Objekt

Objekt je snad nejpoužívanějším archeologickým termínem, kterému však většina lidí mimo obor vůbec nerozumí. Od běžného chápání slůvka objekt, které symbolizuje něco hmatatelného a uchopitelného, je archeologický objekt spíše otiskem toho, co bylo a už není. Označují se tak veškeré pozůstatky po pravěkých a středověkých konstrukcích a stavbách, jamách, hrobech, dokonce i díra po dávno zaniklém sloupu se nazývá objekt. Na jednom výzkumu pak může být takových objektů i několik tisíc. Každý objekt na výzkumu proto dostane své číslo, které pak usnadňuje orientaci a zpracování celého výzkumu.


Na obrázku vidíme objekt č. 55, který byl jedním ze 110 prozkoumaných objektů na záchranném výzkumu z roku 2015 v Cerhenicích. Tento objekt byl původně žárovým hrobem, do kterého byla v mladší době bronzové, tedy před více jak třemi tisíci lety, uložena urna se spálenými ostatky nám neznámého člověka spolu s dalšími hrobovými milodary.

Myslíte, že byste také zvládli precizně prozkoumat a vypreparovat takový objekt?

Stínové příznaky

Ač pojem může na první dojem evokovat záhadný svět fantasy, jeho vysvětlení je zcela a doslova přízemní. Stínové příznaky archeologové pozorují z výšky, převážně z letadla, při metodě zkoumání zvané letecká archeologie. Jedná se o jev, který je díky světelnému efektu pozorovatelný jen při určitém, velmi šikmém, úhlu dopadu světla, které zvýrazní reliéfy objektů či jejich zbytků, dosud vyčnívajících nad okolní povrch.

Na obrázku uprostřed vidíme rýsující se reliéf pravěké mohyly, kterých se u obce Lísek nedaleko Zdejciny na Berounsku nachází několik. Jak vidíme, fotografie byla zachycena v době vegetačního klidu, který je pro pozorování reliéfů ideální, neboť odhaluje terén jinak mnohdy hustě zarostlý. Foto archiv ÚAPPSČ

 

Chtěli byste se také někdy proletět s archeology a odhalovat v krajině prastaré stopy z ptačího pohledu?

Saturnálie

Saturnálie byly starořímským svátkem, který se původně slavil 17. prosince k poctě boha Saturna. Postupně se po přelomu letopočtu rozšířily na týden svátečních dní, během nichž se přátelé a rodiny navštěvovali, dávali si dárky, otroci měli více svobody a běžný život ustal. Lidé oslavovali, hodovali, popíjeli a obětovali Saturnovi. V našich krajích byla v tomto období kolem 21. prosince zase hluboce zakořeněna tradice slavností Zimního slunovratu, svátku zrození nového Slunce, která byla spjata s magickými rituály, zajišťujícími hojnost v dalším období. A právě mnoho předkřesťanských zvyklostí stále dodržujeme při oslavě Narození Páně, našich Vánocích, aniž bychom si to uvědomovali. Vlivy antického světa na křesťanství a pohanské lidové tradice se tak nepochybně podepsaly na tom, jak strávíme nadcházející sváteční dny. 
 

Na obrázku vidíme pohled z římského Kapitolu na pozůstatky Saturnova chrámu, který býval při saturnáliích hojně navštěvován. Saturnův kult byl prastarý, jeho první chrám byl vystavěn na místě současných trosek ze 4. st.  již okolo roku 497 př. Kr. Foto www.archaeology-travel.com. 

Dodržujete o Vánocích některé lidové zvyky?

Kůlová jáma

Kůlové jámy, v praxi něžně zvané „kůlovky“, jsou pod povrchem terénu dochované stopy po dávno zaniklých kůlech. Nebo také po větších sloupech, pro něž platí termín sloupové jámy, jež však v archeologickém slangu stejně stále většinou nahrazují ony „kůlovky“. Rozložení těchto jam po sloupech nebo drobnějších kůlech nám napovídá, jak asi vypadal půdorys domu a jaká mohla být jeho konstrukce.

Na obrázku vidíme odkryté zbytky zahloubené dílny ze starší doby železné, v nichž se viditelně rýsují sloupové a kůlové jámy. Tyto jámy bylo možno odkrýt, protože barva zeminy, která byla uvnitř jam a jamek, byla odlišná než ta okolo. A to z toho důvodu, že jámy byly zaplněny směsí tlejícího dřeva kůlů a sloupů a hlíny. Foto archiv ÚAPPSČ

Co myslíte, jak budou vypadat stopy po našich stavbách třeba za dva tisíce let?

Škrabka

Slangový výraz archeologů pro motyčku. Škrabka je jedním z nejzákladnějších nástrojů na archeologických výzkumech, svůj název dostala podle toho, že se s ní povrch škrábe. A to pěkně vrstvu po vrstvě, aby bylo možno precizně dokumentovat a zaměřovat každý nález a každou vrstvu. To je stěžejní postup, neboť právě přesná poloha nálezů nám pomáhá určit, jak byly staré a co nám všechno mohou prozradit.


Na obrázku vidíme škrabku, kterou byl právě odkryt shluk střepů. Díky jemné práci zůstaly střepy uloženy ve své původní poloze a bylo možno zdokumentovat, kde přesně se nacházely. Podle výzdoby a typu keramiky je pak možno datovat nejen daný nález, ale často také celou vrstvu. Proto je tolik důležité postupovat při kopání jemně, abychom věděli, kde přesně se nálezy nacházely. Foto archiv ÚAPPSČ

Chtěly byste si takovou pečlivou práci škrabkou vyzkoušet přímo na výzkumu?

Jantar

Jantar je prastarý nerost, který vznikl mineralizací, tedy zkameněním pryskyřice stromů, které rostly na Zemi ve třetihorách před více jak 50 miliony lety. V pravěku byl jantar nesmírně ceněným obchodním artiklem, neboť se pro svou medovou zářivost stal luxusní surovinou pro výrobu všemožných šperků. České archeologické nálezy jantaru pocházejí především z oblastí Baltu, odkud se s rozvojem dálkové směny v eneolitu začal jantar šířit po celé Evropě. A jeho obliba neopadla dodnes.


Na obrázku vidíte jantarové korálky, které byly nalezeny v roce 2011 při záchranném výzkumu v obci Svrkyně v okrese Praha-západ. Korálky byly součástí milodarů ve dvou hrobech dospělého muže a ženy, kteří zde žili ve starší době bronzové a byli součástí společnosti, kterou označujeme pojmem únětická kultura. Foto J. Lohnická

Máte doma také nějaký současný jantarový šperk? Jaký?

Komise na výzkumu

Oficiální setkání archeologů a případně investorů přímo na výzkumu. Archeolog, který výzkum vede, má při komisi příležitost ukázat své metody i nálezy a představit celý výzkum kolegům nejen ze své „mateřské“ instituce, ale i zájemcům z dalších archeologických institucí. Na záchranných výzkumech bývají často na komisi přizváni i investoři stavby, před kterou výzkum probíhá, aby se dozvěděli, co to tam ti archeologové vlastně hledají.


Fotografie pochází z archeologické komise na záchranném výzkumu neolitického sídliště ve Velimi, který probíhá z důvodu výstavby dalších částí továrny Ball Aerocan. Komise proběhla v dubnu 2016 a účastnili se jí nejen archeologové, ale také pracovníci Aerocanu a starosta obce Velim. Jak výzkum, tak i nálezy je skutečně zaujaly a vyvolaly mnoho otázek. Foto archiv ÚAPPSČ

 

Chtěli byste se někdy na takovou komisi podívat?
 

Oppida

Název vznikl z latinského termínu ob pedes, který značil místo, které bylo potřeba obejít z důvodu jeho ohrazení. Termín oppidum se tedy používá pro opevněná sídliště, u nás vždy na vrcholcích kopců, a to konkrétně pro 2. a 1. stol. př. Kr. Je to období mladší doby železné, tzv. doby laténské, která je spojována s Kelty. Na oppidech se koncentrovala řemeslná výroba, obchod i elitní společenské vrstvy. Živit takovéto centrum však muselo být pro jeho hospodářské zázemí nesmírně náročné. Možná i tento ekonomický aspekt byl jedním z důvodů, proč oppida po poměrně krátké době své existence před přelomem letopočtu zanikla.


Na obrázku vidíme letecký snímek oppida Stradonice, které patří mezi největší a nejslavnější v celé Evropě. Obrovské množství předmětů, mezi něž patří i luxusní věcí „z dovozu“, zde zkoumal již na konci 19. století J. L. Píč. Od té doby zájem archeologů o stradonické oppidum nikdy neopadl. Foto archiv ÚAPPSČ

Myslíte, že udržovat taková centra moci na vrcholcích kopců bylo pro Kelty příliš náročné?

Skrčenec

Archeologický slangový výraz pro tělo pohřbené ve skrčené poloze. Tradice pohřbívání skrčenců se objevila již v mladší době kamenné, neolitu. Od té doby se průběžně vyskytovala spolu s dalšími typy pohřbů po celý pravěk až do nástupu křesťanství, které na dlouhá staletí zavedlo pohřby v natažené poloze na zádech. Symboliku polohy nemůžeme dnes s jistotou pochopit, nicméně někteří archeologové ji spojují s polohou dítěte v matčině lůně, tedy se symbolickým návratem na počátek. Skutečný význam nám však patrně zůstane i nadále skrytý.


Na obrázku vidíme skrčené tělo muže pohřbeného v pozdní době kamenné, v eneolitu, u dnešní obce Holubice. Pozůstalí mu do hrobu uložili také měděnou dýku, štípané kamenné nástroje a dva keramické poháry, podle tvaru nazývané zvoncovité. A protože byl muž archeology objeven v den svátku Richarda, dostal po něm i své jméno. Foto archiv ÚAPPSČ

Napadá vás další způsob, jak vysvětlit skrčenou polohu v pravěkých hrobech?

Střepy

Nejtypičtější nález na našich archeologických výzkumech, rozbité keramické nádoby. Odborně se však střepům říká fragmenty keramiky. Keramika byla i v minulosti užitkovým zbožím, proto se jí hodně vyrobilo a také hodně rozbilo. Nádoby měly v pravěku klasickou každodenní funkci, ty nacházíme rozbité a vyhozené v odpadních a dalších sídlištních jamách, nebo také v pozůstatcích domů. Od počátků výroby keramiky v mladší době kamenné se ale keramika přidávala i do hrobů, jako tzv. milodary. Proto se s ní setkáváme téměř na každém výzkumu.


Na fotografii vidíme zlomek sedm tisíc let staré nádobky z období mladší doby kamenné, neolitu. Tyto nádoby dostaly podle své výzdoby název lineární keramika, podle které byla pojmenována celá společnost, jež ji v té době používala. Tito lidé, žijící na území střední Evropy před sedmi tisíci lety,  dnes tedy v archeologii nazýváme kultura s lineární keramikou. Víme, že to byli první zemědělci na našem území. Kým ale byli? Jak mluvili? Jak vnímali svůj svět? To nám už jejich keramika bohužel neprozradí.  Foto archiv ÚAPPSČ

 

Myslíte, že byste bez pomoci hrnčířského kruhu pouze vlastníma rukama dokázali vytvořit takovou pěknou a pravidelnou zdobenou keramickou nádobu?
 

1 / 3

Please reload

Archeopojmy

Pravidelně vám budeme odhalovat jeden nový archeopojem, abychom vám mohli naše výzkumy přibližovat ještě lépe!