- Zdeněk Beneš
Pod pokličkou archeologie (16): Interpretace nálezů
Určování (klasifikace) nálezů získaných terénními výzkumy je samotným jádrem práce archeologa. Vždyť kdo jiný by měl vědět, „co to je a jak je to staré“? Nakonec, je to podstatná část toho, co se studenti archeologie učí během vysokoškolského studia. Jakkoli je toto téma mimořádně obsáhlé, pokusíme se jej na následujících řádcích shrnout do srozumitelného sdělení.
K určování nálezů se archeolog dostává již v terénu, kdy jsou nálezy vyjímány z vrstev a situací. Již v této chvíli si klade otázku, jaké pravěké či historické období vlastně vykopává. To je důležité vědět i proto, že je možné tomu neustále přizpůsobovat strategii výzkumu, tedy samotného kopání. Většinou není problém, po krátké praxi, rozeznat již v terénu ještě špinavé zlomky keramiky od mazanice nebo kamenných či kovových nástrojů či šperků. Vzhledem k fragmentárnímu stavu většiny nálezů čerstvě vyjmutých ze země však již není tak jednoduché být ihned schopen stanovit jejich přesné stáří. To je do značné míry dáno zkušeností archeologa s prací s artefakty.
Konkrétnější určování artefaktů přichází většinou ve fázi zpracování výzkumu, kdy jsou nálezy již odborně ošetřeny – některým stačí omytí vodou (kámen), jiné je třeba dále lepit (keramika), další vyžadují nákladný konzervátorský postup (kovy nebo organické materiály). O těchto úkonech jste již měli možnost si v našem seriálu přečíst. Nyní se ale dostáváme do momentu, kdy před archeologem na stole leží artefakt připravený k další odborné práci.
Je třeba říci, že určováním stáří a také geografickým rozšířením artefaktů se zabývá dnes již mimořádně obsáhlá vědecká literatura, která každým rokem znatelně přibývá. Důkladná znalost artefaktů všech období lidských dějin už dávno tedy není v silách jediného člověka. Archeologové se zpravidla specializují buď na určitá období, nebo třeba jednotlivá odvětví lidského konání – např. na výrobu štípaných kamenných nástrojů, nebo na jezdectví v pravěku, či dokonce na kovářské nástroje napříč dějinami. Témat existuje zdánlivě nepřeberné množství. Mnozí archeologové působící v regionálních institucích (např. menší muzea) se zaměřují naopak na široký časový úsek, ale na menším vymezeném území. Proto je celkem běžné, že pokud jeden archeolog není schopen určit nějaký tajemný artefakt, obrací se na kolegy, o nichž předpokládá, že mají k tématu blíže.
Nyní se ale pojďme vrátit k onomu artefaktu, který leží před archeologem na stole. Jedná se o fragment keramické nádoby? Nebo bronzové kování opasku? Či snad broušenou kamennou sekerku? Stanovení materiálu, z něhož je artefakt vyroben, je prvním krokem k jeho určení. Druhým krokem je alespoň orientační stanovení stáří artefaktu. Již téměř dvousetletým bádáním je potvrzeno, že s keramikou se ve střední Evropě setkáváme od mladší doby kamenné (neolitu), první měděné nástroje známe od pozdní doby kamenné (eneolitu), zavedení železa je pak datováno od počátku doby železné, a tak dále. Podobné rámcové poučky by měl znát každý archeolog. Dále posuzujeme artefakt podle tvaru a zde již otevíráme odbornou literaturu. Nejlépe je začít od obecných a shrnujících příruček (Pravěké dějiny Čech, Pravěké dějiny Moravy nebo Archeologie pravěkých Čech) a postupně se pomocí bibliografických odkazů dostáváme ke specializované literatuře. Na to již nestačí běžná knihovna, je třeba navštívit pracoviště, které je vybaveno odbornými časopisy a příslušnými monografickými řadami.
Torzo keramického hrnce z výzkumu v Kolíně 2012 (foto Z. Beneš).
Pojďme se podívat na dva příklady z výzkumů ÚAPPSČ. Na prvním obrázku je torzo hrnce z výzkumu v Kolíně z roku 2012. Při pohledu na strukturu střepu na jeho rubu je patrné, že jde o hrnec vyrobený na rychle rotujícím kruhu. To je významné zjištění, neboť rychle rotující hrnčířský kruh se v prostředí Čech využíval nejprve vzácně na počátku mladší doby železné, pak poměrně běžně od 3. do 1. století př. n. l., aby byl na řadu staletí opuštěn. Prosazuje se opět teprve v raném středověku. Při posuzování keramiky je důležité utváření okraje nádoby a výzdobné prvky. Nalistujeme-li si publikace kupříkladu výzkumů Pražského hradu nebo některého z přemyslovských hradišť ve středních Čechách, zjistíme, že námi představený hrnec z Kolína odpovídá komplikovanou profilací okraje (je možné na něj nasadit poklici) a výzdobou hlubokou rytou oběžnou rýhou (tzv. šroubovicí) období přelomu raného a vrcholného středověku, tj. 12.–13. století. Zkušený archeolog je schopen alespoň přibližné stáří keramiky určit i na základě tvrdosti výpalu a struktury keramické hmoty.
Ukázky kreseb artefaktů v odborné archeologické literatuře.
Druhým předmětem je železná sekera pocházející z výzkumu v Týnci nad Labem z roku 2014. Že jde o tento typ nástroje, je zřejmé z tvaru ostří, ale také z rozměrů předmětu. Poněkud neobvyklé je však utváření týlní strany, kde bychom u současných seker předpokládali příčný otvor pro nasazení topůrka. Tak tomu ale u našeho artefaktu není – topůrko se nasazovalo podélně do tuleje vytvořené na jedné straně sekery ohnutím bočních laloků. Topůrko tedy muselo mít „koleno“, aby mohla být sekera užívána k sekání. Toho bylo možné docílit tak, že pro výrobu topůrka bylo užito úzkého kmene s kořenem silné větve. Podobně vypadají například bronzové sekery ze starších dob, což naznačuje, že tento artefakt představuje sekeru z pravěkého období, které navazovalo na dobu bronzovou. Již sekery z raného středověku a doby římské totiž mají klasický příčný otvor pro topůrko. Nahlédneme-li pak do literatury o výzkumech na keltských sídlištích nebo hradištích mladší doby železné (laténské), nalezneme tam přesně takové sekery.
Železná sekera z výzkumu v Týnci nad Labem 2014 (foto Z. Beneš).
Podobným způsobem postupujeme u každého artefaktu, který stojí za to určovat. Někdy je to poměrně jednoduché, zvláště u drobných, nezdobených (tzv. atypických) zlomků keramiky, k nimž se lze vyjádřit jen na základě dojmu z keramické hmoty. Jindy jde o poměrně komplikovaný proces, který může trvat mnoho hodin v dobře vybavené odborné knihovně – například v případě šperku, který není na našem území obvyklý a pochází ze vzdálených oblastí. Jde tedy o tzv. import, jak se takové předměty v žargonu archeologů obvykle nazývají. Vše pochopitelně závisí na zkušenosti konkrétního archeologa, tedy zda se s uvedenými artefakty setkává, nebo zda jsou pro něj novinkou.
Ukázky kreseb artefaktů v odborné archeologické literatuře.
