízek z litých článků, železná podkova a další luxusní kovové předměty, jantarové korále z baltského jantaru či skleněné korálky, to všechno jsou předměty, které si mohla dovolit jen rodina s vysokým společenským postavením.
A přímo z domu tato rodina měla výhled na vysoké temeno tehdejšího hradiště Závist, jehož blízkost dává tomuto osídlení rozhodující kontext. Závist byla až do počátku 4. století př. Kr. stále se rozšiřujícím mohutně opevněným hradištěm, jehož vyspělá kamenná architektura na akropoli ukazuje, že její stavitelé se museli inspirovat na jihu, pravděpodobně etruskými vznosnými chrámy. O čilých kontaktech se Středomořím svědčí i množství a podoba nalezených artefaktů, takže je jisté, že celý region svou působností a významem nad ostatními značně vyčníval. Výzkumy na Závisti také potvrdily existenci několika řemeslných dílen zaměřených na výrobu skvostných kovových šperků, nástrojů a zbraní, které byly distribuovány nejen panstvu přímo na hradišti, ale také v jeho okolí. Takže zbudovat si sídlo takto na dosah muselo být výhodné nejen pro našeho pána s rodinou, ale i pro mnoho dalších řemeslně i zemědělsky orientovaných obyvatel Břežan doby železné. Znáte to, kde je poptávka, …
VÝZKUM, KTERÝ SE OTEVŘEL LIDEM
I náš poslední výzkum odkryl další stopy po kráse a luxusu, kterými se zdejší obyvatelé kdysi obklopovali. Výzkum byl vyvolán v září jako záchranný, na ploše, kde se už nyní budují základy pro tělocvičnu. Vedl ho archeolog Josef Dufek spolu s pomocí Jiřího Bernata, který má s lokalitou již velké zkušenosti z minulých výzkumů. Podařilo se jim zde vykopat více jak 400 objektů ze starší doby železné i mladší doby kamenné – jamky po kůlových konstrukcích domů, zásobní a odpadní jámy, ale i základy řemeslných dílen. Z doby existence naší halštatské osady, tedy z 6. a 5. století př. Kr., to bylo minimálně pět polozemnic a torzo sloupového domu. Některé z těchto staveb s největší pravděpodobností sloužily právě jako dílny. A všechny byly vzdáleny asi 50 až 100 metrů od místa, kde byl před třiceti lety odkryt výše zmíněný panský dům. Tento výzkum tak tedy odhalil přímé pokračování naší osady z úvodu.
Tento výzkum byl ale specifický i v jiném ohledu, než jen v množství pěkných nálezů. Vzhledem k jeho dostupné poloze zaujal i veřejnost, a tak jsme jí otevřeli dveře a dali možnost setkat se s archeologií na živo. V jeden den jsme tam postupně s výkladem provedli celou místní školu s pěti sty žáky, v rámci Mezinárodního dne archeologie v říjnu zase pozvali dospělé obyvatele, aby si přišli poslechnout erudovaný výklad přímo nad archeologickými sondami. A právě nyní se chystá výstavka nálezů v místní škole, která zítra oslaví výročí svého založení a při této příležitosti vyzdvihne i minulost místa, v němž byla vystavěna. Nám se to takhle skutečně líbí. Neděláme totiž archeologii jen pro vědu, děláme ji přeci pro lidi.
