Please reload

Nejnovější příspěvky

Pod pokličkou archeologie (5): Metody fyzické antropologie

20/02/2020

 

Fyzická, nebo také biologická antropologie, je odvětví antropologie zabývající se studiem kosterních pozůstatků člověka. Blíže vám tento obor v dalším dílu seriálu Pod pokličkou archeologie představí naše kolegyně, antropoložka Ústavu archeologické památkové péče středních Čech, Petra Beran-Cimbůrková.

Během archeologických výzkumů získáváme široké spektrum nálezů, skrze které studujeme pravěké společnosti. V momentě, kdy objevíme lidské ostatky, povoláme do služby fyzického antropologa, jehož práce v terénu spočívá ve vypreparování hrobu, jeho dokumentaci a zaměření. Možná byste si mohli říct: “Proč tuhle práci nedělá archeolog?” V dnešní vědě je více než záhodno svěřovat práci na citlivém materiálu specializovaným odborníkům, kteří mají na tento úkon dostatečné vzdělání a zejména čas, kterého se archeologům nedostává. Už v terénu navíc zvládají antropologové předběžně určit věk, pohlaví, anatomické zvláštnosti či dokonce i některé choroby, které jedinec prodělal. Většina záchranných výzkumů probíhá ve vysokém tempu, pročež musí i antropologové část své práce přesunout po skončení “terénu” do laboratoře.

 

Abychom o zemřelém mohli zjistit co nejvíce poznatků musíme kosti v prvé řadě umýt a zrekonstruovat (slepit). Pokud jsou kosti dobře dochovány, může antropolog určit pohlaví, věk dožití, výšku postavy či původ a další upřesňující charakteristiky. Občas můžeme pozorovat projevy chorob, které zanechávají stopy na kostech či takzvané anatomické variety, které svého nositele nijak neomezují v životě, ale vzhledem ke svému (často dědičnému) původu se dají použít ke stanovení příbuznosti jedinců. Přesnou příčinu smrti jsme schopni stanovit pouze v případě, kdy smrtelné zranění zasáhlo kosti (například roztříštění lebky, střelná zranění) a proto je toto určení velmi vzácné. Na základě svých pozorování a měření vypracuje antropolog zprávu, kterou archeolog zapracuje do celkového vyhodnocení daného výzkumu. A nakonec se výsledky analýz publikují ve formě článků, přednášek a výstav.

 

 

Terénní archeologický výzkum:

 

Preparace kostry je práce někdy spíše povrchová, jindy poměrně hloubková. Provádí se škrabkou, špachtlí, nožíkem, a pokud je hlína písčitá, tak i štětcem.

 

 

Kresebná a fotografická dokumentace musí být provedena přesně, protože již nikdy ji nebude možné zopakovat, vše bude následnou stavbou odstraněno.

Kresebná dokumentace se provádí na milimetrový papír v měřítku 1:10 (10 cm ve skutečnosti je 1 cm na papíře). Nejprve si napneme osu přes delší stěnu hrobové jámy (osu si zakreslíme i na milimetrový papír) a poté od této osy vyměřujeme metrem vzdálenost jednotlivých okrajů kostí od osy. Je to práce zdlouhavá a náročná, vše musí být přesně.

Fotografická dokumentace musí být provedena vždy kolmo a zprostřed hrobu, na každé fotce musí být cedulka s číslem hrobu, rokem výzkumu a lokalitou, měřítko a šipka směřující na sever.

 

U špatně zachovalých kostí je velmi důležité pečlivé zaznamenání nálezové situace v terénu, které pak má obrovský vliv na možnost interpretace polohy kostí v hrobech, kde je pohřbeno více jedinců v neanatomické poloze. Vlevo situace v terénu, vpravo rekonstrukce polohy dlouhých kostí končetin.

 

 

Vyzvednutí kostí se provádí vždy do popsaných papírových sáčků (čím hůře zachovaná kostra, tím více sáčků), protože kosti jsou ze země vlhké a někdy i mokré, tak aby mohly doschnout a nezačaly plesnivět. Na každý sáček se píše název a rok výzkumu, číslo plochy, vrstva, datum, obsah sáčku.

 

 

Laboratorní zpracování:

 

 

Kosterní materiál se jemně umyje vodou (pouze se oplachuje, nesmí se namáčet) a po uschnutí (3 dny až týden) se slepuje. Kosti se velmi výjimečně najdou ve stavu, kdy není nutné je lepit. I když se na fotodokumentaci jeví lebka v celku, tak díky změně vlhkosti během odkrytí hlíny a předtím staletími tlaku zeminy, vzniknou praskliny a lebky se pak nalézají v takovém stavu, jak zde vidíte na lebce dospělého jedince.

 

Žárové hroby se zpracovávají po mytí, a přebrání od kamínků, tříděním zlomků dle velikosti a následným vážením a měřením objemu. Pokud máme zlomky větší a je možné je anatomicky lokalizovat, popřípadě zuby nebo měřitelné kusy kostí, můžeme zjistit o jedinci pohlaví a věk nebo patologické projevy. Bohužel, žárové hroby, které jsem doposud zpracovávala, byly z velmi drobných fragmentů. Hrob na obrázcích patřil k těm s většími zlomky.

 

 

 Antropologická analýza se provádí za účelem zjištění rasy, pohlaví, věku, výšky postavy, anatomických variet a patologických projevů chorob. Vlevo je grafické znázornění míry zachovalosti nalezené kostry (nezapomínejte, že kostra je popisována jako tělo stojící proti nám, co je na obrázku vlevo, je u kostry vpravo), vpravo je Ubelakerovo (1989) schéma prořezávání dočasných a trvalých zubů k určování věku u nedospělých jedinců.

 

 

Dolní čelist s výrazným abscesem vytvořeným zánětem (na místě vypadlé druhé stoličky) a zubním kazem na druhém třenovém zubu muže zemřelého ve věku 20–24 let (pohled zprava).

 

 

Závěrečnou prací je publikování výsledků v odborných publikacích, novinách, na výstavách a na přednáškách.

 

Please reload

Please reload

Archiv