Please reload

Nejnovější příspěvky

Neviditelné hřbitovy: neolitický v Pečkách u Kolína

Hřbitovy… místa spící paměti… Pro někoho magická, pro jiného děsivá. Nepochybně však plná mrazivé atmosféry a dávno zapomenutých příběhů. Počátky mnohých současných hřbitovů sahají hluboko do minulosti a z němých náhrobních kamenů na nás často hledí tváře, které z našeho světa odešly již před desítkami let. Jsou ale i takové hřbitovy, které nevidíme. Které se vytratily z lidského vědomí tak dávno, že se o nich nedočteme ani v těch nejstarších písemných pramenech. Přesto stále existují, odpočívají hluboko pod současným povrchem, a jejich mrtví trpělivě čekají, zda se jim po tisících letech znovu dostane úcty a někdo o ně projeví zájem.

 

Líbil by se jim takový způsob zájmu, který pravěkým nebožtíkům projevují archeologové? Kdo ví, nicméně je to v současné době asi ta nejlepší pozornost, kterou jim můžeme poskytnout a také poskytujeme. Jako v případě tohoto šest tisíc let starého hřbitova v Pečkách na Kolínsku, který se znovu na světlo světa dostal až mezi lety 2007 až 2011 při stavbě cesty a rodinných domů na Kandii. K archeologům tu během výzkumu promlouvalo šest lidí, kteří zde žili na konci mladší doby kamenné, neolitu, jako členové tzv. kultury s vypíchanou keramikou. Konkrétně to byla její pozdní fáze, již silně ovlivněná kulturou s tzv. malovanou keramikou lengyelského okruhu, s civilizačními centry v Podunají až Pomoraví. Tento lid obýval naše území okolo poloviny 5. tisíciletí př. Kr.

 

 

Čtyři ženy a dva muži zde byli pohřbeni v oválných hrobových jamách, které byly, jak se zdá, uspořádány ve třech řadách, směřujících od jihozápadu k severovýchodu. To se tolik neliší od současných hřbitovů, co myslíte? Odlišovala je ale poloha těl – leželi na pravém boku ve skrčené poloze – a také pohřební výbava, která v našich současných hrobech již téměř nebývá.

Pojďme se s nimi ale seznámit blíže a přednost dejme dámám. Žena mezi 45 a 55 lety byla uložena v hrobě označeném jako KH1. Pozůstalí jí na posmrtnou cestu vybavili větším zlomkem drtidla, který patrně používala jako běžnou kuchyňskou pomůcku k drcení obilí a dalších surovin, a k chodidlům jí přiložili dvě do sebe vložené nádoby. Nezapomněli ani na ozdoby či amulety, dochovaly se dva korálky, jeden kostěný a jeden mramorový, a také neopracovaný psí řezák, který se nacházel blízko ženiny čelisti. Druhá žena byla stejně stará jako první, a měla u sebe deset mramorových korálků a také dvě nádoby, které ale původně překrývaly část masa, podle dochovaných žeber ovčího či kozího. Třetí žena byla mladší, mezi 30 a 35 lety, opět s pozůstatky dvou nádob a jedním mramorovým korálkem.  Ostatky čtvrté ženy se však dochovaly tak špatně, že její věk můžeme zasadit do velkého rozmezí 20 až 60 let a z milodarů zkoumat pouze jediný dochovaný pohár.

 

 

Všimli jste si několika stejných znaků v hrobech těchto čtyř žen? Nádoby nebo jejich části jim byly umístěny buď za hlavu, okolo pánve nebo u chodidel. Mramorové korálky, které ležely v krčních partiích, ukazují na ženské ozdoby - náhrdelníky - z nichž se však zachovaly jen jejich kamenné součásti. Můžeme podle hojnosti těchto milodarů v hrobech usuzovat něco o rýsující se společenské hierarchii a jejich roli v dané vesnici? Můžeme, ovšem správnost našich teorií nám v tom případě už nic nepotvrdí.

 

 

Zástupce z řad neolitických pánů zde máme bohužel jen dva. První byl z našeho pohledu ještě mladíček mezi 18 a 22 lety, za doby svého života však byl jistě v nejlepších mužných letech.  A patrně ve své komunitě i něco znamenal, jak napovídá jeho hrobová výbava. Tři nádoby, z nichž jedna mísa, stejně jako u jedné z žen, překrývala masitý přídavek na posmrtnou cestu, šest štípaných čepelek a broušený sekeromlat. Na hlavě a v jejím okolí byly roztroušeny hrudky červeného barviva, což je zvyk v mužských neolitických hrobech viditelný častěji, ovšem co konkrétně symbolizoval? To zůstává tajemstvím, které si vzali mrtví s sebou doslova do hrobu. Druhý muž nám toho o sobě už moc neprozradil, byl pohřben ve věku 24 až 30 let a měl u sebe pouze plochou kamennou sekerku.

 

 

Samozřejmě že naše poznatky o těchto neolitických obyvatelích Peček nejsou úplné, části těl i pohřební výbavy nevyhnutelně podlehly zubu času a naposledy i stavebním zásahům. I tak by je samotné ale překvapilo, kolik se toho o nich dozvědí lidé za pro ně jistě nepředstavitelných šest tisíc let. Tak až příště zamíříte na hřbitov, zkuste si vzpomenout, zda jste cestou nemohli přejít nějaký mnohem, mnohem starší …

 

 

DALŠÍ NÁLEZY 

 

 

Chcete vědět více?


Beran-Cimbůrková, P. 2016: Antropologický rozbor kosterních pozůstatků z mladoneolitických hrobů z Peček, Sán a Kolína. Archeologie ve středních Čechách 20/1, 133-142.

 

Vávra, M. - Beneš, Z. - Šťastný, D. 2016: Mladoneolitické kostrové hroby v Pečkách, Kolíně a Sánech. Archeologie ve středních Čechách 20/1, 111-132.

 

Please reload

Please reload

Archiv