- Veronika Puhačová
Podvodní archeologie aneb když se potápění stane z koníčka pracovní metodou
Ač má mnoho lidí, patrně díky ikonickému Indianu Jonesovi, archeologii spojenou s dobrodružstvím, realita archeologova všedního dne zas tak akční nebývá. Psaní nálezových zpráv, jednání s investory, zima či žár na výzkumech, systematizace keramiky, hodiny nad odbornými články, to rozhodně není to, co si představují děti, když chtějí být archeology. Ovšem jako každá věda, i ta naše se stále vyvíjí a přichází s novými a novými metodami, z nichž některé skutečně dětskou představu dobrodružného povolání splňují. Třeba jako podvodní archeologie, jejíž postupy už okusila i jedna z „našich“ lokalit, našim čtenářům dobře známé keltské sídliště v Týnci nad Labem.
O významu této lokality, která byla v posledních třech letech intenzivně zkoumána pod vedením Zdeňka Beneše, již nemá cenu se rozepisovat, koneckonců, napsáno toho na našem webu bylo o Týnci již dosti. Zdeňka však Týnec stále nenechává klidným a minulost této osady na břehu mohutného toku Labe ho nutí k novým způsobům jeho zkoumání. Nejprve rozsáhlým terénním výzkumem a posléze spoluprací se zkušenými hledači s detektory kovů se podařilo vyzvednout maximum nálezů na břehu. Ovšem co předměty, které zůstaly pohřbeny pod hladinou? Vzhledem k tomu, že zde patrně v době železné bylo přístaviště, je více než pravděpodobné, že místní Keltové byli v kontaktu s řekou denně, a tak museli logicky zanechat stopy i pod ní, ať už ztracenými utopenými předměty, nebo třeba přístavními konstrukcemi. Pátrat po nálezech v kalných proudech Labe však je mimo schopnosti běžného archeologa. To chce archeologa – potápěče.
A i takoví u nás jsou. Podvodní archeologie, která byla vždycky spíše spojována s přímořskými oblastmi, má totiž své velké uplatnění i v krajinách bez moře. Člověk se odnepaměti pohyboval v blízkosti vodních toků, a tak i ony jsou součástí lidské minulosti. Na to se soustřeďuje sladkovodní archeologie, jež si i u nás postupně získává své odborníky. Jako třeba Barboru Machovou, archeoložku s velkým snem a dobrodružnou duší, která do rozvoje české sladkovodní archeologie vkládá daleko více, než běžné pracovní nasazení. Právě s tou se spojil Zdeněk Beneš a pozval celý její potápěčský archeotým do Týnce, kde jsme se všichni sešli při svátečním podzimním pátku 28. října.
Bára se potápí již dlouho, podmořská archeologie ji fascinovala snad odjakživa a četné zkušenosti získala již při studiu na zahraničních podmořských výzkumech v Chorvatsku. Udělat z koníčka svou profesní specializaci se rozhodla ale až při výběru tématu svého doktorandského studia. Před necelými dvěma lety dala dohromady tým profesionálních technických potápěčů a v rámci svého působení na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity začala vytvářet praktické i metodické zázemí pro archeologické studium sladkovodních toků. V porovnání s Evropou máme na tomto poli dostatek inspirace, centra sladkovodní archeologie totiž již existují například v Německu (projekt AMLA - Pracovní skupina pro podmořskou a limnickou archeologie na Christian-Albrechts-Universität zu Kiel) , v Maďarsku (skupina Argonauts Research Group v Budapešti) či ve Slovinsku (pod vedením Andreje Gaspariho, více např. v článku National Geographic), v Británii vychází i časopis The International Journal of Nautical Archaeology. I u nás již probíhaly menší archeologicko-potápěčské aktivity (například pod vedením archeologů Jaroslava Podlisky či Dagmar Dreslerové), takto systematicky se však u nás dosud podvodní archeologií nikdo nezabýval.
Sladkovodní archeologie má totiž svá specifika, která nám Bára nejen pěkně popsala, ale která jsme i rovnou v Týnci viděli. V našich tocích to totiž není žádné relaxační potápění v azurové ploše, ale pátrání ve tmě, chladu a kalu říčních usazenin. Potápěči si vždy musí pomocí lan vytyčit plochu, uvnitř níž se budou pohybovat a také důkladně zaměřovat. V tom se jejich metody od těch „suchozemských“ archeologických neliší, nálezy se musí zaměřit a zakreslit, ať už jsou kdekoli. Obtížnější je to však přímo s odkryvem, pod vodou vám samozřejmě nestačí běžná škrabka, ale hodí se třeba i takový sací bagr, s jehož pomocí se zbavíte vířících nánosů bahna. Potřebné jsou také různé druhy sonarových zařízení nebo speciálně upravené podvodní detektory.
Pozorujeme potápěče vytyčující poslední lana na hladině a pomalu se připravující k potopení a vlastně jsme rádi, že si můžeme bádat pěkně v suchu na břehu. Tenhle tým je ale zvyklý, potápějí se i v zimě a mají za sebou desítky a stovky ponorů v řekách, mořích i jeskyních. Kalné Labe pro ně žádnou překážku nepředstavuje. Jak dlouho vlastně vydrží být pod hladinou a zkoumat? Někdy hodinu, někdy i tři, v klidu konstatuje Bára a my se při té představě snažíme zahnat naskakující husí kůži. Podvodní archeologie prostě není práce pro každého, je to vášeň, které je potřeba leccos obětovat.
Kromě pohodlí samozřejmě i finance. Jak už to tak s naší vědou bývá, největším kamenem úrazu při sebelepších projektech bývají peníze. Profesionální výstroj pro jednu osobu vyjde podle Báry až na 80 tisíc, a k tomu je potřeba připočíst si speciální detektory, sací bagry, sonary, zaměřovací totální stanici a další technické vybavení. Takové celistvé vybavení pro celý tým by pak vyšlo na několik milionů, což, logicky, nemohou financovat svépomocí. Jelikož podobných lokalit s bohatou „podvodní minulostí“ je ale v České republice mnohem více, kompletace lokalit, vypracování metodiky i nákup vybavení by rozhodně byly pro českou archeologii značným přínosem. Bára se svým týmem tak iniciovala podání několika předních vědeckých grantových projektů, jako je například GAČR, takže nezbývá než společně s nimi doufat, že přínos podvodní archeologie pro poznání naší minulosti ocení i vědecké komise.
A jak to vlastně dopadlo s naším Týncem? Pátrání bylo sice intenzivní, leč hojné vodohospodářské zásahy patrně většinu archeologických reliktů keltské osady již stihly odstranit. Škoda, pod vodou se totiž dochovávají i organické materiály, které běžným výzkumem téměř nemáme šanci zachytit. Třeba taková dřevěná konstrukce přístavního mola, to by bylo něco! Ale když ne v Týnci, další poutavé nálezy přijdou jinde. My budeme každopádně podvodní tým Báry Machové i nadále sledovat.
Sledovat je můžete i vy prostřednictvím webových stránek Spolku pro podvodní archeologii a jejich Facebookových stránek!
