- Petra Beran-Cimbůrková
Nemoci našich předků (3): Deformační spondylóza
Možná vás to překvapí, ale mnoho nemocí zdaleka není doménou dneška. Antropologie dokládá, že kořeny celé řady chorob je nutné hledat již v dávné minulosti. V novém seriálu Nemoci našich předků vám představíme některá známá i méně známá onemocnění. V prvním článku série jsme představili DISH (difuzní idiopatická hyperostóza skeletu). Do stejné rodiny degenerativně produktivních procesů spadá i deformační artróza, které patřil druhý díl a nyní je na řadě poslední nemoc z této skupiny - deformační spondylóza (spondylosis deformans), která je považována za páteřní lokalizaci deformační artrózy.
Deformační spondylóza (spondylosis deformans) se vyskytuje, podobně jako degenerativně produktivní změny na končetinových kloubech, především u jedinců vyšších věkových kategorií, častěji u mužů než u žen. Začíná změnami v obvodové části meziobratlové ploténky v takzvaném anulus fibrosus. Poškozením prstence vazivové chrupavky je rosolovitý nucleus pulposus utlačován a vyklenuje se nejčastěji břišním směrem. Tlak na okostici provokuje kostní novotvorbu a vznikají výrazné kostní výrůstky.
Tyto osteofyty (takzvané spondylofyty) nasedají těsně nad či pod okraj plošek obratlových těl, mohou nabývat značných rozměrů a vzájemně spolu splývat v různě rozsáhlé obratlové bloky. Svým tvarem i orientací připomínají osteofyty papouščí zobáky nebo plameny svíček, které výrazně prominují nad povrch obratlových těl. Nejčastěji jsou lokalizovány na anterolaterální straně (předoboční straně) v sousedství ligamentum longitudinale anterius, méně často na zadní straně těl obratlů, kde mohou zužovat páteřní kanál (stenóza) nebo utiskovat kořeny míšních nervů.
Při ankylóze vytváří spojené osteofyty kostěné můstky přepažující meziobratlovou štěrbinu. Postižen může být každý úsek páteře, za typickou lokalizaci se však považují změny na dolních krčních, středních hrudních a dolních bederních obratlích. Toto rozmístění odpovídá největší funkční zátěži v oblasti páteře.
Jedním z dalších projevů deformační spondylózy na páteři mohou být takzvané Schmorlovy uzly. Jedná se o okrouhlé nebo lineární deprese na terminálních plochách obratlových těl s průměrem do 0,5 cm a hloubkou do 1–1,5 cm. Tyto útvary jsou způsobené výhřezem pulpózního jádra meziobratlové destičky vertikálním směrem proti obratlovému tělu.
U spondylózy páteře se pravidelně vyskytuje, vedle postižení meziobratlové ploténky s vytvořením osteofytů kolem terminálních plošek obratlových těl, také artróza meziobratlových kloubů (spondylartróza). Obvykle je nejvíce vyjádřena na krčních a bederních obratlích, jejichž rozšířené a erodované kloubní výběžky mohou být artrotickým procesem zcela deformovány.
Spondylosis deformans patří k pravidelným a častým nálezům na kosterních pozůstatcích z různých archeologických výzkumů, protože degenerativně produktivní změny jsou nejčastěji lokalizovány právě na páteři.
Stručný přehled terminologie:
Deformační artróza (arthrosis deformans) je nezánětlivé onemocnění kloubů nejasné etiologie. Podle anglického sloganu (wear-and-tear) jde o postupné opotřebování kloubních ploch.
Deformační spondylóza (spondylosis deformans) je považována za páteřní lokalizaci deformační artrózy. Vyskytuje se, podobně jako degenerativně produktivní změny na končetinových kloubech, především u jedinců vyšších věkových kategorií, častěji u mužů než u žen.
DISH (Diffuse Idiopathic Skeletal Hyperostosis) je označení pro soubor degenerativně produktivních změn na pohybovém aparátu nejednotné etiologie. Zahrnuje zvláštní druh spondylózy páteře označovaný jako Forestierova nemoc, osifikaci úponů některých vazů a šlach na určitých predilekčních místech. Začíná v pozdějším věku. Nezasahuje meziobratlové klouby.
Osteofyty jsou kostěné výrůstky po obvodu kloubních ploch u artroticky změněných kloubů.
Schmorlův uzel je deprese (prohlubeň) na terminálních plochách obratlových těl jako důsledek tlaku vyhřezlého huspeninového jádra – nucleus pulposus meziobratlové destičky proti tělům obratlů.
Ankylóza je ztuhnutí kloubu (ztráta pohyblivosti kloubu) vazivovou přeměnou kloubních struktur nebo jejich srůstem.
C (vertebrae cervicalis) je latinská zkratka pro krční obratle.
Th (vertebrae thoracales) je latinská zkratka pro hrudní obratle.
L (vertebrae lumbales) je latinská zkratka pro bederní obratle.
Příklady deformační spondylózy na různých částech těla:
Mladá Boleslav (2010), mladší doba hradištní
Mladá Boleslav (2010).
Schmorlovy uzly na bederních obratlích (Hrob 6). Muž (45-55 let).
Zdroj: ÚAPPSČ.
Mladá Boleslav (2010).
Hrob 36. Muž (nad 55 let).
Vlevo: Spondylartróza na C7 a Th1.
Vpravo: Spondylóza na krčních obratlích.
Zdroj: ÚAPPSČ.
Mladá Boleslav (2010).
Schmorlův uzel na bederním obratli (Hrob 11). Muž (nad 40 let).
Zdroj: ÚAPPSČ.
Mladá Boleslav (2010).
Spondylartróza na kloubních ploškách pro skloubení se žebry Th11 vlevo, Th12 na obou stranách (Hrob 32). Muž (35-40 let)
Zdroj: ÚAPPSČ.
Zdiby – Přemyšlení (2008), laténské období
Zdiby – Přemyšlení (2008).
Hrob 1. Atlas a axis (C1 a C2) shora. Osteofyty jsou patrné na zubu čepovce i na hrbolku předního oblouku nosiče. Muž (45-55 let).
Zdroj: ÚAPPSČ.
Svrkyně (2011), knovízská kultura
U muže (věk nad 55 let) byla zaznamenána spondylartróza intervertebrálních kloubů mezi C3 a C4 vlevo, mezi C5 a C6 vpravo a C7 a Th1 vpravo. Na Th7 až Th12 a L1 až L4 byly zachyceny osteofyty.
Svrkyně (2011).
Spondylartróza intervertebrálních kloubů mezi C5 a C6 vpravo, a mezi C7 a Th1 na pravé straně obratlů.
Zdroj: ÚAPPSČ.
Svrkyně (2011).
Th7 až Th12 a L1 až L4 s osteofyty.
Zdroj: ÚAPPSČ.
Bělá pod Bezdězem (2014) středověk-novověk
Bělá pod Bezdězem (2014).
Bližší určení nebylo možné, jednalo se o izolované sekundárně přemístěné kosti. Schmorlův uzel na hrudním obratli dospělého jedince.
Zdroj: ÚAPPSČ.
Kolín (2008), eneolit
Kolín (2008).
Srostlé krční obratle C5-C6, pohled zepředu a zezadu. Žena (45-55 let) trpěla spondylózou, spondylartrózou a deformační artrózou.
Zdroj: ÚAPPSČ.
Literatura:
Aufderheide, A. – Rodríguez–Martin, C. (1998): The Cambridge encyclopedia of human paleopathology. Cambridge: Cambridge university press. s. 96-97.
Burt, N. M. – Semple, D. – Waterhouse, K. – Lovell, N. C. (2013): Identification and interpretation of joint disease in paleopathology and forensic anthropology. Department of Anthropology, University of Alberta, Edmonton, Canada, s. 57-61.
Horáčková, L. – Strouhal, E. – Vargová, L. (2004): Základy paleopatologie. In: Malina, J., ed., Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů, 15. svazek. Edice Scientia Nadace Universitas Masarykiana. Brno: Akademické nakladatelství CERM – Masarykova univerzita v Brně – Nakladatelství a vydavatelství NAUMA. s. 57-58.
Mann, R. W. – Hunt, D. R. (2005): Photographic regional atlas of bone disease: a guide to pathologic and normal variation in the human skeleton, 3rd ed. s. 90.
Ortner, D. (2003): Identification of pathological conditions on human skeletal remains. Washington: Academic Press. s. 549-550.
Waldron, T. (2009): Palaeopathology. Cambridge: University Press. s. 35, 45.
Odborný text a fotografie: Petra Beran-Cimbůrková.
