Tyto předměty se k sobě nedostaly náhodou, ale spojila je jediná událost. Ve 4. st. n. l., v pozdní době římské, kdy u nás žily bojovné kmeny Germánů, byly uloženy jako výbava na posmrtnou cestu do hrobu jedné z germánských žen. Proč zemřela nevíme, z antropologického posudku je však zřejmé, že jí bylo nad 50 let, byla 158 cm vysoká, trpěla atrózou a zánětem okostice levé lýtkové i holenní kosti a téměř všechny stoličky měla zkažené. S takovou diagnózou se jí již určitě nežilo lehce.
 
Nicméně při pohledu na její milodary je nám jasné, že patřila do vyšších vrstev společnosti. Dvě keramické nádoby, dvě bronzové spony s rytou výzdobou, kostěný dvojvrstvý hřeben, železný nůž, náhrdelník ze skleněných korálků a pod prsty pravé ruky kostěný jehelníček se železnou jehlou a špičkou jehly bronzové, to rozhodně nebyla v té době běžná součást pohřbu. Nález je proto přínosný nejen pro množství velmi dobře zachovaných předmětů, ale také pro svou vzácnost v rámci daného období. Z pozdní doby římské totiž dosud není známo příliš mnoho hrobových celků, které by obsahovaly takovou výbavu. Díky této germánské ženě tak můžeme doplnit naše dosavadní znalosti o době, ve které žila.