Please reload

Nejnovější příspěvky

Na Stradonice za Kelty s prvorepublikovými archeology

Hřejivé paprsky osvětlují vyvýšené temeno, na němž se ve skrytu mohutného opevnění rozkládá majestátní sídliště. Ztracená v záplavě zeleni a hrající pestrými barvami, jaké dokáže vykreslit jen vrcholící podzim, taková krajina je kulisou tamějšího dění. Velkolepé oppidum vypínající se nad korytem řeky, podél jejíchž břehů proudí obchodníci z nedalekých i vzdálených míst a přinášejí nezbytné suroviny i luxusní předměty k potěše žen i mužů. V obydlích rozprostírajících se ve stínu akropole panuje čilý ruch. Ženy kontrolují zásoby na nadcházející zimu. Dobře vědí, jak hořce by litovaly, kdyby je mráz a chlad zaskočil nepřipravené. Do práce zapojí i svá odrostlejší dítka a zatímco batolata povykují kolem, ta starší se již činí. Práce je dost a přiložit ruku k dílu musí každý. Tu klečící chlapec v mlýnku drtí obilí na placky k večeři, vedle jeho sestra pomáhá spřádat vlnu. Při dlouhých zimních večerech bude dost času spřádat a tkát, množství oděvů je třeba zhotovit i opravit. Každým okamžikem se muži vrátí z dílen, kde se přes den věnují svým řemeslům a obchodům. Starší chlapci již pomáhají svým otcům a dědům, protože zručnosti je třeba učit se od útlého mládí. Ať již se po vzoru svých otců budou věnovat výrobě zbraní, mincí nebo třeba slétat provazy, tvarovat krásné nádoby a sošky z hlíny či vytvářet dokonalé ozdoby a šperky...

 

Může vám to znít jako dobrodružná povídka nebo líčení z historického snímku, ale právě tyto scény se promítaly před očima nám výletníkům, kteří jsme se první říjnovou sobotu vydali na slavnostní komentovanou vycházku na keltské oppidum Stradonice, vypínající se v dávných dobách na vyvýšenině nad údolím řeky Berounky naproti zámku Nižbor. Průvodci nám byli elegantní „prvorepublikoví“ archeologové, kteří nám při příležitosti letošního výročí založení republiky zprostředkovali tento mimořádný zážitek. Opona času jako by se nadzvedla a dala nám nahlédnout do relativně nedávné, ale i pár tisíc let vzdálené minulosti této magické krajiny.

 

Vycházku jsme zahájili na zámku Nižbor v Informačním centru keltské kultury, kde nás archeoložka Mgr. Johana Tlustá, provedla výstavou Prvorepubliková archeologie, která se mimo jiné věnuje tématu archeologického výzkumu Stradonic.

 

Oppidum Stradonice patří k nejvýznamnějším památkám keltské Evropy a historie jeho výzkumu je dlouhá, stejně tak ale bohužel neradostná. Vrch tyčící se nad řekou Berounkou v malebné Křivoklátské vrchovině, který před dvěma tisíci lety skýtal hradbami obehnaný domov keltské smetánce a jejím poddaným, totiž od objevu jeho někdejší slávy provází smůla. Již na konci 19. století, kdy zde byl objeven proslulý poklad zlatých mincí, se Stradonice staly terčem rabování a lovců pokladů, a tato situace trvá dodnes. Světlými body ve zkoumání oppida je několik velkých výzkumů, které v průběhu posledních 120 let proběhly a které přinesly zásadní poznatky o tom, jak toto keltské „město“ kdysi fungovalo a jak žili jeho obyvatelé. Jedním z nejambicióznějších výzkumů byl právě ten prvorepublikový z roku 1929. Vedl ho archeolog Albín Stocký a financován byl z Masarykova fondu. Nálezy, které z tohoto výzkumu pocházejí a jsou součástí sbírek Národního muzea, však dosud nebyly veřejně vystaveny. Výstava Prvorepubliková archeologie, která je na zámku Nižbor k vidění od začátku letošního června, je tak první a jedinečnou možností se s těmito nálezy i celým výzkumem blíže seznámit.

 

Vycházka s prvorepublikovými archeology

 

Nadšení, hrdost i odhodlání prvorepublikových archeologů objevovat nejstarší minulost našeho státu, nám dokázal svým poutavým výkladem znamenitě přiblížit archeolog Mgr. Pavel Kacl, který se stal naším průvodcem při následné vycházce na samotné oppidum.

 

 

Průvod jsme tvořili pestrý. Dobovou atmosféru podtrhovalo i stylové oblečení některých z výletníků. Okolní krajinu i zajímavé vyprávění s námi sledovali i ti nejmenší účastníci. Ať již z pohodlí svých „čtyřkoláků“, či v případě „nejlepšího přítele člověka“ z bezpečí turistického batohu.

 

 

Středně náročnou turistickou trasu dlouhou přibližně 4 km, na níž je umístěna naučná stezka keltského oppida Stradonice, rozhodně můžeme doporučit i laickým zájemcům o minulost. Šest informačních panelů srozumitelnou formou výletníky seznamuje s historií keltského oppida a národa, informuje o objevených předmětech, archeologickém průzkumu a nálezech na území bývalého hradiště.  Stezka je přístupná po zpevněných polních cestách a pěšinách. Milovníky přírody potěší úchvatné výhledy i rozmanitá vegetace, kterými se po cestě mohou kochat.

 

Povídání o slavné éře keltského oppida jsme zahájili v obci Stradonice, rozkládající se asi 1,5 km od zámku Nižbor. Že jde o jeden z nejznámějších pravěkých objektů v Čechách a současně jednu z nejslavnějších tuzemských archeologických lokalit doby laténské jsme se již dozvěděli na zhlédnuté výstavě. Informační panely spolu s naším trpělivým průvodcem, který neúnavně zodpovídal dotazy výletníků, nás poučili, že věhlas stradonického oppida dosáhl až do antického světa. Spolu s nedalekým oppidem Závist  totiž patřily Stradonice k privilegovaným střediskům, které disponovaly svou vlastní mincovnou – vyráběly se zde zlaté „duhovky“ i stříbrné mince. Náš „prvorepublikový průvodce“ nám osvětlil, že termínem oppidum označujeme opevněné výšinné hradiště pozdní doby laténské, patřící většinou keltským kmenům či kmenovým svazům, které plnilo funkci sídelní, správní, obchodní, náboženskou a vojenskou. V Čechách se jich podařilo objevit prozatím sedm. O tom, jak stradonické oppidum vypadalo v dobách, kdy v něm tepal život, jsme si povídali téměř na každé zastávce. Co však je velmi důležité, pro poznání našeho (bohužel) útržkovitého poznání podoby někdejšího výzkumu, je historie jeho výzkumu.

 

Do povědomí archeologů i široké veřejnosti oppidum vstoupilo 2. srpna 1877, kdy došlo na Hradišti u Stradonic k náhodnému nálezu 200 kusů zlatých keltských mincí, který rozpoutal zlatou horečku. Zbohatnout na keltském zlatu chtěl každý a tak vypuklo drancování lokality místními obyvateli, hledači pokladů i nájemnými silami obchodníků se starožitnostmi. Na lokalitě se v té době denně pohybovalo běžně až 300 lidí! Zlato se roztavilo, zbytek se rozprodal. Netřeba říkat, že nájezdy „zlatokopů“ způsobily nejen destrukci lokality, ale i nenávratné ztráty pro českou archeologii.

 

Archeologický výzkum Stradonic

 

Profesionální archeologové vstoupili do příběhu oppida až na počátku 20. století. První odborně vedený archeologický průzkum byl svěřen profesorovi Josefu Ladislavovi Píčovi. Tomu se podařilo zdokumentovat stopy opevnění i několik sídlištních nálezů. Stradonické artefakty z tohoto výzkumu jsou dodnes významnou součástí archeologické sbírky Národního muzea. Našly si svou cestu i do evropských muzeích ve Vídni, Berlíně či Drážďanech. Publikaci Hradiště u Stradonic, kterou Píč vydal roku 1903, dokonce francouzský archeolog Joseph Déchelette přeložil do francouzštiny. Považoval naše oppidum za tak významné, že se kvůli němu naučil česky! Právě Déchelette identifikoval hradiště jako keltské, zatímco Píč sám jej považoval za sídlo Marobuda, markomanského krále a prvního historicky doloženého panovníka, který v období na přelomu letopočtu vládl na dnešním českém území.

 

Za první republiky se od archeologů očekávalo, že se zaměří na lokality, jejichž výzkum podpoří národní hrdost a dá vyniknout slavné české minulosti. Proto se i keltské oppidum Stradonice ocitlo v hledáčku tehdejších badatelů. Roku 1929 se do jeho systematického výzkumu pustil Albín Stocký, tehdejší vedoucí pravěkého oddělení Národního muzea, který navázal na práci svého předchůdce. Stockého ambiciózní plány na výzkum oppida však zvrátilo mimo jiné jeho předčasné úmrtí. Výzkumná sezóna v létě roku 1929 tak byla jediná, kterou na proslulém oppidu vedl. I tak můžeme jeho práce na oppidu Stradonice označit za první moderní archeologický výzkum lokality. Stocký při něm uplatnil nejen  nejnovější způsoby měření, ale také letecké snímkování, toho času u nás neobvyklé. Jím získané nálezy jsou nyní uloženy v Národním muzeu. Na řádné zpracování čekaly až do roku 2012, kdy se jich ujaly archeoložky Natalie Venclová a Jarmila Valentová a spolu s týmem spolupracovníků jim věnovaly samostatnou publikaci.

 

Výzkumů ve Stradonicích pak probíhala řada, zatím posledním skutečným výzkumem byl ten záchranný, který zde uskutečnili v roce 1981 archeologové Alena Rybová a Petr Drda. V trase, kudy měl být položen plynovod, objevili přes 300 sídlištních objektů a situací a zachytili také část dvorcové zástavby a čtyři brány oppida. Tento výzkum i následující letecký průzkum pozorováním terénu z výšky daly naději, že oppidum nebylo od minulého století poškozeno natolik, jak se předpokládalo. V 90. letech se ale na český trh dostaly detektory kovů, které přispěly k dalším nenávratným ztrátám. Stradonice, které už v té době byly památkově chráněny, se staly terčem mnoha ilegálních hledačů, kteří bez skrupulí tuto cennou keltskou lokalitu vykrádali. V určitých kruzích se šeptá, že oppidum je už natolik vypleněné, že pro další výzkum nic nezbylo. Stradonice jsou tak české archeologii pýchou i černým svědomím, které pomůže utišit až další rozsáhlý výzkum. Nezbývá, než doufat, že se ho brzy dočkáme.

 

Setkání s Kelty

 

 

Aby však vyznění celé vycházky nebylo jen badatelským, ale také trochu akčním zážitkem, čekalo nás na akropoli překvapení – živí Keltové! Nebo alespoň zkušení reenactoři Jarda Bergmann se svojí ženou Naďou, kteří se rekonstrukci keltského života věnují. Předvedli nejen způsob odívání místních Keltů, ale také některá z jejich řemesel a předmětů každodenní potřeby. Všechno samozřejmě k osahání a vyzkoušení. Pak už se ale příjemné relaxačně-vzdělávací odpoledne začalo přehupovat do večera a tak nastal čas toto místo s působivým geniem loci opustit. Tak zase někdy příště na dalším z míst s fascinující minulostí, kterých ta naše stoletá republika má tolik…

Pokud se chcete dozvědět o Keltech nejen ve Stradonicích mnohem více, doporučujeme vám návštěvu modernizované expozice Keltové v srdci Čech v Informačním centru keltské kultury na zámku Nižbor.

 

 

Autorkou fotografií je Johana Tlustá.

 

 

 

Please reload

Please reload

Archiv