- Veronika Puhačová
Kupecká osada Krumbenowe 2016 sršela energií živého pravěku
Slunce spaluje naše holá ramena, když se shýbáme pro několikatisící stéblo rákosu. Dolů, sebrat, nahoru, prostrčit osnovou, utáhnout, narovnat, dolů, sebrat, nahoru… Záda začínají protestovat, ale nesmíme vypadnout z rytmu. Do příjezdu kupců a otevření bran osady zbývá už jen pár hodin a na přístřešky z doby kamenné musíme dotkat ještě několik dalších rákosových rohoží. Únavu z celého týdne úspěšně potlačuje stoupající hladina adrenalinu. Vždyť je to tady zase! Kupecká osada Krumbenowe už potřetí rozdmýchá vlnu pravěkého šílenství! A za to všechna ta dřina stojí.
Se snášejícím se soumrakem se dosud téměř prázdná Pivovarská zahrada v Českém Krumlově začíná zaplňovat. Mezi prvními přijíždí keltský druid, pak dvě neolitické rodiny, tkadlenky doby bronzové, keltský švec, středověká barvířka, halštatský obchodník se solí, varjagové, viking, brníř, řezbáři, bronzíři, kameníci, Germáni a mezi posledními Římani. Vítáme se a objímáme a rozparcelováváme zbytky volného místa v zahradě. Začíná to být docela problém, stanů je hodně a tak keltskou část osady musíme stavět ve dvou řadách. Prostor však není to jediné, čeho je nedostatek, 90 účastníků, kteří se nám letos sjeli, musíme také nasytit. A tak si společně s nimi dáváme ještě v pátek večer další směnu a spolu s dorazivším skvělým kuchařským duem loupeme, krájíme, probíráme plánované dění v osadě a taky spoustu dalších témat ze života. Jsme totiž velká parta kamarádů, kteří se spolu sjíždějí, aby se nejen společně nořili hluboko do minulosti, ale taky si vzájemně pomohli, když je potřeba.
A že tentokrát se skutečně hodila každá pomocná ruka. V sobotu ráno totiž zavládl klasický ranní chaos s úpravou osady, roznášením posterů a městských upoutávek, doděláváním stanovišť a úklidem. Ještě pět minut před desátou odjížděla poslední auta ze zahrady a u některých z nás počínala mírná panika. S příchodem prvních návštěvníků jakoby se však najednou osada uklidnila a všechno začalo fungovat, jak má. Pěkně a přehledně. Stejně jako loni, i letos jsme areál Pivovarské zahrady pojali chronologicky a rozmístili naše kupce v kruhu věků od paleolitu až po vrcholný středověk. K naší velké radosti se nám rozrostla část osady reprezentující dobu kamennou, a tak jsme letos mohli návštěvníkům představit nejen lovce paleolitu a mezolitu a první neolitické zemědělce, ale prvně také eneolit, konkrétně rodinu kultury zvoncovitých pohárů. Plnit se nám zlehka začala také doba bronzová a svůj vlastní prostor dostala i starší doba železná, tzv. halštatská, kterou letos zpestřil i kočovný Skyth z dalekého východu. Následovali již tradiční Keltové z mladší doby železné, familiárně zvané latén, kterých, jako vždy, bylo všude plno. Doba římská byla zastoupena jak divokými a nezkrotnými Germány, tak i vysoce organizovanými a stále vyřazenými Římany. V raném středověku nám sice chyběli pro naše území typičtí Slované, zato přijeli svůj um předvést vikingové ze severu a z východu dobře známí varjagové. Řemeslníci vrcholného středověku ale už byli opět z našich luhů a hájů.
Kupeckých stanovišť tedy bylo letos až nečekaně mnoho. Stejně tak činností, které si na nich návštěvníci mohli zkoušet. Ať už to byla práce s kamenem, od štípání po vrtání a broušení, drcení a mletí obilí, výroba hliněných sošek či jeskynní malba, výroba provazů, ochutnávání pokrmů či oblékání historických oděvů, všechno strhávalo k osahání nejen děti, ale i dospělé. I dětská linie, kterou jsme letos pojali jako Stezku mladého archeologa, přitahovala všechny věkové kategorie, a tak ti nejaktivnější návštěvníci téměř nevěděli, co dřív. A my jim to vůbec nezjednodušili, protože jsme běžný chod osady ještě prokládali přednáškami v různém pojetí (viz program). Během celého víkendu se tak návštěvníci setkali jak s klasickým erudovaným výkladem, tak i s přednáškou ve formě osobního příběhu, divadelní scénky či módní přehlídky. Velkou zábavou byl i průvod městem, kterým jsme se rozhodli přilákat nové návštěvníky. Procházet za dunění pravěkých rytmů a řevu keltských a germánských bojovníků uličkami Českého Krumlova byl silný zážitek, na který většina z nás jen tak nezapomene.
Hřeb Krumbenowe však vždy zasvěcujeme něčemu výjimečnému. Letošní ročník se nesl ve znamení doby přelomu mezolitu a neolitu, která je jedním z nejzlomovějších období lidské minulosti vůbec. Lidé před téměř osmi tisíci lety totiž pozvolna začali přecházet k zemědělství, usazovat se ve stálých vesničkách, chovat zvířata, vyrábět keramiku a oblékat se do látek. Změn, které by naše životy změnily tak výrazně, již od té doby moc nebylo. A proto jsme se rozhodli návštěvníkům tuto dobu představit formou scénky, která však byla více než jen pouhým představením. V sobotním podvečeru se v osadě totiž odehrála mezoliticko-neolitická svatba. Spojili se zde dva lidé, kteří jsou skutečným párem a které osud spojil právě zde, v Kupecké osadě Krumbenowe, přesně před rokem. A my jejich nápad, říci si své neformální ano zde, využili, a tak si mezolitik vzal neolitickou ženu, aby jeho lidu přinesla nové zemědělské znalosti. Takovou událost je samozřejmě archeologicky těžko možné doložit, ovšem my jsme vycházeli z nálezů ze slavné srbské lokality Lepenski Vir (jednou z tamních staveb jsme se dokonce inspirovali a použili ji jako vzor jedné ze staveb, které jsme v naší osadě vybudovali), kde se v jednom období skutečně nacházelo jak lovecko-sběračské osídlení mezolitické, tak i neolitická osada. Ke kontaktům rozdílných kultur tak prokazatelně docházelo a právě takové svazky, jaký jsme my zinscenovali, jsou jednou z pravděpodobných možností šíření neolitických inovací. Tím to ale nekončilo. Každý pravěký svátek byl nepochybně, stejně jako dnes, doprovázen hudbou a tancem. Tedy i naši svatbu jsme spojili s hudebně-tanečním rituálem symbolického lovu srny, její ž masku jsme vytvořili podle nálezu hrobu mezolitické šamanky z Bad Dürrnbergu. Ve chvíli, kdy se již téměř bezmocná srna, naháněná lovcem i tančícím havranem, za zvuku zrychlujícího bubnování rozběhla proti svému lovci a vyběhla po něm, aby se mu zavěsila za krk, přihlížející jen hlasitě vydechli. Svazek byl posvěcen a tak neolitizaci nejstarší části osady již nic nebránilo.
Všechno se to možná zdá z pohledu archeologie jako hraní. Návštěvníci se však živým pravěkem a středověkem nechávají zcela okouzlit a sami pak přicházejí s vlastními otázkami, týkajícími se minulosti i jejích dokladů. Popustit uzdu archeologické fantazie se v tomto případě totiž skutečně vyplatí, protože jedině tak můžeme své interpretace předat i dál mimo náš obor. A že ten obor je skutečně atraktivní potvrzuje i fakt, že letos Kupeckou osadu Krumbenowe navštívilo rekordních 4036 návštěvníků. Akce, která původně vznikla jako nápad dvou mladých spřátelených archeoložek na malý workshop, se tak rozrostla do nepředvídaných rozměrů a přitahuje pozornost, o které jsme ani nesnili. Je to ale také velký závazek. Děláme to dobře? Co všechno můžeme zlepšit? Jak naložit s tím, co jsme vybudovali? Kam to dále posouvat? Všechno je nyní předmětem diskuze. Nezajímá nás ale jen ta archeologická, zajímá nás i názor vás čtenářů a návštěvníků! Ať z diskuzí ale vyplyne cokoli, jedno vám už teď můžeme slíbit určitě. Kupecká osada Krumbenowe otevře své brány i počtvrté!
Celé Krumbenowe 2016 bylo možné jen díky obrovskému nasazení všech „dobových“ účastníků a partě skvělých pomocníků, kterým patří náš velký dík!
