Julie Tomsová a Anežka Šimečková
- 19. 2. 2019
- Minut čtení: 4

FOTOREPORT: Kde střepy promlouvají aneb na skok v laboratoři

Do terénu se s Cestami archeologie touláme společně poměrně často. Ať již nakukujeme pod ruce a krumpáče kolegům přímo na archeologických výzkumech, podnikáme výlety na už objevené pravěké lokality nebo vám zprostředkováváme jedinečnou atmosféru oživených akcí a vzdělávacích workshopů. Tentokrát jsme se proto rozhodli zavést vás tam, kam jsme se spolu ještě nepodívali, a to sice do laboratoře Ústavu archeologické památkové péče středních Čech . Dozvíte se, co se děje s nálezy po dokončení našich terénních výzkumů a co má aktuálně na práci naše archeoložka-restaurátorka Anežka Šimečková.

Pojďme společně nakouknout do naší laboratoře v pražských Strašnicích, kde probíhá restaurování keramiky a dalších artefaktů nalezených během terénních výzkumů Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Naše cesta za poznáním zdaleka nekončí "na výkopové ploše", ba právě naopak. Dobrodružství odhalující stopy minulosti a naše snaha o pochopení života našich dávných předků vykopáním a objevením artefaktů na lokalitě teprve začíná. Nalezené předměty - nejčastěji se jedná o zlomky keramických nádob - směřují do depozitáře, kde jsou zpracovány a uskladněny. Artefakty, které je potřeba restaurovat následně putují do laboratoře, kde si je vezme do péče naše šikovná restaurátorka Anežka a vdechne jim nový život.

Od střepů k hrncům

Široká nádoba z mladší doby římské byla nalezena v Dobrovici v okrese Mladá Boleslav. Výzkum v roce 2018 vedla archeoložka Jana Kopřivová. Střepy nalezené v sídlištním kontextu si následně převzala naše restaurátorka. Po složení a slepení očištěných zlomků keramiky doplnila chybějící části nádoby. Původní tvar nádobě navrátila díky metodě sádrování pomocí formičky z dentálního vosku. Podrobněji se na použitý postup můžete podívat ve fotogalerii.

Restaurátorku Anežku při práci můžete vidět v přiloženém videu.

Závěrečné úpravy

Velká zásobní nádoba, která ukrývala kosterní ostatky, tzv. pohřeb v pithoi (název je odvozen od označení pro velké starověké řecké hliněné nádoby s plastickou výzdobou, které již od doby bronzové sloužily nejen ke skladování potravin, ale též byly využívány pro pohřby), byla objevena v obci Plaňany v okrese Kolín během sezóny 2017/2018. Výzkum vedl archeolog Tomáš Chlup. Celková výška únětické zásobnice ze starší doby bronzové je působivých 58 cm. Na příkladu této nádoby se můžete podívat, jak probíhají závěrečné úpravy v procesu restaurování. Po vyplnění chybějících částí je třeba povrch nádoby uhladit. Použít lze běžný smirkový papír.

A takto vypadá únětická zásobnice z Plaňan téměř před dokončením restaurování.

Archeologická skládačka

Pohřební nádoba objevená v Kostomlatech nad Labem v okrese Nymburk v zimě 2018/2019 během výzkumu vedeného archeologem Luďkem Kosem, patří mezi artefakty, které naši restaurátorku pořádně potrápily. Nalezeno zde bylo celkem 10 nádob přiřazených bylanské kultuře. Jednu z nich má v tomto okamžiku na stole naše kolegyně Anežka a vy se můžete podívat, jak vypadá práce s nádobou, která byla nalezena roztříštěná na mnoho střepů a jejichž hrany jsou značně omleté a špatně na sebe nasedají. V takovýchto případech jsme šťastní, když se nám podaří sestavit alespoň část nádoby ...

... nebo najít okraj nádoby či připojit její dno (podívejte se na naše video).

Není každý den posvícení

Velká mělká rozevřená mísa byla objevena v Cerhenicích v okrese Kolín v roce 2015 během výzkumu vedeného archeologem Zdeňkem Benešem. Restaurování tohoto masivního talíře přiřazeného lužické kultuře bylo opět oříškem pro naši kolegyni. Fragmenty se jí totiž doslova drobily pod rukama. Důvody špatného stavu zachování nálezu mohou být hned dva. V první řadě je pro lužickou kulturu charakteristické, že hliněné nádoby, které pozůstalí vkládali do hrobu spolu s dalšími milodary pro zemřelého (v samotných nádobách často darovali potraviny), byly hůře vypálené a velmi často se nám proto po vyzvednutí ze země a očištění nálezy drolí a rozpadají. Příčinou však mohou být taktéž horší podmínky pro zachování vlivem podloží. Materiál mohl například nasáknout vodou, což vede k tomu, že ztěžkl a po vysušení se více drolí.

Další nález z Cerhenic, pohřební nádobu kultury lužických popelnicových polí, se nám sice podařilo částečně složit, avšak její horní a spodní díl již patrně nikdo nikdy znovu nespojí. Špatný fragmentární stav, v jakém se nám tento nález zachoval, totiž naneštěstí neumožňuje nalézt spojující body. Tedy další z oříšků, které má momentálně na práci naše restaurátorka Anežka.

Nejen keramika

Restaurování keramiky se v naší laboratoři věnujeme logicky nejčastěji, neboť keramické střepy bývají zpravidla tím nejobvyklejším druhem archeologického nálezu. Občas se však na stůl naší restaurátorky dostanou i jiné typy artefaktů. Mezi ty zajímavější nesporně patří renesanční až raně barokní mozaikové kachle s palmetovitými motivy v kruhových výsečích, které se typicky vyskytovaly v období od druhé poloviny 16. století až do počátku 17. století. Nalezeny byly během terénního výzkumu v Pražské ulici v Brandýse nad Labem (okres Praha-východ) vedeného archeologem Lukášem Balounem v roce 2015. Mozaikové kachle byly spolu s dalším materiálem druhotně použity při opravě cesty vedoucí směrem na Prahu. Objeveny proto byly značně fragmentární a rozježděné. Složit je do původní podoby je úkolem naší archeoložky-restaurátorky.

Jak se vám líbí archeologické puzzle? Podívejte se ve videu, jak se skládá kachel.

Zajímavostí na závěr je pak mince nalezená společně se zmíněnými kachli, která posloužila jako pomůcka pro datování materiálu na lokalitě. Ražba z roku 1695 z období vlády Leopolda I. totiž jednoznačně prokazuje, že uložení kachlů a ostatního materiálu při zpevňování komunikace neproběhlo dříve než v daném roce.