Please reload

Nejnovější příspěvky

O nálezu kančí hlavy z keltského vědra z Týnce nad Labem

06/06/2016

Zkraje podzimu roku 2014 probíhal jeden z největších záchranných archeologických výzkumů na východním okraji kolínského okresu, na samotném pomezí středních a východních Čech. Nedaleko břehu Labe, na plošině pod kamennou ostrožnou devítihektarového hradiště Kolo, které leží na východním okraji městečka Týnec nad Labem, byla odkryta osada s pozůstatky a nálezy mnoha pravěkých a raně historických období (více např. zde). Nejvýraznější složku nálezů však tvořila tzv. pozdní doba laténská (2.-1. století př. n. l.), tedy období, v němž na území Čech předpokládáme domov keltských kmenů.

 

Hradiště Kolo bylo zkoumáno pouze několika sondážemi PhDr. Z. Sedláčka z Regionálního muzea Kolín v 70. letech 20. století – tehdy se podařilo potvrdit, že prvé opevnění zde vzniklo již na konci doby halštatské (tj. starší doby železné, cca. v 6. stol. př. n. l.), nicméně většina nálezů pocházela právě z doby laténské (tj. mladší doby železné). Jeho vývoj, funkce a zázemí zůstávaly po dlouhá desetiletí velkou nejistotou. Vše změnil právě až rozsáhlý výzkum při patě hradiště, na ploše, která jej spojovala s břehy Labe.

 

Dokumentace z výzkumu se dosud zpracovává, stejně jako nálezy, které se postupně třídí, konzervují a určují. Tato fáze bude trvat ještě několik let. Přesto je však z množství nálezů možné obrátit pozornost na jeden – na ten, jemuž byla od jeho objevu věnována snad největší pozornost a který se stal jakýmsi symbolem výzkumu. Řeč je o bronzové hlavě kance, jejíž pečlivé zpracování a zvláštní estetika nás zaujala už na první pohled. Od jejího očištění a konzervace na podzim roku 2015 jsme se pokusili zjistit, k čemu sloužila a co znamenala v době svého vzniku.

 

Po analýze odborné literatury lze pozoruhodnou bronzovou hlavičku kance z Týnce nad Labem díky obdobným nálezům z převážně západní Evropy celkem jednoznačně interpretovat jako kování (ataši) dřevěného vědra.

 

 

 

Artefakt představuje hlavu divokého prasete svěšenou kolmo dolů z krátkého masivního krku. Ten potom „vyrůstá“ z obdélné destičky, opatřené ve spodní části otvorem. Vlastní hlava je zobrazena se zježeným hřebenem, vztyčenými slechy a rozevřenou tlamou s trčícími kly. Zvíře tak vyvolává dosti bojovný dojem. V horní části vyrůstají z kování dvě horizontální obloukovitá ramena ve tvaru labutích krků se zobákem na konci, která vytváří z obou stran hlavičky po jednom plochém oblouku klenoucím se mezi krkem a spánkem kance. Osy rovin opěrné destičky, krku, plochých oblouků a kančí hlavy svírají vůči sobě více či méně pravé úhly. Hlavička je odlita dutě a v její zadní části se tak otevírá kruhový otvor přecházející do rozevřené tlamy.

 

Analogické předměty z dalších oblastí pozdně keltského světa umožňují dosti spolehlivě rekonstruovat původní funkční umístění předmětu. Dvě taková kování byla umístěna proti sobě na okraji dřevěného vědra s hlavičkami hledícími ven. Do k sobě přivrácených otvorů v zadních stěnách kování byly pak uchyceny vodorovně zahnuté konce obloukovitého ucha. Týnecká hlavička byla – zdá se – přichycena k povrchu vnější stěny vědra jediným hřebem. Takové řešení by bylo značně nestabilní: u dalších nám známých ataší jsou destičky dvě, svírající stěnu vědra zvnitřku a zvnějšku. Možná však byla týnecká ataše vícedílná a vnitřní části se nám nedochovaly.

 

 

 

Figurální kování věder mohou nabývat velmi různorodých podob: lidská hlava opatřená třemi rohy (z Kolína nad Rýnem) či vějířovitou pokrývkou hlavy (z Aylesfordu či Baldocku) či prostá maska (z Mülheimu a Bourges); býk trojrohý („Halič“) či dvourohý (z lokalit Hänichen, Vienne, Bibracte; Hamm Hill); jelen (z Tittelbergu) i kanec (z Vieille-Toulouse). Kanec a býk jsou vůbec nejčastěji zobrazovanými zvířaty pozdně keltského období. O interpretaci zvířete z týnecké ataše jako kance (a ne například jako psovité šelmy) svědčí například hřeben na hřbetě, ale i charakteristické zobrazení trychtýřovitě otevřené tlamy s trčícími kly. Stejně jsou vyobrazováni kanci i na kování dřevěné konvice z Bibracte či na bojových troubách – carnyxech – jaké byly nalezeny v jihofrancouzském Tintignacu či jaké jsou vyobrazeny na gundestrupském kotli.

 

 Těžko vysvětlitelným prvkem týnecké ataše jsou dva horizontální oblouky ve tvaru ohnutých labutích krků (je-li taková četba tohoto prvku správná, což není zcela jisté). I na dalších ataších pozorujeme ale kombinaci prvků několika různých bytostí: tři rohy u býka z Haliče či na lidské hlavě z Kolína nad Rýnem, pokrývky hlavy či možná nadsvětské atributy hlaviček na ataších britských. Toto kombinování zdánlivě nesourodých prvků lze chápat jako pozdní projev mnohoznačného umění raně keltského.

 

 

 

Vědra, či spíše vědérka (průměr ústí většinou 10-20 cm, objem 1-3 l), jejichž součást tyto ataše tvoří, nebyly obyčejnými utilitárními předměty určenými k čerpání vody či donášky mléka od vemene ke konzumentovi. Jedná se zaprvé o předměty okázale dekorované: krom plastických ataší nesou výzdobu i na těle na několikerých bronzových obručích zdobených reliéfními vlysy, dřevěné tělo může být pobito emailovanými hřeby bez jakékoliv praktické funkce. Ostatně i ucha jsou propracována daleko nad nutnost, po které by volal předmět každodenní potřeby. Dřevěná, bronzem zdobená vědra, prostě tvoří jednu z mála kompaktních svébytných kategorií pozdně keltského umění. Rovněž nálezové okolnosti mnoha kusů ukazují na prestižní roli, kterou tato vědérka hrála: ve votivních šachtách (Vieille-Toulouse) nebo aristokratických pohřbech (Aylesford, Goeblingen-Nospelt atd.) jsou uloženy vedle italských bronzových nádob, zbraní a zbroje a dalších ukazatelů mimořádného statusu jejich uživatelů. Jejich přítomnost ve svatyních pak sama mluví o výlučnosti aktivit, během nichž byly užívány.

 

 

Velmi pravděpodobně totiž tato vědérka sloužila k (míšení a) servírování (vína nebo) medoviny/piva či plnila jinou významnou roli v kolektivním hodování, které tvořilo význačnou součást společenského a politického života pozdně keltské společnosti.

 

Hlavička kance nalezená pod hradištěm Kolo nám umožňuje lépe pochopit funkci této výrazné opevněné – byť rozsahem nevelké – polohy. Rovněž další nálezy – jako například zlomky importovaných bronzových nádob nebo prstenu italského původu, zlomy šperků z východního Přialpí a pak samozřejmě keltské mince ražeb českých, tzv. bójských, bavorských, tzv. vindelických, ale také nominály galských Sekvanů nebo Ubiů – naznačují na významnou kontrolní a obchodní funkci hradiště Kolo. Snad se zde vyloďovaly lodě se zásilkami z oblasti Jantarové stezky, křížily se zde cesty protínající Čechy ze západu na východ a z jihu na sever. Je možné, že se zde přivážené zboží kontrolovalo a platila se zde cla. Nevíme však, kdo toto místo ovládal, jaké měl postavení, jak vypadala jeho rezidence. Jako obvykle, otázek je zde více než odpovědí. Jsme však přesvědčeni, že zpracování výzkumu z roku 2014 a další terénní akce v okolí nám umožní alespoň na některé z nich odpovědět.

Článek vznikl ve spolupráci Mgr. Jana Kysely, Ph.D. (Ústav pro klasickou archeologii FF UK) a Mgr. Zdeňka Beneše (Ústav archeologické památkové péče středních Čech).

Please reload

Please reload

Archiv