- Veronika Puhačová (Mikešová)
Report: Síla a magie Kupecké osady Krumbenowe 2017
Žhavý kov. Bubny. Slunce. Rozjitřené tváře tanečnic vzhlížejí skrz napjaté paže vzhůru. K nebi. K slunečnímu vozu, který je na konci svého putování, alespoň pro dnešek. Rozpálený proud tekutého kovu opalizuje, zatímco je, jiskříce, vléván do formy. Pravidelné oddechování měchů do výhně doprovází hrdelní zpěv muzikantů a nikdo z přihlížejících už nepochybuje o tom, že do osady přišli skuteční mágové. Nastává nová doba. Věk bronzu. Starý svět a jeho struktury se začínají pomaličku přetavovat a nikdo zatím netuší, co přinese nová éra. Sílu těch, kteří magii zářivého kovu ovládají, je ale dobré mít na své straně. Tak tedy sláva kovolitcům!
Byl bronz v počátcích svého objevu skutečně mytizovaný? Mnoho badatelů předpokládá, že ano. Nová technologie, nové možnosti, nové společenské vrstvy, snažící se je ovládnout. Ať už celý proces probíhal jakkoli, není pochyb o tom, že změny, které s sebou přinesla doba bronzová, zformovaly prostředí celé Evropy na další tisíciletí a položily základy naší civilizace. Jak však tehdejší lidé vypadali a čím se obklopovali, to dnes tuší kromě archeologů jen málokdo. A to je škoda. Proto jsme si dobu bronzovou zvolili jako hlavní téma letošního ročníku Kupecké osady Krumbenowe (ano, konečně jsme akci dali vlastní web), abychom jednak prezentovali návštěvníkům toto více jak 1200 let dlouhé období, a jednak abychom motivovali účastníky (i sebe samé) ke studiu dalších archeologických pramenů a zhotovení dalších rekonstrukcí dobových oděvů a artefaktů.
Fungovalo to. Období, které loni na Krumbenowe bylo zastoupeno dvěma dívkami z doby bronzové, tentokrát prezentovalo deset kostýmovaných účastníků. Návštěvníci se tak naživo setkali s lidmi kultury únětické ze starší doby bronzové, mohylových kultur střední doby bronzové i s rodinou kultury lužické z období popelnicových polí závěru doby bronzové. Hmotná kultura tohoto období návštěvníky vskutku oslnila, obzvláště pro zářivost svých šperků a zbraní a eleganci oděvů. Slunce, jehož silný kult se podle všeho v mnoha předmětech dané doby odrazil, jako by si nemohlo tuto událost nechat ujít. Celé první dva dny nahlíželo do kupecké osady a čekalo, zda bude po třech tisících letech opět uctíváno.
Zarazila vás formulace o prvních dvou dnech? No ano, letos jsme si totiž dali výzvu a po týdnu příprav začali už v pátek, kdy jsme si do areálu Pivovarské zahrady, kde se celá akce už počtvrté konala, pozvali školní třídy. Pro 105 dětí jsme připravili sedm stanovišť - lov v paleolitu, neolitickou kuchyni a neolitické umění, tkaní na hřebenových stávcích z doby bronzové, ražbu mincí z doby laténské, výrobu keramiky na středověkém hrnčířském kruhu a novodobou výrobu mýdel. A na cestu domů jsme je vybavili našimi neolitickými komiksy, aby si dojmy z minulosti mohly ještě oživit. Probudili jsme v některém z dětí archeologický zápal pro věc? To zatím nevíme, ale doufáme, že už teď na období pravěku a středověku budou pohlížet vnímavýma očima a otevřenou myslí.
V pátek odpoledne jsme pak se stoupající hladinou adrenalinu dokončili přípravy a začali vítat přijíždějící řemeslníky a lektory. Už tento samotný akt stál za to. Letos se nás totiž sešlo rekordních 140! Jak se vejdeme do zahrady? Zvládne náš skvělý kuchař se svým týmem všechny nasytit v polní kuchyni? Podaří se nám i letos udržet program načas a bez chyb? Všechny tyhle otázky se nám honily hlavou v sobotu ráno, když jsme poletovali po osadě a zajišťovali poslední nezbytnosti. S úderem desáté napětí dosáhlo vrcholu a brány do minulosti se konečně otevřely návštěvníkům. Ti k našemu překvapení začali okamžitě proudit do osady a příval neustal až do večera. Však měli co dělat, aby si vůbec stihli během návštěvy vychutnat všechno. Od vesničky z doby kamenné přes stanoviště kovolitců doby bronzové, keltské válečníky a řemeslníky, germánské a vikinské ležení, slovanskou kuchyni, středověké truhláře a kováře až po letošní novinku - dragouny z třicetileté války - to zabralo dobrých několik hodin. A to ani nemluvíme o návštěvě interaktivního koutku s keltskou převlékárnou, občerstvení a nabitém programu.
Již klasické přednášky jsme tentokrát proložili módní přehlídkou už v sobotu, a bylo narváno! Naše molo pod širým nebem bylo zaplněno elegancí z hlubin věků a návštěvníci si mohli vybrat z těch nejvíc trendy modelů každé historické sezóny, od paleolitu až po začátek 17. století. Lovecké kousky jednoznačně vítězily v oblibě, lidský vkus se za ta tisíciletí prostě příliš nezměnil. Móda dostala prostor i při večerním představení, které bylo už tradičně kombinací hudby, tance a vzdělávacího poselství. Tím byla pro letošek technologie tavby bronzu, a tak i všichni pravěcí performeři byli zahaleni (někteří tedy spíše odhaleni) v oděvech doby bronzové. Sílu a magii kovolitců ukázali kupecké osadě se vší pompou. Průběh a atmosféru úderného rituálu však nemá smysl popisovat slovy, to se musí vidět, a tak si počkejte na naše video a fotky.
V neděli na nás však slunce zanevřelo. Že bychom ho v sobotu málo vzývali? Možná, avšak i tak jsme návštěvníky uspokojili barvitým programem, a oni k naší radosti i přes mírné přeháňky přicházeli. S úderem druhé hodiny bylo dokonáno. Čtvrtá Kupecká osada Krumbenowe se opět na rok uzavřela a organizační tým si vydechl. Všechno bylo vytaveno jak mělo, včetně nás samých. 4212 návštěvníků + 105 dětí, 140 řemeslníků, lektorů a dobrovolníků. A množství pozitivních ohlasů. To je úžasný výsledek, a stále nás to překvapuje. Za čtyři roky, co akci s Regionálním muzeem v Českém Krumlově pořádáme, se Krumbetým rozrostl čtyřnásobně. Na čísla už dál jít nemůžeme. Kam tedy dál? Kam můžeme tento veletrh pravěké a středověké kultury posouvat? Uvidíme. A rádi si poslechneme i vaše názory a tipy. V každém případě nás jako archeology dělá šťastnými, když vidíme, jaký zájem dokáže předmět našeho studia ve společnosti vzbudit. Když žije. A žít bude dál, alespoň na příštím Krumbenowe!
MÉDIA
Fotogalerie (foto Jana Lohnická)
Video Síla a magie Krumbenowe 2017 (kamera a střih Petr Fajtík)
Reportáž Jihočeské televize (21:30)
Kupecká osada Krumbenowe by nikdy nebyla realizována bez množství šikovných rukou a hlav, které se na ní podílejí. Ať už v rámci svých pracovních úvazků v Regionálním muzeu v Českém Krumlově a Ústavu archeologické památkové péče středních Čech, nebo zcela dobrovolně a ve svém volném čase. Všem zúčastněným patří náš velký dík a jako vyjádření pocty přidáváme Listinu slávy, kde je všechny najdete.
