• Petra Beran-Cimbůrková

Nemoci našich předků (4): Poúrazové změny skeletu

Možná vás to překvapí, ale mnoho nemocí zdaleka není doménou dneška. Antropologie dokládá, že kořeny celé řady chorob je nutné hledat již v dávné minulosti. V novém dílu seriálu Nemoci našich předků vám představíme některá známá i méně známá onemocnění. V prvních třech článcích série jsme představili rodinu degenerativně produktivních procesů: DISH (difuzní idiopatická hyperostóza skeletu), deformační artrózu, deformační spondylózu.

Nyní se podíváme na stopy zranění a úrazů na kostech.

Traumata


Po degenerativních změnách kloubů patří traumata k nejčastějším paleopatologickým nálezům na kosterních pozůstatcích. Nálezy poúrazových změn na kostře však nemohou nikdy poskytnout úplný obraz výskytu všech poranění v dané populaci, protože úrazy měkkých tkání, včetně smrtelných, nelze většinou na kosterních nálezech vůbec odhalit.

Výskyt určitých typů poranění může být charakteristický pro některé populace a může nás do jisté míry informovat i o jejich způsobu života. Jiné typy poranění nalézáme u loveckých skupin a jiné u usedlých komunit, zabývajících se zemědělstvím. Také frekvence výskytu a různé druhy poranění u žen se zpravidla liší od zranění mužů, což souvisí s větším rizikem pracovních a bojových úrazů u mužské části populace. Mění se i zastoupení odlišných typů poranění v různých věkových skupinách. Největší rozdíly jsou patrné zejména u poranění dětí (elasticita kostí, obsahujících vyšší množství organických látek) a dospělých vyššího věku (křehkost kostí vlivem senilní osteoporózy).

Popis traumatického stavu v paleopatologii musí zahrnovat přesný popis lokalizace léze, tvaru kosti, osy kosti, průběhu přerušení kontinuity, typu zlomeniny, dislokace fragmentů a způsobu hojení. Často je nezbytné pro přesnější diagnostiku využít rentgenologického vyšetření, včetně CT, které pomůže objasnit například průběh lomné linie, případně komplikace, které poranění přineslo.


Traumata dělíme zpravidla do tří základních skupin:

a. zranění náhodná (banální), vznikající při běžné lidské činnosti

b. zranění z interpersonálního násilí, vzniklá zásahem jiného člověka, například během rvačky, či zranění válečná

c. úmyslné porušení kontinuity či změna tvaru kostí umělými zásahy


Podle charakteru poranění rozdělujeme traumata na:

1. zlomeniny kostí (fraktury)

2. vymknutí kloubů, vykloubení (dislokace kloubů, luxace)

3. poranění způsobená zbraněmi nebo ostrými předměty

4. záměrné deformace lebky a jiné mutilace (zmrzačení, znetvoření)

5. trepanace (umělé otevření lebky)

6. skalpování

7. kauterizace (zástava krvácení sežehnutím tkání)

8. amputace končetin

9. smrtelná poranění při výkonu práva


Fraktury


Zlomeniny se dělí podle směru síly, která je způsobila na způsobené tenzí, kompresí, torzí nebo rotací, flexí nebo ohýbáním a posunutím.

Hojení zlomenin je poměrně složitý reparační proces, ve kterém hraje důležitou úlohu periost. Při hojení fraktur se nahrazují kostní defekty nejprve vazivem, později kostní tkání. Důležitou podmínkou správného srůstu poškozených kostí je jejich fixace.

Hojení začíná organizací hematomu mezi úlomky postižených kostí a tvorbou dočasného vazivového svalku (callus). Z něho pak vzniká enchondrální osifikací provizorní primární svalek tvořený vláknitou kostí. Ten se postupně vstřebává, celkově zmenšuje a je prostřednictvím Haversových systémů nahrazován definitivním svalkem lamelární kosti. Zlomenina s úlomky pevně spojenými definitivním kostěným svalkem se nazývá konsolidovaná zlomenina. Obecně se udává, že hojení zlomenin primárním svalkem trvá 2-3 měsíce, konsolidace zlomeniny je individuální a většinou trvá 4-5 měsíců, u plochých

kostí lebky podstatně déle. K vytvoření vnitřní architektoniky kostní však dochází až po delším funkčním zatížení zhojené kosti.



Stručný přehled terminologie:


Ankylóza (ankylosis), ztuhnutí kloubu vazivovou přeměnou kloubních struktur nebo jejich srůstem. Artritida (arthritis) je zánět kloubu.


Hematom, rozsáhlý, uzavřený krevní výron v hlubších tkáních (podkoží, svaly) spojený s otokem. Nepravý kloub (pseudoarthrosis) je nedokonalé zhojení zlomeniny vazivem bez přeměny na kostní tkáň. Jestliže není fraktura fixovaná, nedojde u fragmentů zlomené kosti v době hojení k pevnému spojení svalkem. Při probíhajících reparačních procesech tak dochází k ohlazení okrajů defektu a kostní úlomky zůstávají navzájem pohyblivé. Osteomyelitis, zánět všech struktur kosti (původní označení platilo jen pro zánět kostní dřeně). Periost (periosteum) je okostice. Vazivový obal kryjící povrch kostí. Nepokrývá kost v některých místech, kde se upínají svaly a na plochách, které jsou pokryty kloubní chrupavkou (facies articulares). Jedná se o tuhou a pevnou vazivovou blánu různé tloušťky, která se dá většinou od kosti odloupnout (velmi pevně je však přirostlá v místech spojení jednotlivých plochých kostí lebky a v místech úponů šlach a vazů). Svalek (kalus, též callus) je novotvořená tkáň, která při hojení spojuje úlomky zlomených kostí a na jejímž základě se postupně vytváří nová kost. Trauma je úraz, poranění. Náhlá zevní událost, která svým působením na organismus vyvolá jeho poškození. Zlomenina je fraktura, přerušení souvislosti kosti.



Schéma nejčastějšího výskytu fraktur na skeletu.

A) Le Fortovy čáry I–III, B) zlomeniny dolní čelisti, C) obranná zlomenina („parry fracture“), D) Collesova zlomenina vřetenní kosti, E) nejčastější lokalizace únavových zlomenin, F) fraktura patní kosti. Schéma: Ladislava Horáčková.



Bašť (2011), únětická kultura

Bašť (2011). Zhojená zlomenina obou kostí levého předloktí. Pohled zepředu. Žena (20-40 let).


Bašť (2011). Zhojená zlomenina obou kostí levého předloktí. Pohled zezadu. Dále jsou zezadu na obou kostech stopy po perimortálním dvojitém seknutí? Žena (20-40 let).



Drahelčice (2011), únětická kultura

Drahelčice (2011). Traumatická, konsolidovaná, dislokovaná, nereponovaná, spirální zlomenina těla pravé kosti pažní dospělého jedince.



Bašť (2007-2008), knovízská kultura

Bašť (2007-2008). Na čelní kosti vpravo nad okem byl nalezen čočkovitý útvar, pravděpodobně vzniklý po zhojeném hematomu po nárazu, či úderu. Žena (24-30 let).



Svrkyně (2011), knovízská kultura

Svrkyně (2011). Horní čelisti a pravostranná lícní kost. Všechny zuby byly velmi silně a asymetricky abradovány (druhé stoličky /M2/ mají na palatinální straně nejen zcela ubroušenou korunku a krček, ale i část kořene). Horní levý první i druhý řezák (I1 a I2) nesly intravitální zranění – byly odlomeny části zubů a hrany zlomů byly obroušeny.



Zdiby – Přemyšlení (2008), laténské období



Zdiby – Přemyšlení (2008). Nad levou očnicí, nad incisura frontalis, bylo zhojené sečné zranění v délce 8 mm. Sek byl vedený směrem k vnějšímu okraji očnice, čili útočník sekal ze svého pohledu zleva doprava. Nad pravou očnicí (3,5 cm nad vnitřním okrajem očnice) byla patrná jamka (13 mm dlouhá, 4 mm široká a 1,5 mm hluboká) po zhojeném zranění tupým předmětem – úder byl vedený shora směrem k vnějšímu okraji očnice, čili útočník udeřil ze svého pohledu shora a zprava doleva.


Kolín – Šťáralka (2009), mladší doba římská – doba stěhování národů

Kolín – Šťáralka (2009). Dvě levostranná střední žebra byla po zhojené zlomenině spodního žebra spojena kostními výběžky, které vytvořily kloubní spojení tzv. nepravý kloub (pakloub, pseudoarthrosis). Muž (24-30 let).



Mladá Boleslav (2010), mladší doba hradištní

Mladá Boleslav (2010). Zhojená luxační zlomenina hlavice vřetenní kosti a následná posttraumatická deformační artróza postihující celý levý loketní kloub. Jedinec neurčitelného pohlaví, nad 40 let). Hlavice kosti vřetenní je deformována a kost loketní je ve svém pohybu omezována deformací kloubních ploch.


Znojmo (2002), novověk

Znojmo (2002). Posunová zlomenina pravostranné klíční kosti dospělého jedince (zhojena svalkem).



Znojmo (2002). Zhojená spirální fraktura diafýzy ženské pažní kosti levé strany. Vážnou poúrazovou komplikací složitých zlomenin je osteomyelitis (zánět kostní dřeně). Dřeň může být infikována buďto zvenku, pokud je zlomenina otevřená, nebo u zavřené zlomeniny krevní cestou. Typický projev po proběhlém zánětu ve dřeňové dutině (s otvorem pro odtok hnisu) jsem nalezla u této pažní kosti.



Znojmo (2002). Zhojená spirální fraktura diafýzy pohlavně neurčitelné pravostranné pažní kosti.



Znojmo (2002). Zhojená spirální zlomenina diafýzy ženské pravostranné stehenní kosti (s následným zesílením a zakřivením kosti).


Znojmo (2002). Úrazová artritida s následnou ankylózou u levostranné stehenní kosti srostlé s levostrannou pánevní kostí. Muž (44-49 let /dle facies symphysialis/).



Literatura:


Aufderheide, A. – Rodríguez–Martin, C. (1998): The Cambridge encyclopedia of human paleopathology. Cambridge: Cambridge university press. s. 19-24.


Horáčková, L. – Strouhal, E. – Vargová, L. (2004): Základy paleopatologie. In: Malina, J., ed., Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů, 15. svazek. Edice Scientia Nadace Universitas Masarykiana. Brno: Akademické nakladatelství CERM – Masarykova univerzita v Brně – Nakladatelství a vydavatelství NAUMA. s. 61-78.


Mann, R. W. – Hunt, D. R. (2005): Photographic regional atlas of bone disease: a guide to pathologic and normal variation in the human skeleton, 3rd ed. s. 66-69.


Ortner, D. (2003): Identification of pathological conditions on human skeletal remains. Washington: Academic Press. s. 119-158.


Pinhasi, R. – Mays, S. (2008): Advances in human palaeopathology. West Sussex: John Wiley & Sons. s. 309-328.


Waldron, T. (2009): Palaeopathology. Cambridge: University Press. s. 138-152.

Odborný text a fotografie: Petra Beran-Cimbůrková.

Nejnovější příspěvky
Archiv