Please reload

Nejnovější příspěvky

Novinky ze světa experimentálních archeologů

23/11/2016

Rok uběhl jako voda a opět nastal čas na seminář Rekonstrukce a prezentace archeologických objektů. Ten se každoročně koná v Deštném v Orlických horách pod hlavičkou střediska experimentální archeologie Villa Nova Uhřínov a organizuje ho oblíbený archeolog Bohumír Dragoun, mezi kolegy familiárně zvaný Bóďa. A ona familiární atmosféra prostupuje také celým setkáním, takže je to pro většinu z nás velmi příjemná tečka za uplynulou archeosezónou. 

 
Na dlouhou cestu do Orlických hor jsme se vypravili ve čtvrtek 17. listopadu ráno. Aby se totiž mohli semináře účastnit i ti, kteří nejsou profesionálními archeology, odehrává se vždy ve volných dnech. Volna tam ale moc není, celé dva dny jsou naplněny různorodými příspěvky o tom, co se za uplynulý rok ve sféře experimentu a popularizace urodilo a celé dva dny rozhodně není prostor pro nudu. A ani po skončení tematických příspěvkových bloků se nezahálí, ale diskutuje, konzultuje, vypráví, směje. Na tomhle semináři je totiž nejlepší to, že se zde schází lidé na stejné badatelské vlně, kteří si mají skutečně co říci.
 
A co říci měli i ti, kteří si připravili prezentace. Během dvaceti hodin, které dohromady všechny příspěvky zabraly, jsme se tak dozvěděli to nejzajímavější, co se letos na naší experimentální scéně odehrálo a také na co se můžeme těšit nadále. Bloky byly rozděleny tematicky a celý seminář otevřely vzdělávací a experimentální projekty, o nichž jsme hovořili i my. Povídat začal Radomír Tichý, který nám vyprávěl o svém slavném experimentu s dlabaným člunem v rámci Expedice Monoxylon. Od experimentu s neolitickou výpravou na moře uplynulo již 20 let a mnohé pohledy na něj se od té doby změnily. Následná diskuze se pak stočila praktickým směrem - jakým způsobem mohli neolitici převážet na ostrovy ve Středozemním moři zvířata? Myšlenka testování na živých tvorech však byla zavrhnuta z důvodu předpokládané nevole úřadů a norem, a tak toto téma zůstává nadále v rovině teoretické. Dlabaných člunů se týkal i příspěvek Reného Masaryka, který působí ve Slovinsku v projektu Deblak. Spolu s kolegy se pustili do rekonstrukce dřevěného římského člunu, který se podařilo vyzvednout díky aktivitě místních podvodních archeologů. Nejde jim však ani tak o experiment, jako o prezentaci podobných nálezů. Během jedné sezóny, kdy na člunu pracovali, se jim podařilo vyvolat obrovský zájem médií, veřejnosti i škol, a přitáhnout tak pozornost nejen k antickému dědictví ve Slovinsku, ale také k archeologii samotné. 
 
 
My jsme v tomto bloku prezentovali náš letní Kurz experienciální archeologie, konkrétně jeho přínos pro aktivní vysokoškolskou výuku a terminologickou otázku pojmů experimentální a experienciální. Představili jsme také vzdělávací komiks Den v životě neolitické ženy, o němž ještě na našem webu uslyšíte. Těžkou práci, kterou při konzervaci a prezentaci východočeského hradu odvádí Sdružení pro Vízmburk nám představil Roman Kuzník, a my si jen stěží představovali, jak náročné musí být zachraňovat tuto křehkou a přesto tak cennou památku. Atmosféru romantického táboření pak navodili Klára Neumannová a Luboš Holeček, kteří do archeologických kruhů prostřednictvím svých poutavých fotografií vnesli téma neobvyklé - lesní indiány v Čechách. Tak jako living history pro český pravěk využívá poznatky experimentální archeologie, tak oni praktikují experimentální etnologii, aby zkoumali severoamerické indiánské kmeny, které byly živoucí kulturou ještě v 18. století. Osvěžující vyprávění bylo přínosné i po stránce archeologické, neboť mnoho technologií má velmi blízko k těm našim pravěkým. Z jiného, leč stejně zajímavého soudku pak byl příspěvek Evy Pecháčkové a Hany Plíhalové-Šafaříkové, které nám představily svůj vzdělávací program pro školy Dopoledne v pravěku, který realizují v DDM Litomyšl. Jejich zaujetí a inovativní postupy byly velkou inspirací pro nás všechny, kteří se dětským programům věnujeme, a mimoto vzbudily také obdiv za nasazení, se kterým dámy programy připravují.
 
Čtvrteční večerní hodiny byly naplněny odíváním, nebo spíše povídáním o něm. Právě knihu Oblékání pravěku, na niž se všichni moc těšíme, představila Kristýna Urbanová a Jan Půlpán. Nejen okouzlujícími fotografiemi je tato publikace zajímavá, ale také způsobem svého vzniku. Podařilo se na ni totiž vybrat peníze pomocí crowdfundingového portálu Startovač, čímž dokazuje, že nejen státní granty jsou budoucností české vědy. Na studený sever nás pak zavedl Ľubomír Novák se svou rekonstrukcí oděvu Faeřana ze sklonku doby vikinské a navíc nás nechal si vše pěkně osahat. Celý den zakončila Sylvie Odstrčilová a její nová digitální metoda zkoumání textilních fragmentů, založená na práci se světelným a barevným spektrem. 
 
Druhý den nám nedal vydechnout. První příspěvek Pavla Sankota a Martina Fořta o nových možnostech konzervace a poznání laténských mečů ze sbírek Národního muzea nás ohromil hned na začátku a pak už jsme nepřestali uznale pokyvovat. Jaroslav Fieger nám naživo předvedl svůj technologický pokrok ve vrtání a řezání kamene, Robert Trnka z Pravěké osady ZOO Plzeň nás zase uchvátil experimentální rekonstrukcí eneolitického ohniště z lokality Milínov-Lopata a výpalem dokonalé eneolitické keramiky, Jan Pavelka pak ukázal své znalosti i zručnost při rekonstrukci středověkého bezkolesového pluhu. 
 
 
Odpolední blok se zaměřil na novinky v archeoparcích. Karolína Klínecká nám udělala radost znovuoživením aktivity českého nejstaršího skanzenu v Březně u Loun, Blanka Zelená z Boii o. s. zase svým příspěvkem završila jejich mnohaleté úsilí při budování keltského skanzenu v Nasavrkách, který byl před několika týdny slavnostně otevřen. Roman Abušinov nám na příkladu Zážitkového parku Zeměráj ukázal nové a neotřelé možnosti, jak propojovat minulost a komerční sféru, Monika Konrádová s Jiřím Bumerlem zase radosti i strasti s dlouhodobým budováním Archeoparku Netolice. Polský archeolog Pawel Lis nám svým vyprávěním o přesunu jedné chaty ve skansenu Grodzisko Żmijowiska dokázal, že i zdánlivě nemožné je možné. A již tradičně nezklamal David Maršálek, který svým nenuceným vtipem vylíčil uplynulý rok v Pravěké osadě Křivolík a rozesmál i ty nejzatvrzelejší téměř k slzám. Emoce vzbudil i příspěvek Věry Hávové, která popisovala nesnáze s první sezónou nově otevřeného a lehce kontroverzního projektu Archeopark Pavlov. Večer byl však zakončen pozitivně, a to v podání Petra Zajíčka a jeho vyprávěním o otevření a chodu nové vstupní budovy a expozice v Archeoparku Chotěbuz, na nějž nás navnadil již v roce minulém. 
 
Ráno bylo pro všechny náročné, a to nejen proto, že se Orlické hory zahalily do temného oparu a velely nevylézat z postele, ale také proto, že jsme povzbuzeni příspěvky pokračovali v experimentálních debatách a plánování nových akcí až do ranních hodin. Avšak s vizí plodně strávené noci jsme vstali, abychom si vyslechli poslední dva příspěvky, které nám přeci jen trochu toho slunce poskytli. Klára Burianová nám předvedla prezentaci a současné využití vybraných archeologických objektů na Kypru a veškeré povídání zakončil Bohumír Dragoun, který navázal na humornou notu z předchozího dne a s vtipným komentářem nám promítl fotky ze svých cest za archeologickými památkami Portugalska. No a nalákáni cestovatelským duchem jsme ani my nemohli rovnou sednout do auta, ale vydali jsme se ještě na deštivou obhlídku skanzenu Villa Nova Uhřínov, který měl v ponurém světle prostoupeném mlhou zcela neopakovatelné vzezření. To pozvedli ještě Ľubomír Novák a Tereza Bílková, kteří si oblékli své středověké kostýmy (byť z jiných dob i koutů světa) a zajistili nám tak nejen silnější historický dojem, ale také spoustu legrace. Však, posuďte sami a vydejte se i vy někam za experimentální archeologií!
 
 
 

 

 
 

 

 

Please reload

Please reload

Archiv