Podpořte pravěkou "slow fashion". Rozhovor s archeoložkou Kristýnou Urbanovou o její probí
Také máte doma úžasnou knihu o dávno zapomenutých módních trendech Oblékání pravěku? Pokud jste z ní byli nadšení, jistě vás potěší, že její autorka Kristýna Urbanová právě pracuje na dalším, neméně půvabném knižním počinu. Je jím kniha Po nitkách do minulosti, která vás provede postupem textilní výroby vzorovaných tkanic, od zimního předení nití přes jarní střiž ovcí až po letní barvení příze a tkaní hotových výrobků. Rozsáhlý tým, který je do tvorby zapojen, vám ukáže nejen krásu prastarého textilního řemesla, ale také poskytne množství návodů a tipů, jak lze tyto dovednosti využít v běžném životě. A protože i my jsme součástí tohoto týmu, připravili jsme pro Kristýnu kratší rozhovor, ve které vám svou vizi i náročnost takové práce představí. Ať už jste textilní nadšenci nebo prostě fandíte zajímavým projektům, podpořte vznik knihy na portálu Startovač a před Vánoci se s námi budete z díla radovat i vy!
Kdy a proč se zrodil nápad stvořit knihu věnovanou zpracování vlny a textilní technice karetkování?
Ihned po úspěšném vydání první knihy “Oblékání pravěku”. Byla jsem natolik potěšená zájmem o popularizaci oboru, že jsem začala psát a oslovovat případné spoluautory. Doufám, že vše klapne a naše druhé dítko se narodí už letos v pozdní podzimní čas.
Důvod výběru tématu byl , vzhledem k mé specializaci na výzkum starého textilnictví, jasný. Kniha tak doplní prvotinu věnovanou vzhledu a oblečení “pravěkých” lidí o náhled do zákulisí jejich výroby.
Kniha zajímavým způsobem propojuje umění fotografie, řemeslo, kulturní dědictví a vědu. Pohybuje se na pomezí několika různých sfér zájmu. Koho všeho podle Tebe může zaujmout nejvíce? Očekáváš od čtenářů nějakou vstupní orientaci v tématu archaické textilní výroby?
Doufám, že kniha obohatí každého, kdo si ji přečte. Nejenom milovníka starých časů a řemeslných technik, ale i nepoučeného laika. Vzhledem k množství návodů na výrobky doplněných kresebnými instrukcemi “krok za krokem” by své uplatnění mohla najít také ve školních knihovničkách nebo v různých zájmových sdruženích a kroužcích.
Podle čeho jsi volila konkrétní archeologické nálezy tkanic a nástrojů?
Z pravěku a raného středověku máme poměr velký počet nálezů tkanic - některé jsou veřejnosti známy více, jiné méně. Výběr pro knihu byl dělán s ohledem na různorodost. Ráda bych čtenářům ukázala nejenom množství používaných technik a vzorů v průběhu zmiňovaných období, ale také variabilitu jejich původního užití. V knize tak najdeme návody na tkané lemy oděvů, opasky, ale i součásti větších tkanin a další.
Repliky nástrojů, s nimiž se pracovalo, byly vybrány vždy s ohledem na dataci originálního nálezu tkanice, a pokud to šlo, tak i na geografickou polohu. To byl asi největší oříšek.
Jak moc se chcete přiblížit originálům? Kam až se dá jít za dobovou autenticitou?
To je otázka, kterou jsem si pokládala hned na začátku. Nakonec jsem došla k určitému kompromisu, kdy pro mne byl důležitý proces přípravy suroviny, spřádání, barvení a tkaní samotné v takové míře autenticity, aby výsledek byl co nejvíce podobný předloze - tedy originálu. Nicméně pokud někdo z týmu i přes usilovnou práci nebyl schopen například napříst nitě o tloušče odpovídající originálu a měl je o něco tlustější nebo tenčí, to už mi nevadilo. Naopak pro mne bylo toto zjištění přínosem a věřím, že i čtenář ocení pravdivost podání návodu a nepřikrášlenou osobní zkušenost.
Kolik lidí je do projektu zapojeno?
Více než dvacítka osob - od psavců, přes tkadleny, řemeslníky, fotografy, grafika, až po modelky. Mým dětským snem bylo psát knihy. Mimo jiné také proto, že jsem si toto zaměstnání představovala nanejvýše romanticky - viděla jsem se jako mondénní dámu sedící u otevřeného okna do růžové zahrady, která píše a píše...a na stole jí voní čaj. Realita se daleko více blíží spíše chobotnici, která se osmi rukama snaží dělat vše možné, od psaní, přes zadávání práce řemeslníkům, líčení modelek, tvorbě ilustrací i vaření čajů pro jiné.
Kniha neobohatí jen čtenáře, ale nepochybně i všechny spoluautory. Jak zatím přípravy probíhají a jakou máš zpětnou vazbu od děvčat - přadlenek? Co projekt přináší jim?
Je to hodně různé, stejně jako autorky samotné.. .Autorský tým jsem vybírala nejenom podle textilních schopností, ale také podle různorodosti povah a přístupů k práci. Přece jenom - nepracujeme všichni stejně, jako dle šablony, ale každý má svůj přístup, styl zkoušení a chápání vzorů, jejich přenos do tkané podoby i styl, jakým jej popisujeme. Jako jednoznačný přínos vidím možnost konzultace navzájem - v týmu, vzájemnou podporu nebo jenom sdílení chvil nad společnou prací. Poslední jmenované nás asi nejvíce přenáší pocitově do dávných časů.
Do pravěkého odívání vidíš skutečně hluboko. Z archeologických nálezu je zřejmé, že tehdejší móda měla mnohdy vysokou technologickou úroveň a v lecčems splňovala i naše současné estetické nároky. Jakou dobu nebo přímo model by sis Ty sama zvolila na denní nošení?
Pro každodenní nošení jakožto zástupce sociální skupiny “matka s malými dětmi” bych určitě volila cokoliv, v čem se mohu volně pohybovat, zároveň se do toho dají zabalit děti, utírat jim pusiny, ručičky, dá se to řasit nebo spouštět dle počasí a vydrží neustálé praní (právě kvůli těm pusinám a ručičkám). Takže ideální by byl oděv typu peplos - rozměrná látka omotaná kolem těla od ramen po kotníky, sepnutá na ramenou a převázaná v pase.
Teprve když člověk napřede a natká stovky hodin, daleko lépe si dokáže představit textilní produkci v dávné minulosti. Kolik času bychom museli strávit přípravou nití, barvením a tkaním! Jak ten kontrast vnímáš ty? V čem spatřuješ pozitiva dnešní oděvní rychlovýroby a co bys naopak vrátila z té pravěké?
Na současném trendu nadvýroby oděvů a módních doplňků nevidím nic výhodného, spíše naopak. Nechci zabíhat do detailů, protože je to rozsáhlé a nelehké téma, ale daleko bližší je mi koncept “slow fashion”. I tak by se nadneseně dala nazvat pravěká móda :-) Z archeologických nálezů reparovaných tkanin a oděvů vidíme, jak velká cennost bylo oblečení pro lidi v minulosti. Kolik úsilí bylo věnováno jeho údržbě a co nejdelšímu zachování. Možná je právě toto prvek, který bychom mohli více zapojit, nebo přenést i do našich životů.
A na závěr taková dívčí otázka: Propojuje se u tebe role badatelky a role matky, nebo mezi nimi přepínáš? Jak se vlastně takové knihy připravují s dvěma malými dětmi?
Tyhle role se moc oddělit nedají - notabene pokud člověk bádá v minulosti nad ženskou prací, kterou starost o odění rodiny, bezpochyby byla. Abych byla upřímná, kdybych neměla své kluky, tak by ani žádné popularizační knihy nevyšly. Jenom díky jejich příchodu do mého světa jsem byla “nucena” se odtrhnout od předchozí každodenní rutiny, starostí a zúženého zorného pole a rozhodnout, v čem se chci dále rozvíjet a jakým způsobem.
Z praktického hlediska to není vždy snadné, protože malé děti potřebují a vyžadují své rodiče téměř neustále a je to tak dobře. Tudíž tvorbě knižní a textilní jsou většinou zasvěceny ty chvilky, kdy drobotina spí - ať už přes den, nebo večer - nebo kdy jsou zaujati jinými členy domácnosti.
Děkuji za rozhovor!
Comments