V roce 2010 proběhla v rakovnickém muzeu výstava k připomenutí 390. výročí srážky císařsko ligistických a stavovských vojsk u Rakovníka, proběhlé dva dny před bitvou na Bílé hoře, přesněji ve dnech 27. října až 6. listopadu 1620. Následující rok muzeum ve spolupráci s dalšími subjekty vydalo populárně naučnou publikaci "Bitva u Rakovníka 1620", která shromáždila veškeré poznatky a prameny prezentované na výstavě do knižní podoby. Velký a neutuchající zájem návštěvníků muzea i

V kůžích oděný paleolitický lovec napíná v silných pažích tětivu luku a neslyšně se plíží k vzrostlému divočákovi. Neolitická vesnička je prodchnuta dýmem z hliněné pece a veselými hlasy mužů, brousících kámen a žen, drtících obilí. Rusovlasá kráska z doby bronzové proplétá hbitými prsty v dřevěném rámu vlněnou krosienku. Halštatský pár sklářů usilovně dmýchá oheň v tavicí pícce a navíjí barevné skleněné korálky. Zaplněná laténská osada žije cvičnými souboji a uměním práce s

V kruhu uzavřeném zlatavými svazky obilí a kvítím stojí udatný a známý keltský válečník a vedle něj překrásná žena, na níž mohou všichni oči nechat. Má rozpuštěné vlasy sytě černé barvy a kaštanově hnědé oči s jiskrou. Olivově temnou pleť zdůrazňuje světlý šat, který jí splývá přes štíhlé boky. Její exotický vzhled ještě podtrhuje věnec z bílých květů, který naznačuje, že prožívá něco speciálního. Jeden z přítomných druidů jim svazuje ruce tkaným popruhem na znamení trvalého

Otevřela se dvoukřídlá vrata a do hodovní síně naráz vrazilo silné světlo. Awelwildos byl už o hostech spraven, opláchl se ve vědru a snažil se tvářit, jako by minulou noc nepropil na oslavu shledání s Inguzem, Sowulem a jejich bojovníky. Odér medoviny a piva byl však stále silně cítit, naštěstí to byla v hodovních síních častá vůně a tak ji hosté nevěnovali pozornost. „Vítám vás na dvoře Hvozdu, jak ale vidíte, trůn je prázdný, můj bratr tu není a já nemohu za něho rozhodova

„Vyzývám vás, lidé z kmene Kotinů, kdo z vás obětuje dobrovolně svůj život bohům a pomůže nám tak vyřešit naše trýznivé problémy s Římany?“, hřímal svým mocným hlasem všemi vážený druid Brendyx a vpíjel svůj hluboký pohled přímo do očí okolo stojících Keltů. Svatyně byla prodchnuta dusivým tichem a nikdo se téměř neopovažoval ani nadechnout. Napětí přerušilo hlasité zasténání. „Já, já se hlásím!“ Zraky všech se obrátily na kraj zástupu, odkud kulhavým krokem vystoupil vysoký

Vzpomínáte si, co jste se ve svých školních letech učili o pravěku? Že moc ne? To není nic neobvyklého, ani my archeologové si většinou moc nevybavujeme, co se nás těch (někdy doslova) pár učebnicových stránek o naší nejhlubší minulosti snažilo naučit. A rozhodně to není tím, že by nás toto tajemné období už tenkrát nelákalo! Výuka pravěku ve školách je prostě bohužel rozsahově i obsahově velmi podceňována, navíc mnoho učitelů dějepisu si vlastně neví rady, jakým způsobem lát

„Inguz, Inguz, Inguz!“, neslo se údolím Hvozdu nadšené skandování. „Nandej mu to, nedej se, sejmi ho!“, přidávali Inguzovi spolubojovníci. Adrenalinem a povzbuzováním rozjařený Inguz byl zrovna uprostřed napínavého zápasu s o hlavu vyšším a o mnoho statnějším bojovníkem ze vzdáleného východního kmene, který nad ním měl jasnou silovou převahu. Inguz se však nevzdával a drtil velkého zápasníka, seč mu síly stačily. Jeho bystrost mu okamžitě radila, že tenhle boj může vyhrát jed

Slunce ještě ani pořádně nezahájilo den a údolím již bylo slyšet svištění kos, jak sráží další a další stébla k zemi. Monotónní zvuk byl občas zpestřen přibrušováním ostří pískovcovými brousky. Kosy ale byly dobře naklepány a tak nebyl příliš častý. Po nedávných deštích byla tráva vysoká a silná, bude z ní krásné seno, hodnotil trávu stařešina vesnice. Jak se blížil slunovrat, slunce již sílilo a bylo lepší si v tyto dny přivstat. Stařešina toho už moc ve svém věku nenaspal a

„Sestro, sestro, podívej, kdo jde! Kupec je tu!“, neslo se slunečným ránem radostné výskání mladé germánské ženy. „Spony potřebujeme, a taky sůl nám došla!“, odpovídala starší sestra a hnala se naproti obchodníkovi přicházejícímu z provincií, až si málem přišlápla peplos. Kdyby její manžel, který se po odchodu otce obou sester na vojenské tažení stal pánem domu, nebyl tak příšerně šetřivý, mohly si obě ženy výměnou za svou krásnou severskou otrokyni pořídit nejen skvostné bro

Toho deštivého rána vzbudilo Torana neklidné ržání. Vyšel ze svého stanu, který si večer po příjezdu postavil moudře na místě s překrásným výhledem na výběh koní, a nasál ranní vůni jižních krajin Boiohaema. Mlhy se valily přes protější kopce a on si užíval tradičního klidu před tím, než se jeho keltští přátelé proberou po oslavách Beltinu. A v tom si toho povšiml. V ohradě již nebyli čtyři koně, jako večer, ale bylo jich pět. Vedle hnědé klisny se na dlouhých nohách třáslo č