top of page
Milan Kukla a Julie Tomsová

Za pozůstatky vodní tvrze do Neumětel


K poznávání okolí může člověka popostrčit třeba taková plánovaná odstávka elektřiny. Tak tomu alespoň bylo v mém případě tehdy, když jsem se vydal na průzkum jihozápadního Berounska. Při své výpravě jsem navštívil mnoho zajímavých lokalit a s jednou z nich - a to sice pozůstatky vodní tvrze v obci Neumětely - vás nyní seznámím. Možná se na zajímavý výlet do přírody okořeněný špetkou historie, archeologie, ale i staročeských bájí, vydáte i vy!

 

Jméno staročeské obce Neumětely v okrese Beroun ve Středočeském kraji zná snad každý školák a to i přesto, že často ani neví, jestli obec skutečně existuje nebo kdy existovala. A pokud přece ví, tak s největší pravděpodobností ani netuší, kde vůbec leží. Nesmrtelný věhlas této prastaré obci zajistil Alois Jirásek, jehož Staré pověsti české jsou dodnes povinnou školní četbou a který barvitě převyprávěl pověst o Horymírovi a jeho koni Šemíkovi, převzatou od staršího kronikáře Václava Hájka z Libočan. Neumětely tak prosluly jako sídlo bájného vladyky Horymíra a jeho věrného oře Šemíka, který tu byl údajně svým pánem pochován před vraty jeho tvrze.

V Neumětelích jsem pochopitelně nehledal ani Šemíkův hrob, ani bájného Horymíra, ale neumětelskou tvrz pocházející z druhé poloviny 13. století a nacházející se v jižní části obce u Velkého rybníka, a to málo, co z ní dodnes zbylo a co je pouhým pohledem oka zachytitelné.

Do obce se lze dostat buď autem, autobusem, nebo vlakem (zastávka je zhruba 1 km západně od obce). K místu zaniklé tvrze dojdete silnicí na Hostomice, kde za Velkým rybníkem zatočíte vpravo na polní cestu.

Ortofoto z 50. let kde je viditelný průběh západního vodního příkopu. (https://kontaminace.cenia.cz/)

Malebný pohled se vám naskytne, pokud dojdete podél rybníka až na jeho okraj. Nabudete zde dojmu, že přítok rybníka přichází zleva. Opak je však pravdou. Jedná se o pozůstatek obranného vodního prvku, který je nyní při břehu hustě porostlý olšemi, jejichž odpadlé větve vztahují z tmavé vody své zkřivené pahýly k nebesům jako ruce troufalých útočníků, které po boji pozřela voda. Přes tento vodní příkop směrem k západu vidíme louku, na které ještě počátkem 19. století bylo možné spatřit zbytky zdiva pocházejícího z místní tvrze.

Vrátíme-li se o pár metrů zpět, uvidíme v poli vyšlapanou pěšinu, obcházející křovím porostlou mez. Ta nás dovede obloukem k drobnému prostupu mezi vegetací, odkud se otevře zajímavý pohled. Za příznivých podmínek lze v severním směru spatřit porostové příznaky (tmavě zelená a vyšší tráva) naznačující dnes zasypaný vodní příkop, přes který vedl most.

Pohled přes dochovaný vodní příkop k tvrzi.

Seběhnete-li z meze dolů a vydáte se zpět k rybníku, dostanete se do prostoru, kde se nacházela samotná tvrz. Cvičeným okem lze postřehnout mírnou terénní vyvýšeninu, která se táhne z jihu na sever kolem zasypaného příkopu, Při troše dobré vůle a notné dávky fantazie si lze představit obranné valy, které na vnější straně příkopu chránily neumětelskou tvrz.

Pohled z prostoru tvrze na zasypaný vodní příkop.

K naší smůle však intenzivní zemědělská činnost toto pozoruhodné místo změnila k nepoznání a proto své představy musíme a můžeme opírat pouze o dobová sdělení nebo o historické mapy. Na nich je dobře viditelný výše zmiňovaný most přes západní vodní příkop. Bohužel jde o jediný – ikonografický – pramen. Písemné zmínky se o tomto faktu bohužel nijak nezmiňují.

Druhé vojenské mapování, na němž je vidět i přemostění vodního příkopu. (http://oldmaps.geolab.cz/)

Posledním pramenem poznání, který zde uvádím, je snímek z tzv. Lidarových map. Zobrazuje terénní situaci tak, jak ji vidí družice. Můžeme na něm vidět terén ve své přirozené podobě, oproštěný o vegetaci, a díky tomu si udělat lepší obrázek o terénní situaci daného prostoru.

LIDARový snímek, který tento příkop potvrzuje. Za povšimnutí stojí i doposud opomíjené valovité těleso jižně od tvrze. (https://ags.cuzk.cz/dmr/)

Při svých toulkách jsem si nemohl nepoložit otázky, jež nebyly dosud nejen zodpovězeny, ale ani kladeny. Kupříkladu zde již zmíněná problematika jižního valovitého útvaru zavírajícího se k severu, který v krajině připomíná zarostlou mez. Jedná se o pozůstatek předsunutého opevnění? Nebo jde o přírodní útvar či starší opevnění bodu, kterého bylo opětovně využito v raném středověku? Díky absenci hmotných pozůstatku o tom můžeme bohužel pouze spekulovat. Snad budoucnost technologií a nové postupy archeologického bádání přinesou jednou další pozoruhodné poznatky.

 

Autor fotografií: Milan Kukla.

.

Nejnovější příspěvky
Archiv
bottom of page