top of page
  • Petra Beran-Cimbůrková

ANTROPOLOGICKÉ OKÉNKO: ANATOMICKÉ VARIETY NA LEBCE

Na kostech lidského skeletu se nacházejí i různé nadpočetné otvory, zářezy, kanálky, hrbolky, výběžky, jamky, zdvojené kloubní plochy, přetrvávající nesrostlé švy či drobné kůstky v lebečních švech navíc. Svému nositeli nikterak nevadí a neomezují ho, ani o nich většinou neví. Nemají klinický význam, i když mohou být spojeny s určitými chorobami Některé jsou častější, jiné velmi vzácné, ale obecně mají nízký výskyt v populaci. Výskyt těchto anatomických variet má výraznou dědičnou složku (polygenní dědičnost). Celkově jde o značně heterogenní skupinu znaků, některé jsou proto někdy uváděny mezi morfognostickými (popisnými) znaky. Rozlišeno je cca 200 na lebce a cca 200 na postkraniálním skeletu.


Variety jsou v odborné literatuře označovány různými způsoby, které zohledňují jejich různé vlastnosti: epigenetické, nemetrické, diskrétní, kvasi-kontinuální, diskontinuitní znaky, v cizojazyčné literatuře pak jako) anomalies, morphological variants, minor skeletal variants, nonmetric variants, nonmetric traits, nonmetrical variants, quasi-continuous variants, discrete traits, discrete discontinuous traits, threshold characters, epigenetic polymorphisms, epigenetic variants, atavisms.


Variety dělíme na hyperostotické znaky (nadměrná osifikace struktur, které jsou běžně ve formě chrupavky, vazů nebo jiných vazivových útvarů) a hypoostotické znaky (dány nekompletní osifikací nebo zastavením/opožděním vývoje, odrážejícím pak nedospělý nebo embryonální stav).


Řada znaků má odlišné frekvence u mužů a žen – hypoostotické se vyskytují více u žen, hyperostotické více u mužů. V mnoha znacích ale závislost na pohlaví nebyla potvrzena na jiné populaci nebo byla opačná. Závislost na pohlaví by mohla být dána mírou osifikace a robusticitou, ale nemusí to platit úplně vždy, závislost na velikosti nebyla prokázána (hyperostotické znaky nejsou obecně spojeny s velkými kostmi a hypoostotické s malými). Některé znaky jsou zcela na věku nezávislé (sulcus frontalis), jiné jsou nezávislé na věku po dosažení dospělosti (ossicula suturarum).


Dokud nebyla k dispozici genetická analýza, byly anatomické variety používány ke srovnávání populací, zkoumání migračních procesů, odhadu příbuzenských vztahů na pohřebištích. I v dnešní době, kdy je genetická analýza stále finančně náročná a neprovádí se příliš často, se anatomické variety hodí jako ukazatel možné příbuznosti a vedou pak k doporučení provedení genetického rozboru.


Podíváme se nyní na anatomické variety lebky, v příštím díle probereme anatomické variety zubů a poté i postkraniálního skeletu.


 

1. Variety kosti čelní

1.1. Sutura metopica


Přetrvávání čelního švu po 8. roce života (normálně se šev uzavírá mezi 2.-3. rokem života). Může být zachován úplně nebo částečně. Je zde silná genetická složka (polygenní dědičnost), populace se v četnosti liší a je vysoký výskyt u mentálně retardovaných dětí (18%). Frekvence v běžné populaci Evropy je relativně vysoká (až 10%), u Asiatů je méně častá a u Afričanů jen 1%.



Pečky-Kandie (2007-2008, 2011), lengyelská kultura



Kost čelní (lamina externa) s anatomickou varietou sutura metopica. Žena (45-55 let).



Brandýs nad Labem, Horova ulice (2017), raný středověk



Sutura metopica z vnější a vnitřní strany lebky u nedospělého jedince (10-12 let).



1.2. Sutura supranasalis

Silně zvlněný šev v oblasti bodu glabella.



Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura



Z anatomických variet čelní kosti byly zachyceny sutura supranasalis, vpravo incisura supratrochlearis, vlevo foramen frontale. Muž (40-45 let).


Otvory a zářezy na horním okraji očnice:




1.3. Foramen supraorbitale

Otvůrek na laterální straně horního okraje očnice.


Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura



Levostranná čelní kost, lícní kost a část horní čelisti. Detail anatomické variety foramen supraorbitale. Muž (18-22 let).



1.4. Foramen frontale a incisura frontalis

Otvůrek nebo zářez zhruba ve střední 1/3 horního okraje očnice.


Zdětín (2012), středověk-novověk



Na pravostranné očnici incisura supratrochlearis a na levostranné foramen frontale. Žena (45-55 let).



Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura



Části čelní kosti v anat. uspořádání. Na očnicích byly anatomické variety vpravo foramen frontale a vlevo incisura suptratrochlearis. Muž (30-35 let).



Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura



Čelní kost zepředu a anatomickými varietami incisura frontalis (pravá strana), foramen frontale (levá strana). Dospělý (25-35 let).



Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura



Čelní kost s anatomickou varietou incisura frontalis (oboustranně). Muž (30-50 let).



1.5. Foramen supratrochleare a incisura supratrochlearis

Otvůrek nebo zářez na mediální straně horního okraje očnice.


Kolín – Šťáralka, Autosalon Vaňkát (k. ú. Nebovidy) 2009, mladší doba římská – doba stěhování národů


Z anatomických variet byl zachycen vlevo sulcus frontalis, vpravo incisura supratrochlearis a foramen frontale, vlevo foramen supratrochleare. Žena (40-50 let).



Benátky nad Jizerou (Ladislava Vágnera 127) 2017, nedatováno



Na čelní kosti byly nalezeny anatomické variety sulcus frontalis (oboustranně, vpravo výraznější), vpravo foramen frontale a incisura supratrochleraris, vlevo dvojitý foramen supratrochlearis a dvojitý foramen frontale. Žena (45-55 let).



Benátky nad Jizerou (Ladislava Vágnera 127) 2017, nedatováno



Anatomické variety vpravo foramen frontale, vlevo incisura supratrochlearis. Muž (4-6 let).



Neoriviera F1 Modřany (ul. K Vystrkovu) 2015, doba římská



U obou očnic byla přítomna anatomická varieta incisura supratrochlearis. Žena (45-55 let).



Kolín ISOL – Bioenergo komplex, 2012, nedatovatelné (doba mladohradištní?)



Z anatomických variet byla zaznamenána na čelní kosti vlevo incisura supratrochlearis. Věk 6 ± 2 roky.



1.6. Sulcus frontalis

Většinou více žlábků různé délky, hloubky a šířky.  vyskytujících se na vnějším povrchu čelní kosti (otisky suoraorbitálních nervů).




Mladá Boleslav (2010), mladší doba hradištní



Sulcus frontalis /vpravo/. Žena (20-24 let).



Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura



Anatomická varieta sulcus frontalis vpravo na čelní kosti. Dospělý (25-35 let).



Zdětín (2012), středověk-novověk



Na čelní kosti byla vlevo anatomická varieta sulcus frontalis. Žena (45-55 let).



Kostelní Lhota (2020), středověk-novověk



Pohled zprava a zleva na čelní kost, přítomna anatomická varieta sulcus frontalis. Žena (45-55 let).



1.7. Ossiculum suturae coronalis

Vsuté kůstky v průběhu věncového švu, ale ne v oblasti bodu bregma.



Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura



Pravostranná temenní kost a část čelní kosti. Detail vypadlé vsuté kůstky ve věncovém švu. Muž (30-35 let).



2. Variety temenní kosti

2.1. Ossiculum suturae sagittalis

Vsuté kůstky v průběhu šípového švu.



Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura



V šípovém švu chyběla ossiculum suturae sagittalis (20 x 19 mm). Muž (30-35 let).



2.2. Foramen parietale

Jeden nebo dva, ojediněle i více otvůrků vytvořených v blízkosti šípového švu, buď jednostranně nebo oboustranně. Prochází jimi žilní a tepenní spojky mezi extrakraniálními a intrakraniálními cévami.



Zdiby – Přemyšlení (2008), doba římská



Oboustranný foramen parietale. Muž (45-55 let).



Brandýs nad Labem, Horova ulice (2017), raný středověk



Vpravo byla na temenní kosti zaznamenána anatomická varieta foramen parietale. Věk (10-12 let).



Kostelní Lhota (2020), středověk-novověk



Oboustranně přítomna anatomická varieta foramen parietale. Žena (45-55 let).



Neoriviera F1 Modřany, fáze F, etapa A2 (ul. K Vystrkovu) 2020, knovízská kultura



Vpravo byla na temenní kosti zaznamenána anatomická varieta foramen parietale. Na týlní kosti byla přítomna další varieta – ossiculum lambdae. Muž (45-55 let).



Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura



Detail na temenní kosti shora s oboustranným otvorem foramen parietale. Muž (16-20 let).



Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura



Lebka shora a zezadu s oboustrannou anatomickou varietou foramen parietale. Žena (45-55 let).



3. Variety kosti spánkové

3.1. Sutura squamomastoidea

Částečná nebo úplná perzistence švu oddělujícího pars mastoidea a pars squamosa kosti spánkové.




Zdiby – Přemyšlení (2008), laténské období



Na bradavkovém výběžku byla oboustranně přítomna sutura squamomastoidea. Pravý bradavkový výběžek byl výrazně delší (o 8 mm) než vlevo. Muž (45-55 let).



Bělá pod Bezdězem (Tyršova ulice – Kaple) 2018, novověk



Na obou na spánkových kostech byla sutura squamomastoidea. Muž (20-30 let).



Bělá pod Bezdězem (Tyršova ulice – Kaple, Bělá pod Bezdězem) 2018, novověk



Na pravostranném bradavkovém výběžku (processus mastoideus) byl přítomen šev (sutura squamomastoidea). Muž (24-35 let).



3.2. Foramen mastoideum

Jeden nebo více otvorů ve švu mezi týlní a spánkovou kostí nebo v jeho blízkosti v bradavkové partii os temporale nebo (ojediněle) na týlní kosti. Otvor vede cévní anastomózy mezi vena occipitalis a sinus sigmoideus.


Neoriviera F1 Modřany, fáze F, etapa A2 (ul. K Vystrkovu) 2020, knovízská kultura



Kanálky (foramen mastoideum) na spánkových kostech (zdola), vlevo levostranná a vpravo pravostranná. Muž (45-55 let).



4. Variety kosti týlní

4.1. Ossiculum lambdae

Kůstka/kůstky různé velikosti a tvaru v oblasti zadní fontanely.




Bašť (2022), starší doba bronzová (únětická kultura)



Lebka zezadu s anatomickou varietou ossiculum lambdae. Muž (45-55 let).



Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura



Týlní kost z vnější strany (šípový šev směřuje dolů) a ossiculum lambdae. Muž (25-35 let). 



Neoriviera F1 Modřany, fáze F, etapa A2 (ul. K Vystrkovu) 2020, knovízská kultura



Méně viditelný příklad ossiculum lambdae. Vpravo byla na temenní kosti zaznamenána další anatomická varieta – foramen parietale. Muž (45-55 let).



4.2. Ossiculum suturae lambdoideae

Jedna nebo více vsutých kůstek, různé velikosti, tvaru a polohy v průběhu lambdového švu.



Zdiby – Přemyšlení (2008), doba římská



V lambdovém švu byly drobné vsunuté kůstky (ossiculum suturae lambdoideae) - vpravo 1x (vypadlá), vlevo 6x (nejdelší 17,4 mm; nejširší 7,6 mm). Muž (45-55 let).



Zdiby – Přemyšlení (2008), doba římská



Byly přítomny vsunuté kůstky (ossiculum suturae lambdoideae) v lambdovém švu – v pravé (1x, pravděpodobně původně více kůstek – další část kosti nebyla zachována) a v levé části (4x), maximálně 14 mm dlouhé a 4 mm široké. Žena (30-40 let).



Kolín – Šťáralka, Autosalon Vaňkát (k. ú. Nebovidy) 2009, mladší doba římská – doba stěhování národů



V lambdovém švu byly nalezeny vsuté kůstky (ossiculum suturae lambdoideae) – 2 vpravo (22 x 17 mm, 17 x 15 mm), 2 vlevo (21 x 12 mm /vypadlá/, 21 x 17 mm). Muž (24-30 let).



Kolín – Šťáralka, hala MANAG (2008), eneolit



Na kosti týlní byly zaznamenány vpravo dvě vsuté kůstky v lambdovém švu (ossiculum suturae lambdoideae) o velikosti maximálně 25 x 12 mm. Muž (14 až 16 let).



Pitkovice (2006), doba halštatská-laténská


 

Anatomická varieta ossiculum suturae lambdoideae vlevo v lambdovém švu. Žena (24-30 let).



Mladá Boleslav (2010), mladší doba hradištní



Ossiculum suturae lambdoideae vlevo. Muž (35-40 let).



Mladá Boleslav (2010), mladší doba hradištní



Ossiculum suturae lambdoideae vpravo. Žena (8 ± 2 roky).



Bělá pod Bezdězem (Tyršova ulice – Kaple, Bělá pod Bezdězem) 2018, novověk



Bylo nalezeno větší množství ossiculum suturae lambdoideae – vlevo 5x na místě (20 x 12 mm, 15 x 6 mm, 16 x 5 mm, 18 x 3 mm, vypadlá(é), 14 x 6 mm), vpravo 3x na místě (vypadlá(é), 18 x 12 mm, 15 x 10 mm, 10 x 6 mm). Muž (20-30 let).



Bělá pod Bezdězem (Tyršova ulice – Kaple, Bělá pod Bezdězem) 2018, novověk



V lambdovém švu vpravo byly nalezeny 2 ossiculum suturae lambdoideae (19 x 7 mm, 20 x 6 mm). Muž (20-30 let).



4.3. Os Incae

Kost vzniklá oddělením horní části šupiny od dolní partie švem a jejím případným dalším rozdělením. Oddělená horní část šupiny kosti týlní, přibližně od linea nuchalis suprema nahoru (sutura occipitalis transversa). Tato šupina může být oddělena úplně nebo částečně a může být sama rozdělena dalšími příčnými nebo svislými švy.



Mladá Boleslav (2010), mladší doba hradištní



Os Incae completum bipartitum /2 části, 5 x 4 cm celkem/. Žena (8 ± 2 roky).



4.4. Processus paracondylaris

Kostní výběžek různé velikosti a tvaru, nacházející se laterálně od zadní poloviny týlního kodylu, mediálně vzhledem k processus mastoideus a za fossa jugularis.




Zápy (Brandýs nad Labem – přeložka 2020), únětická kultura 



Týlní kost z vnější strany s anatomickou varietou processus paracondylaris (oboustranně). Detail zezadu/zdola (velmi výrazná protuberantia occipitalis externa). Muž (30-35 let).


 

Literatura:


Saunders S. R., Rainey D. L. (2008): Nonmetric Trait Variation in the Skeleton: Abnormalities, Anomalies, and Atavisms. In: M.A. Katzenberg, S.R. Saunders (Eds.) Biological Anthropology of the Human Skeleton. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons, Inc. Chapter 17, s. 533-559.

 

Velemínský P. (1999): Morfologické znaky na lidské kostře. In: M. Stloukal et al. Antropologie. Příručka pro studium kostry. Národní muzeum. Praha. s. 125-167.

 

Comments


Nejnovější příspěvky
Archiv