• Veronika Puhačová

Jak zachránit 7 000 let starý provázek z neolitické studny // How to save a 7,000-year-old string fr


Jistě vám neunikl náš nedávný velký objev, který se dostal až na stránky zahraničních médií, jako jsou například prestižní magazín Archaeology nebo National Geographic. Při záchranném výzkumu pod vedením archeologa Tomáše Chlupa ve Velimi u Kolína se nám mezi půdorysy domů z mladší doby kamenné, tzv. neolitu, odhalila také stejně stará studna. A jelikož neolitických studen je po celé střední Evropě skutečně jen několik, nález rozpoutal velkou senzaci. Ovšem neméně senzační jsou i nálezy, které se bezpečně po celých sedm tisíc let uchovaly uvnitř studny.

Neolitický provázek z Velimi // Neolithic string from Velim. Foto VŠCHT

Ve vlhkém a bezkyslíkatém prostředí dochází k pomalejší degradaci organických materiálů. Ty se u nás při archeologických výzkumech nalézají pouze vzácně, protože se většinou rozloží. Ve spodní vodou prosáklém jílovito-písčitém sedimentu, kterým byla velimská studna po konci svého užívání zaplněna, se však organické nálezy nerozložily. Nejenže ve studni zůstala zachována její dřevěná dubová konstrukce, ale také mnoho pozůstatků pylů, semen a dalších částí rostlin. To jsme vlastně očekávali. Co jsme ale rozhodně nečekali, byl nález provázku. Ne otisku nebo zuhelnatělého zbytku, ale skutečného, fyzicky dochovaného provázku. Nález tak nesmírně vzácný a svou povahou tak pozoruhodný, že i odborníci na historický textil z něj byli takřka u vytržení.

Nález uložený v sedimentu // Finding in the mud. Foto VŠCHT

Ale vezměme to pěkně od začátku. Práce ve Velimi začaly již v roce 2001 pod vedením Miloše Vávry a pokračovaly v etapách až do roku 2016, kdy byla odkryta velká část neolitického sídliště, v jehož jádru bylo nalezeno menší nezastavěné prostranství. Že se v něm ukrývá studna, jsme zjistili v březnu. Její odkrytí a vyzvednutí možných nálezů však bylo potřeba detailně naplánovat a dát dohromady tým odborníků z řad archeologů i paleobotaniků, kteří s tímto u nás neobvyklým nálezem mají zkušenosti. A tak se po několika poradách všichni nad studnou sešli 7. dubna 2016 a pustili se do toho.

Čištění nálezu proplachováním // Cleaning of the finding. Foto VŠCHT

Odkrývání bylo velmi náročné, neboť studna byla zahloubena v bortících se labských píscích. Místo precizního odškrabování vrstviček se tak naši odborníci potýkali s masou několika metrů bahnitých nánosů, jež se jim obalovaly doslova na každičké místo těla. Když při postupném vyzvedávání dřevěných trámů objevili celou polovinu kulovité nádoby, která jim svým tvarem potvrdila dataci celé studny do 2. fáze kultury s lineární keramikou, tedy do staršího neolitu, pocítili úlevnou radost. Další překvapení však přišlo vzápětí, když na ně z vrstvy okolo nádoby téměř vypadla skoro sedm centimetrů dlouhá šňůrka, která nejspíše byla původně provlečena oušky nádobky, užívané zřejmě k čerpání vody ze studně.

Neolitický provázek před očištěním // Neolithic finding before cleaning. Foto VŠCHT

V celé České republice je už jen jeden jediný další stejně starý fragment provázku, a to několik útržků lněné šňůrky z neolitické studně v Mohelnici, které však nebyly nikdy detailně publikovány. Náš nález tedy otevřel možnost poznání na poli jen málo probádaném, a tak bylo potřeba jednat rychle. Jakmile se takové prastaré organické nálezy dostanou z relativně bezpečného vlhkého prostředí na vzduch, jejich degradace je pak rychlá. Okamžitě jsme se proto spojili s Helenou Březinovou z textilní restaurátorské laboratoře Archeologického ústavu AV ČR v Praze a během pár dní už byl náš provázek opět v bezpečí, uložen v laboratorní lednici a průběžně zvlhčován roztokem vody a etanolu, aby ani neplesnivěl, ani nevysychal.

Čištění provázku pipetou // Cleaning of the string with a pipette. Foto VŠCHT

Následně byl sestaven konzervátorský tým ve složení Jana Bureš Víchová, Markéta Škrdlantová a Klára Drábková, který se v laboratořích Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) vrhnul do práce. Celý kus sedimentu, v jehož nitru byl provázek ponechán, byl nejprve proplachován na sítu, dokud se neodplavila hlavní část bahna. Jemnější očištění pak už probíhalo pouze vodou pomocí pipety a pinzetou, a tak byl provázek zbaven i těch nejmenších kaménků. Po namočení do speciálního konzervačního roztoku, který jeho vlákna změkčil a zároveň zpevnil, byl týdenním vymrazováním vysušen a uložen do speciální krabičky z vhodných materiálů. Ta měla přímo podle tvaru našeho provázku vytvarované lůžko tak, aby do ní přesně zapadl. A nyní už nezbývá nic jiného, než ho pěkně uložit v depozitáři při stálé teplotě a relativní vlhkosti vzduchu a věnovat se tomu, co nám vlastně všechno může prozradit.

Neolitický provázek propláchnutý vodou // Neolithic string after water cleaning. Foto VŠCHT

Vzhledem ke svému sedmitisíciletému stáří je totiž provázek v překvapivě dobré stavu. Podařilo se změřit jeho přesnou tloušťku (4 mm) a zjistit způsob jeho výroby. Tvoří ho dva svazky spojené v levotočivém zákrutu (tzv. S-zákrut). Každý z těchto svazků je stočen pravotočivě (tzv. Z-zákrut) z jednotlivých tenčích vlákének. To odpovídá obecně i dalším textilním nálezům, koneckonců si můžete sami vyzkoušet, že když budete stáčet několik pramenů (ať už třeba nitek či vlasů) k sobě, budete je točit s největší pravděpodobností doprava.

Čištění provázku pinzetou // Cleaning of the string with tweezer. Foto VŠCHT

Z čeho ale vlákna pochází? Podle technologického rozboru se jednoznačně jedná o rostlinné lýko, otázkou však zůstává, ze které rostliny pochází. Podle výsledků z infračervené spektroskopie jsou vlákna nejvíce podobná konopí, jednoznačné určení však prozatím nebylo možné. Verdikt tak zůstává otevřen a nezbývá než doufat, že se tento oříšek podaří vyřešit paleobotanikům. Navíc, existuje nemalá pravděpodobnost, že v padesáti pytlích, ve kterých je zatím uložen veškerý sediment ze studně vytažený, bude dalších fragmentů výrobků z rostlinných vláken ještě více. Musíme zůstat trpěliví a počkat, až se podaří všechno důkladně proplavit a prozkoumat.

Detail neolitického provázku po konzervaci // Detail of neolithic string after conservation. Foto VŠCHT

Pak se spolu s odbornicemi na archeologický textil budeme moci pustit do širších úvah o provázku a výrobě textilu v kontextu mladší doby kamenné a celkově tak rozšiřovat naši znalost tohoto přelomového období naší minulosti. I pouhých sedm centimetrů (přesněji řečeno 6,7 cm) provazu totiž může posunout archeologii zase o kousek dál!