- Luděk Kos
Report z 21. výroční konference Evropské asociace archeologů v Glasgow
Skotské Glasgow přijalo pro dny 2. - 5. 9. 2015 roli hostitele 21. výroční konference Evropské asociace archeologů (European Association of Archaeologists). Každoroční největší evropské setkání archeologů našlo zázemí v krásném kampusu University of Glasgow, který tak měl možnost přivítat na 2500 archeologů z celého světa; tito zde v sedmi hlavních tematických blocích a celkem 173 sekcích představili výsledky své vědecké práce.
Specifické prostředí britské archeologie usměrnilo vytyčení hlavních sekcí v obecnějších, o to však zajímavějších mezích, umožňujících odklon od tradičně „chronologického“ charakteru kapitol archeologického diskursu. Velkou skupinu tak vytvořily sekce zahrnuté pod titul Archeologie & Mobilita, zvoucí k řešení otázek spojených s komunikací resp. pohybem ve všech rozměrech těchto slov, tedy prostorovém, ale i ekonomickém, sociálním atd. Podobným způsobem bylo vystavěno i téma Rekonfigurace identit. Zatímco téma Archeologie & Věda obracelo pohled ke spolupráci archeologie s jinými (především přírodovědnými) vědeckými obory, blok Komunikace archeologie nahlédl sdělování poznatků a prezentaci hmotného dědictví směrem k veřejnosti a nové trendy v tomto směru archeologické práce. Kapitola Odkazy & Vize se obrátila k archeologickému dědictví z jeho památkové stránky. Jediný soubor sekcí byl orientován ke konkrétnímu chronologickému období, a sice Keltské souvislosti, řešící vedle skutečných prostorových vztahů i souvislosti myšlenkové, jakož i „keltskou“ identitu jako takovou. Hermeneutice archeologických pramenů byla zasvěcena poslední, nejobecnější sekce s názvem Intepretace archeologického záznamu.
Zvýraznit v těchto kapitolách jednotlivé zajímavé sekce či dokonce přednášky není pro jediného pozorovatele uchopitelný úkol. Vícekrát však během konference znělo například neobvyklé téma aktuální globální klimatické změny a jejích dopadů na archeologické dědictví. Téma, pohledem některých středoevropských agnostiků mlhavé, v prostředí přímořských států však již zcela konkrétní a mající zde ve svých negativních (devastujících) důsledcích jednoznačně progresivní tendenci. Ve zřetelných obrysech byla v tomto směru v různých sekcích představena archeologie britská, pro jejíž archeologickou památkovou péči se zdají konsekvence globální klimatické změny minimálně stejně relevantní agendou, jakou je u nás např. problematika záchranných výzkumů vyvolaných stavební činností (tedy svého druhu „podoborem“ vyžadujícím značné úsilí, personální nasazení i citelný objem finančních prostředků, zde však bez nároku na automatický podíl soukromého sektoru na nich).
Znovu pak zněl konferencí důrazný apel na propojení archeologie a moderních přístupů přírodovědných disciplín, ať již přímý (tedy plynoucí z prezentace dosažených výsledků, např. pozoruhodných genetických kulturních souvislostí vyčtených z bohatých kolekcí vzorků DNA) či nepřímý (čišící z prostého srovnání tradic prezentujících zemí s rozdílnou měrou takové spolupráce).
Organizace konference, nesena na bedrech trojlístku institucí – EAA spolu s University of Glasgow a hlavním partnerem konference - skotskou vládní agenturou Historic Scotland, byla na dobré úrovni, s přihlédnutím k faktu, že při tak velkém počtu účastníků, resp. sekcí, nelze více napomoci osobním preferencím jednoho každého účastníka konference. V roce 2016 zamíří konference ve svém 22. ročníku do litevského Vilniusu.
Kam dále?
