• Zdeněk Beneš a Petr Kindelmann

K počátkům města Týnce nad Labem

Do městečka Týnce nad Labem na samotném východním okraji středních Čech se archeologové z Ústavu archeologické památkové péče středních Čech v posledních 6 letech pravidelně vracejí. Především rok 2014 byl pro ně významný, neboť se v něm odehrály dva poměrně zásadní záchranné výzkumy. O tom pod hradištěm Kolo jsme se na Cestách archeologie zmiňovali mnohokrát a není třeba o něm na tomto místě uvádět více. Tím druhým byl výzkum na trase splaškové kanalizace na Komenského náměstí, v samotném srdci města, nedaleko barokního kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Šlo sice o pouhou rýhu širokou něco málo přes jeden metr, ale její situování paralelně s průčelím domů na západním okraji náměstí otevřelo ideální „okénko“, kterým bylo možné nahlédnout do počátků historie města.

Obr. 1. Záběr na výzkum v rýze splaškové kanalizace v roce 2014 (foto Z. Beneš, 4.7.2014).

Kromě hrobů z farního hřbitova, který přestal být užíván v roce 1786, jsme samozřejmě narazili na řadu dalších situací, které se nacházely poměrně mělce pod současnou dlažbou a jejím podsypem, respektive planýrovací vrstvou z mladšího novověku. Především se ukázalo, že nejstarší hroby sahaly až do 13. století, jak nám potvrdil pohřeb mladé dívky hned se 4 záušnicemi pozdního typu. Mimo to jsme v jižní části kanalizační rýhy objevili situace, které byly naopak sídelního charakteru – sloupové jamky, zbytky dalších jam, a především nároží kamenných základů jakési dosud neznámé stavby, která svým půdorysem vybíhala do prostoru náměstí zcela mimo současnou dispozici. Výzkum dosud nebyl zcela zpracován, takže na další závěry je ještě brzy. Netušili jsme ale, že v terénní fázi ještě nebylo řečeno vše.

Obr. 2. Detail pohřbu mladé dívky se záušnicemi (foto Z. Beneš, 3.7.2014).

Na jaře letošního roku nám byl oznámen záměr města na revitalizaci Komenského náměstí, což znamená provést odvodnění kostela, trasu dešťové kanalizace a nové vodovodní vedení. V říjnu bylo tedy započato odvodněním kostela, které v podstatě představovalo nehlubokou rýhu svádějící dešťovou vodu okapy a potrubím do jímky na pozemku fary. Zde byl zjištěn hrob náležející k farnímu hřbitovu a hrana větší jámy, která patrně představuje masový hrob o minimálně 3 etážích pohřbů. Podle dosud jediného zlomku keramiky a charakteru uloženin se zdá, že může odpovídat dataci do 14. – 15. století. Je snad možné spojit ji se známou morovou ranou z roku 1348. Nové hlubší základy pro sokl sochy sv. Jana Křtitele před průčelím kostela ukázaly, že v tomto prominentním místě se pohřby v rakvích nacházejí alespoň ve 4 vrstvách nad sebou. Zatím nejvýraznějším zásahem je však téměř metr široká rýha pro dešťovou kanalizaci, která probíhá paralelně s rýhou splaškové kanalizace z roku 2014, resp. při její východní straně, a vede od JZ okraje náměstí až téměř k jeho severní straně. Doplňuje tak velmi dobře výsledky získané minulým výzkumem. Přestože výzkum této rýhy v tuto chvíli ještě není skončen, již nyní je možné poukázat na několik významných skutečností.

V jižní polovině náměstí pokračují mladohradištní (12. – 13. století) sídlištní situace, a sice až zhruba před průčelí domu č. p. 83. Do nich jsou postupně – posouváme-li se od jihu k severu – stále častěji zahlubovány mladší hroby, všechny s částečným kamenným obložením, které jsou bez milodarů a lze je datovat spíše jen na základě principu post quem, tj. do mladších období, než jsou mladohradištní vrstvy. Velmi jsme se těšili, co nám nabídne situace s kamennou stavbou v jižní části náměstí. Jihozápadní nároží, zachycené v rýze z roku 2014, se v nové rýze rozšiřuje a nabízí podstatně širší možnosti zkoumání. Mohutný zával tvořený lomovým kamenem, prosycený uhlíky a vrcholně středověkou keramikou, totiž ukrývá vrstvy, které souvisí s počátky stavby jako takové. Během exkavace se ukázalo, že zával tvoří ve skutečnosti dva destrukční horizonty, přičemž ten mladší, svrchní, obsahuje zlomky vrcholně středověké keramiky, zatímco ten starší – od svrchního oddělený uhlíkatou vrstvou – již patrně souvisí s prvním zánikem stavby. Odkazuje na to i pojivo, které je totožné s tím, které bylo pozorováno v intektních základových zdech.

V pátek 27. listopadu se podařilo v jejích spodních partiích objevit mimořádný nález – keramickou šestibokou dlaždici s reliéfním výjevem gryfa, tedy dlaždici tzv. vyšehradského typu, kterou známe ze sakrální i profánní architektury 12. až 13. století. Je třeba říci, že tyto dlaždice byly dosud nalezeny především v prominentních lokalitách (Vyšehrad, rotunda sv. Václava na Malostranském náměstí v Praze, chrám v Sázavě, klášter na Ostrově u Davle, apod.). Dlaždice z Týnce nebyla nalezena intaktní, tedy v původní situaci, nýbrž v zásypu spodních vrstev kamenné stavby. Co však tato stavba představovala? Starší kostel, nebo obytnou stavbu místního velmože? Každopádně je zřejmé, že zanikla nejprve ještě ve 12. – 13. století, poté byla snad opravena a definitivní zánik ji čekal ve 14. století. Poté byly do jejích sutin zahloubeny mladší hroby farního hřbitova. Na další závěry si budeme muset počkat s pokračujícím výzkumem, jeho dokumentací a postupným zpracováním.

Obr. 8. Dlaždice vyšehradského typu záhy po objevu (foto P. Kindelmann, 27.11.2020).

Nejnovější příspěvky