David Kosák Maršálek
- 24. 7. 2015
- Minut čtení: 4

Awelwildos a poselství před Lughnasadem

Otevřela se dvoukřídlá vrata a do hodovní síně naráz vrazilo silné světlo. Awelwildos byl už o hostech spraven, opláchl se ve vědru a snažil se tvářit, jako by minulou noc nepropil na oslavu shledání s Inguzem, Sowulem a jejich bojovníky. Odér medoviny a piva byl však stále silně cítit, naštěstí to byla v hodovních síních častá vůně a tak ji hosté nevěnovali pozornost. „Vítám vás na dvoře Hvozdu, jak ale vidíte, trůn je prázdný, můj bratr tu není a já nemohu za něho rozhodovat“, spustil hned Awelwildos. Měl obavu, zda nechtějí jednat o nějakých sporných hranicích nebo zaběhlém dobytku, co se už nevrátil. Nerad by se do podobných záležitostí nechal vtáhnout a už vůbec ne v tento čas. „Zdravím tě, Awelwilde“, řekl stařec a dodal: „Nejdeme za tvým bratrem, to bychom se vydali pod horu. Poselství co neseme, je určeno tvým uším“. Awelwildos znejistěl a prohlédl si hosty. „Stařec a dva chlapci, co mohou nést za poselství?“, pomyslel si pro sebe. „Dobrá, tedy mluvte“, řekl nahlas. Stařec se rozhlédl. Awelwildos pochopil. Kopl do Inguze, který vypadal jak hromada kožešin, a ještě zvažoval, zda ho nepolít vědrem vody. Věděl však, jak je po ránu Inguz na vodu háklivý a navíc, ve vědru stále bylo kladivo. „Je čas najít Sowula a bojovníky, kteří nedošli až do síně, můj příteli“. Inguz se rozkoukal a situaci pochopil. Postupně probral své bojovníky a vypoklonkoval je ven. „Ne každý muž má stejně silnou paži, když drží pohár, jako když drží kopí“, řekl směrem k hostům. Ve dveřích ještě dodal: „Věci Keltů ponechme Keltům“, dívajíc se na nejmladšího chlapce, pokřivil obličej a zavřel dveře. Zpoza dveří ale bylo slyšet, jak se směje.

„Omluvte mé přátele“, otočil se Awelwildos zpět k hostům, „dlouho byli na cestách a včera se děkovalo bohům, že jsme se opět setkali. A taky se připíjelo na jednu sázku, ale to už sem úplně nepatří“, usmál se na chlapce. Stařec na to odpověděl: „Přátelství jsou důležitá a Hvozd má štěstí, že má takové přátele“. Mezitím mladší chlapec kousek poodešel a jeho zrak dopadl na roh, ležící v rohu síně. „Takže je to pravda“, řekl si nahlas. „Co je pravda?“, zeptal se ho Awelwildos a otočil se k chlapci. Chlapec se trochu začervenal, pak se ale osmělil: „Že jste zabil divokého tura jen mečem!“ „Ano, je to pravda“ řekl celkem hrdě Awelwildos. „Jestli chceš, můžeš si ho potěžkat“. Chlapec přikývl a uchopil roh. Na druhém chlapci bylo vidět, že by taky rád roh pozvedl, ale zároveň bylo znát, jak se ovládl. Byl přeci o pár zim starší a chtěl, aby ho už brali více jako muže nežli dítě. „Pojďte, posadíme se“, ukázal Awelwildos směrem k ohništi. „Co vás tedy za mnou přivedlo?“, řekl a očima přejel po každém z nich.

První začal stařec, nejdříve trochu diplomaticky. „Jsi z odvážného rodu, procestoval jsi svět a mnohé věci jsi viděl, tvou statečnost dokazuje i přítomný roh.“ A na chvíli se odmlčel. Tahle slova nebyla Awelwildovi nepříjemná. Stařec pokračoval: „Mizí nám dobytek a shořelo i pár usedlostí, lidé mají strach“. Awelwildovi zvážněla tvář. „Kdo vás napadá?“ vyhrkl ze sebe. Starší chlapec vycítil příležitost a chopil se slova. „Můj otec se s družinou vydal po stopách dobytka a koní až do Kamenného lesa a už se nevrátil. Velmož, který jel jako poslední, měl pocit, jako by se najednou rozplynuli všichni v mlze. On jediný se vrátil.“ „Velmi zvláštní…“ odvětil na to pomalu Awelwildos. O síle mlhy ale věděl své. „V Kamenném lese jsem nikdy nebyl a co jsem slyšel, tak tam žijí jen vlci a medvědi“. Stařec přikývl. „Ani naši lidé toto místo nevyhledávají, ale děd mého děda říkal, že když přišel náš lid do těchto míst, všichni s námi chtěli vyjít v míru, až na jeden jediný klan. Jeho příslušníci se ukryli do Kamenného lesa a z něho po nocích dělali přepady, kradli dobytek i úrodu. Lidem došla trpělivost a jednoho dne vyhledali jejich tábor a všechny, včetně dětí a žen, zmasakrovali. Prý se to běsnění snažil zastavit nějaký druidský učeň, ale zabili ho taky. Než ale vydechl, stihl vykřiknout slova, kterým nikdo nerozuměl. Potoky zabublaly, větve zapraskaly, a z přilehlých skal celý tábor zavalily kameny. Když hřmot kamenů utichl, třikrát udeřil do nejvyšší skály blesk a celý tábor se propadl do země. Propadlinu pak zaplavila voda.“

Zajímavý příběh, řekl Awewildos. „Ten les je prokletý“, zamumla smutně nejmladší chlapec. „Může být“, odpověděl Awelwildos. „A po mě tedy žádáte co?“ Otočil se na starce a zadíval se hluboko do jeho zelených očí. „Chceme tě požádat, zda bys se svými bojovníky nezjistil, co se stalo s naším náčelníkem a jaká síla si bere naše stáda a ničí domovy našich lidí. Vím, že žádáme hodně, ale jestli je někdo, kdo nám může v tuhle chvíli pomoci, tak jsi to jenom ty. „Dobře ti zaplatíme!“, dodal rychle starší chlapec a zpoza pláště vytáhl brašnu s mincemi, sponami a náramky a natočil ji směrem k němu. Awelwildos se zadíval na brašnu, chvíli mlčel a poté uvažoval: “Pravdou je, že jsem jen kupec a jestli je vše pravda, tak už se taky nemusíme vrátit. Mohu rozhodnout sám za sebe, ale muži, kteří by měli jít se mnou, by se měli rozhodnout sami. Svolám je dnes večer do svatyně a společně se rozhodneme. Zítra v poledne dostanete odpověď. Zatím jste hosty Hvozdu, chovejte se tu jako doma.“ Po této větě se Awelwildos zvednul a pokynul, že mohou odejít. V hlavě se mu začala honit spousta myšlenek, obavy byly silné, ale zároveň se mu to vlastně velmi hodilo do plánu, který kuli s Toranem…

I vy můžete na vlastní oči vidět, jak budou Awelwildovi bojovníci reagovat!

V termínu 25.7. -30.7. 2015 uskuteční Bacrie o.s. výpravu keltských a germánských válečníků, jejichž cílem je archeologická památka Rabouň, jihovýchodně od města Luže. Vznik tohoto opěvněného místa bývá často kladen právě do doby Keltů, a to spíše historicky než na základě archeologických nálezů. Příběh výpravy lze sledovat na facebookové stránce Příběhy Keltů a jednotlivé postavy poznat na Cestách archeologie! V táborových leženích se můžete těšit na představení bojovníků doby železné, ukázku zbraní a zbrojí, lukostřelbu, ražba pamětní mince a živá zvířata. Vstupné do ležení je dobrovolné.

Po cestě jsou plánovány tyto zastávky: 25.7. Česká Třebová - od 10:00 do 12:00; mezi pivovarskými rybníky (výjezd z České Třebové na Litomyšl) 27.7. Litomyšl 30.7. Luže - hrad Košumberk od 10:00 do 12:00 (bude postupně upřesněno) Trasa pochodu: 25.7. Česká Třebová - 27.7. Litomyšl - 27.7. Budislav - 28-29.7. Toulovcovi Maštale - 30.7. Rabouň - 30.7. Luže