- Veronika Puhačová
Poznámky a dojmy z konference Otázky neolitu a eneolitu Čech, Moravy a Slovenska
Odborná konference vždy vyvolává u badatelů ambivalentní pocity. Ti, co budou přednášet svůj příspěvek, pociťují lehkou nervozitu, ale zároveň jsou zvědaví na reakce kolegů na výsledky svého výzkumu. Ostatní očekávají novou inspiraci pro svou práci a také vítanou změnu prostředí. A všichni se samozřejmě těší na setkání s kolegy a příjemně strávených pár dní. Konference Otázky neolitu a eneolitu Čech, Moravy a Slovenska 2015, kterou v letošním roce pořádal Ústav archeologické památkové péče středních Čech ve dnech 14. – 16. září ve Všeradicích, bezpochyby naplnila všechna tato očekávání a uspokojila všechny dorazivší archeology.
Všichni jsme se sešli v pondělí v brzkém odpoledni, kdy byl zahájen blok neolitický. V něm zaznělo celkem devět příspěvků na různá témata, týkající se období nejstaršího zemědělského pravěku. Archeologové z mnoha institucí informovali nejen o konkrétních nejnovějších výzkumech, ale také o obecných problémech, řešených v souvislosti s touto dobou. Dozvěděli jsme se tak o objevu sídliště s lineární keramikou v Žádovicích a také u Ostrožské Lhoty, o novinkách ve zkoumání sídliště Pustějov – Dolní role či o pohřebišti kultury s vypíchanou keramikou v Kostomlatech nad Labem. Byly zde ovšem předneseny i dlouhodobější výzkumné záměry, a to déle trvající výzkum neolitického osídlení ve Velimi, která je jinak slavná pro své hradiště z epochy doby bronzové, dále systematický výzkum pravěkého osídlení Berounska a Hořovicka a také aktuální poznatky ze staršího výzkumu ohrazení kultury s vypíchanou keramikou v Plotištích nad Labem. Zajímavým zpestřením mezi příspěvky, zaměřenými na lokality, pak byl rozbor nálezů obsidiánu na územích Moravy a jeho role v životě tehdejších obyvatel.
Vědecké referáty na každé konferenci bývají ovšem pro osvěžení mysli prokládány další aktivitou. V pondělí v podvečer jsme si tak nenechali ujít návštěvu místního nového Všeradického muzea pravěku, jež se pyšní regionálními originálními artefakty i zdařilými rekonstrukcemi a kopiemi. Expozice není sice nikterak rozsáhlá, ovšem svými obsahovými i vzdělávacími kvalitami by mohla konkurovat daleko větším a známějším muzeím. Za vším stojí manželé Stolzovi, archeologové ÚAPPSČ, kterým se zde podařilo vytvořit hodnotnou a přehlednou prezentace našich pravěkých dějin, demonstrovanou na regionální historii. A v poznávání archeologických krás okolí jsme pokračovali i druhý den při exkurzi po dávno zaniklých místech, která pro nás však stále mají velký význam.
Trasu, kterou jsme prošli a projeli (jednotlivé polohy lokalit v mapě najdete zde), rozhodně můžeme doporučit i laickým zájemcům o minulost, neboť nejenže vás provede po historicky důležitých místech kraje, ale je také jedinečná z hlediska přírodního prostředí. Začali jsme návštěvou nejlépe dochovaných čtyřúhelníkových valů doby laténské (tzv. Viereckschanze) u Skřiple. Rozlehlý čtverec o rozměrech 125 x 105 metrů vás určitě přiměje k přemýšlení, proč si lidé před více jak dvěma tisíci let dali asi tolik práce a co všechno se uvnitř dosud viditelných valů mohlo odehrávat. Přímo od Skřiple můžete dohlédnout na nedaleký vrch Plešivec, jenž je místem opředeným tajemstvím a necháte-li se zlákat k výšlapu na něj, rozhodně nebudete litovat. Vrchol Plešivce nabízí úchvatné rozhledy z vyhlídky nad skalnatým polem, a tak není divu, že i v pravěku toto místo táhlo pozornost celých generací. O tom vypovídají i desítky depotů, tedy záměrně uložených souborů artefaktů, které jsou od 19. století nacházeny po celém kopci. Nejvíce jich pochází z mladší a pozdní doby bronzové a tak panuje mezi odborníky názor, že v těchto dobách byl Plešivec pro své okolí jakýmsi posvátným místem, kde se odehrávaly archeology tolik oblíbené „kultovní aktivity“. Smutným faktem však je, že jen zlomek těchto depotů pochází z archeologických výzkumů, neboť Plešivec patří mezi oblíbená místa hledačů s detektory kovů. Mnoho z nesmírně zajímavých nálezů tak zůstává díky nelegální činnosti hledačů očím veřejnosti navždy skryto.
Zajímavou zastávkou byl také Hrádek u Libomyšle, kde se tyčí návrší, dlouho považované za největší pravěkou mohylu u nás. Mnoho badatelů i amatérských zájemců bylo jistě zklamáno zjištěním, že to žádná mohyla není a že tento přírodní pahorek byl jen o pár metrů navýšen patrně ve 14. století, kdy na něm byla založena středověká tvrz. Naše další cesta, kterou můžeme doporučit i vám, je Otmíčská hora. Dominantní prvek Hořovické pahorkatiny byl osídlen již od eneolitu, v době halštatské zde bylo vybudováno opevněné hradiště a stopy po osídlení tu máme i z raného středověku. Průzkumy, upřesňující poznání této výrazné lokality stále probíhají, ale to nám nebrání při zkoumání zdejších valů a vychutnávání vzdušných výhledů, které jistě oceňovali i pravěcí obyvatelé Otmíčské hory.
Další lokalitu, proslulý Tetín, byste si neměli nechat ujít nejen kvůli jeho slavné minulosti, ale také pro dechberoucí panoramata, která odsud můžete spatřit. Tetín byl na konci 9. století založen knížetem Spytihněvem I. jako opevněné hradiště, na němž se později po smrti svého chotě knížete Bořivoje usídlila Ludmila, dnes řečená svatá. A v roce 921 zde také byla zavražděna. Zatímco hradiště 10. století zabíralo většinu dnešní obce, hrad, který zde byl založen ve 14. století, se nacházel na nedaleké ostrožně nad řekou Berounkou. Ani ten však nepřežil dlouho a byl zbořen za husitských válek. Zdivo si rozebrali obyvatelé z okolí na stavební kameny a tak si dnes na této ostrožně můžeme prohlédnout pouze menší fragmenty obvodových zdí. Vzhledem k výhledu, který ostrožna nabízí, nás však absence hradu snad ani tolik nemrzela. Nabídl se nám totiž rozhled na meandrující Berounku s rudou travou porostlými ostrůvky a protější vápencové masivy, přerušené lesnatými vrchy. Mezi nimi svým oblým tvarem vyniká hradiště z doby bronzové Kozel a někde v dáli uprostřed zeleně se pak skrývá paleolitická lokalita, kde se nalezly známé břidlicové destičky s rytinami sobů a koní. Tento kraj je doslova prodchnut pravěkem, a kde jinde to můžeme vstřebávat intenzivněji, než na místech s takovouto atmosférou.
Naše poslední, a opět výšinné zastavení, vedlo na vrch Bacín. Uprostřed zdejšího listnatého lesa se téměř magicky rozprostírá malé jezírko, jež je zleva obklopeno nízkými skalkami, tvořícími pomyslný amfiteátr. V jedné z puklin mezi kameny byly při archeologickém průzkumu mezi lety 1989 a 1994 objeveny stopy rituálních aktivit, sahajících tisíce let nazpět. Nalezly se zde lidské ostatky z paleolitu, z eneolitu, z doby bronzové i doby železné, některé doplněny o keramické nádoby. Ty zde byly ukládány i později ve středověku. Jaký mělo pro naše předky toto místo význam, že se k němu neustále vraceli a patrně zde prováděli nám neznámé obřady, a proč, to nás všechny samozřejmě velmi zajímá. Ovšem na to je bohužel i celá skupina archeologů krátká.
A tak jsme se druhý den ráno opět vrátili k vědě a vzájemně se informovali alespoň o tom, co z našich výzkumů lze říct s určitou jistotou. Středeční blok byl věnován eneolitu a opět zde byly představeny nejnovější nálezy sídlištní, jako domy lengyelské kultury v Čiernych Kľačanoch, kamenná industrie v pražském Suchdole, sídliště v Líbeznicích, kultura kulovitých amfor v povodí řek Výrovky a Šembery, osteozoologické nálezy na jihovýchodě Slovenska či osídlení Trenčianské brány, ale také problematika štípané industrie v eneolitu, záchranné výzkumy ve slovenské jeskyni Chyža a těžko vysvětlitelný a záhadný nález šesti pohřbů mezi odpadem po štípání kamene v řivnáčské chatě.
Co nás však ten den zaujalo nejvíce, byla předběžná zpráva o výzkumu v Brodku u Prostějova. Tam bylo na jaře letošního roku zkoumáno velmi neobvyklé uskupení objektů ze závěru eneolitu, které vyvolalo u archeologů domněnku, že se jedná o kultovní, astronomicky orientovanou stavbu. Bohatý nálezový inventář kultury se zvoncovitými poháry, zahrnující kamenné nátepní lukostřelecké destičky, korálky z jantaru a kosti, ozdoby ze stříbra a zlata, soubor zdobených keramických nádob či kamenné nástroje kovotepce badatele pouze utvrdil v tom, že se rozhodně jedná o výjimečnou lokalitu. Interpretace však bude otázkou času a mnoha dalších analýz. My budeme napjatě očekávat jejich další výsledky a o novinkách vás budeme informovat.
Jak je vidět, ani odborná konference nemusí být nezáživnou událostí. Je to trochu jako návrat do školních lavic, kdy se člověk může opět v klidu zaposlouchat do zkušeností jiných, vstřebávat nové informace a podivovat se nad tím, co věda dokáže odhalit. A my jsme rádi, že vy se teď můžete podivovat s námi!
