Pod pokličkou archeologie (1)
Vánoce jsou sice za dveřmi, ale do zimního spánku upadnout nehodláme. Naopak pro vás chystáme seriál, ve kterém společně nahlédneme pod pokličku archeologie. Terénní části výzkumů znáte z různých reportáží, článků či dnů otevřených dveří, ale víte, co se s nálezy děje dál? Jak se zpracovávají, konzervují a co nám mohou všechno prozradit? V sérii krátkých reportáží vám představíme nejen naše laboratoře, ale i další přidružená pracoviště zaměřená na zpracování nalezených artefaktů a ekofaktů, ale i metody jejich zkoumání.
Díl 1.
Jak se zpracovává výzkum
Možná si vzpomenete na loňský terénní výzkum při budování obchvatu městyse Plaňany, pokud ne, připomenout si jej můžete v našem článku a fotoreportu. Terénní část výzkumu jsme dokončili v loňském létě a po smršti dalších výzkumů již dozrál čas pustit se do vyhodnocení nasbíraných dat. Jako první musíme zpracovat movité (tj. hmotné) nálezy, čili hurá do depozitáře.
Z výzkumu jsme si nastěhovali na pracoviště část sídliště s více jak 4 500 let dlouhou sídelní tradicí, a to včetně některých jeho obyvatel. Vše úhledně zabalené do papírových sáčků uložených v banánových krabicích a opatřených detailním seznamem. Už při letmém pohledu na boční stěnu krabice, ze které se škodolibě směje číslovka 345, je nám jasné, že zpracování tohoto výzkumu nebude ani v jeho kancelářské části procházka růžovým sadem.
Bilance jsou následující: 370 beden s 5 625 sáčky, množství kamenných mlýnů o celkové váze stovek kilogramů, 800 litrů vzorků k proplavení, několik desítek hrobů a v neposlední řadě přibližně stovka kovových nálezů. To vše pokrývající velkou část námi známého pravěku… Zdá se vám to málo? Tak si k tomu přidejte ještě 20 000 fotek a 550 technických výkresů k digitalizaci.
Každý nález je třeba před vyhodnocením opatrně zbavit nečistot a usazenin, které se na něm v průběhu tisíců let vytvořily. Tuto práci obstarává naše pracoviště v Kounicích, kde jsou keramické a kostěné předměty nejprve umyty a osušeny. (Zpracování kovových předmětů se budeme věnovat v samostatném dílu našeho seriálu již za pár týdnů.) Na své si přijde i chemie, pokud je potřeba z keramických střepů odstranit vápenatý povlak, který vzniká vysrážením minerálních látek z půdy na povrchu keramiky. Pro tyto účely se běžně používá roztok kyseliny chlorovodíkové, ale doma to raději nezkoušejte, neboť jde o velmi silnou žíravinu. Oproti tomu třeba kamenné mlýny se mýt nesmí, protože na jejich nezřídka pórovitém povrchu mohou být dochovány zbytky mastných kyselin, škrobů a fytolitů (mikroskopické pozůstatky rostlin na bázi křemíku, které odolávají zubu času), které mohou napovědět leccos o jídelníčku daného období. Obdobně i kamenné štípané čepelky mohou nést zbytky pojidel, kterými byly přichyceny ke střenkám. Opatrnosti prostě není nikdy dost.
Očištěné nálezy jsou popsány tzv. přírůstkovým číslem, což je něco jako rodné číslo každého artefaktu, podle kterého jej lze kdykoliv zařadit ke konkrétnímu výzkumu, objektu nebo vrstvě atp. Před nástupem specializované techniky bylo zvykem popisovat každý střep ručně, od čehož jsme již naštěstí upustili ve prospěch automatické popisovačky, která tuto práci obstarává za nás.
Umyté, ošetřené a popsané nálezy putují zpátky do sáčků a krabic, kde čekají, až se jich chopí experti na konkrétní materiály. Ale to by už pro dnešek stačilo, to nakousneme v příštích týdnech!
Autorský kolektiv:
Tomáš Chlup, Julie Tomsová, Johana Tlustá
(ÚAPPSČ)
