- Veronika Mikešová a Zdeněk Beneš
Laténské sídliště v Týnci nad Labem stále překvapuje
V říjnu loňského roku jste si mohli na webu Archeologie na dosah přečíst reportáž, která přinášela aktuální informace o rozsáhlém výzkumu laténského sídliště v Týnci nad Labem, který pod vedením Zdeňka Beneše prováděl Ústav archeologické památkové péče středních Čech. Výzkum byl nejen značného rozsahu, kdy bylo potřeba kvůli revitalizaci slepého ramene Labe probádat plochu s více jak 700 objekty, ale unikátní byl hlavně svými metodami. Jelikož bylo během výzkumu zachyceno velké množství kovových předmětů, byli ke spolupráci přizváni hledači s detektory kovů z občanského sdružení Archeus DW a také tři místní zkušení hledači. Díky jejich pracovnímu nasazení se tak podařilo objevit několik set železných, bronzových, stříbrných a zlatých artefaktů včetně miniaturních mincí, které by jinak zůstaly navěky pohřbeny a zapomenuty. A že by to byla škoda, neboť se jedná o netypické sídliště v podhradí pozdně keltské pevnosti (již dlouho známé hradiště Kolo). Podle geomorfologické situace se dokonce zdá, že by mohlo jít o zázemí přístavu, neboť struktura objektů nenaznačuje „klasické“ uspořádaní sídliště. Mohlo by tak jít o jakousi kontrolní a celní stanici na významném bodě už tehdy významného Labe.
V listopadu 2014 byl sice záchranný výzkum ukončen, aktivity na lokalitě však neustaly. Protože nejen archeologové, ale také vedení města si bylo vědomo významu lokality a nálezů, režim a postup stavby tomu byl přizpůsoben a archeologové tak dostali potřebný čas a prostor k dalšímu průzkumu a záchraně co nejvíce předmětů ze zpřeházených nadložních vrstev. Pokračovali tedy i nadále ve spolupráci s ověřenými a důvěryhodnými hledači, kteří do Týnce celé další měsíce dojížděli z menších i větších dálek, aby se podíleli na odhalování tak prestižních nálezů a zároveň se učili více o naší minulosti. Ne každý vlastník detektoru se však mohl účastnit, pečlivý výběr úzké skupinky prováděli sami archeologové, kteří mají přehled, kdo z hledačů je zkušený a důvěryhodný a také již dlouho s archeology spolupracuje, takže ví, co a jak je potřeba. Všichni z přijíždějících hledačů jsou navíc ve stálém kontaktu s archeology ÚAPPSČ a poctivě jim odevzdávají své nálezy, přičemž archeologové do Týnce sami stále několikrát týdně na průzkum dojíždějí.
A sídliště jim stále vydává své poklady. My jsme se do Týnce znovu vypravili v krásné červencové pondělí a potkali se tu s dvěma hledači, Tomášem a Milanem. Teploty v posledních dnech dosahovaly vysoko přes třicet stupňů a slunce na ploše spalovalo všechno živé, ovšem pánové si nenechali horkem vzít svou chuť do hledání a strávili zde nejen pondělí, ale také celý víkend i dny předchozí, spolu s dalšími kolegy i archeology. Procházení terénu trochu znepříjemňovalo pojíždění buldozeru a bagru, které však přehrnovaly navážky hlíny, a tak tím zpřístupňovaly detektorům nové a nové vrstvy k prohledávání. A tyto vrstvy v sobě stále skrývaly mnoho zajímavého. Kromě klasických novověkých a současných kovových zlomků, jako jsou klíče, hřebíky, knoflíky, skoby a spousta dalšího beztvarého odpadu, se objevilo i několik moderních zajímavostí. Například falzum mince císaře Rudolfa, mince z poloviny 19. století, rozkošná malá závažíčka na váhy či fragment skautského odznaku ve tvaru lilie s psí hlavou uprostřed. I pravěkého archeologa občas potěší pohled na moderní artefakty.
Naším hlavním zájmem zde však jsou předměty z doby železné, a tak jsme s potěchou procházeli sáčky s nálezy z posledních dní, diskutovali nad nimi a napjatě očekávali každé další zapípání detektoru. Mohli jsme tak vidět například pár dalších typických mincí s koníčkem, kterých se tu nalezly již desítky a které jsou tak drobounké, že by při klasickém výzkumu byly jistě přehlédnuty. Mezi laténskými nálezy byla také krásně zachovaná bronzová hlavice, která sloužila jako ozdobné kování na nýtu či hřebu. Největší radost jsme však měli z ranního nálezu bronzového držátka zrcadla, které by svou jemnou elegancí reprezentovalo nejednu dámu i dnes. A protože dosud zde byly nalézány pouze zlomky zrcadlových destiček, radost z držátka byla o to větší. Až nás skoro mrzí, že tyto letní dny jsou již opravdu finálním dohledáváním posledních předmětů a toto dlouhé archeologické dobrodružství již končí.
Soubor artefaktů, které sídliště v Týnci vydalo za posledních jedenáct měsíců, se tak zařadil k našim největším kovovým souborům pozdně laténského stáří vůbec. Na jeho komplexní zpracování si však budeme muset ještě počkat, protože není v lidských silách tolik předmětů probádat a publikovat během pár měsíců. Ale bude to stát za to, neboť škála poznání je zde opravdu široká, od mincí, přes nástroje a zbraně až po šperky a toaletní potřeby. A to je rozhodně pádným argumentem pro takovouto odbornou spolupráci s amatérskými hledači. Amatéři však ve své podstatě vlastně není úplně vhodný termín, protože jejich dovednosti dokázali pro tento záchranný výzkum udělat mnoho. Vždyť přiznejme si to, kolik z archeologů skutečně perfektně umí s detektorem kovů? A mohlo by třeba patnáct archeologů pravidelně několik měsíců trávit čas včetně víkendů procházením zkoumané plochy a pátráním i po těch nejmenších zlomcích? Žhavá problematika okolo detektorů prostě není mincí, co má strany dvě, ale spíše minimálně čtyři. A ať se to archeologům líbí nebo ne, v takovýchto případech se prostě otevření bran vědy detektorářům vyplácí. A my jim za jejich pomoc a odhodlání děkujeme!
