• Alžběta Bergerová, Miloš Roháek, Johana Tlustá

Archeologie v době koronavirové pandemie (1. díl)


Koronavirová pandemie jen málokomu neobrátila život vzhůru nohama. Jak tato současná situace ovlivnila archeologii a kulturní instituce? Zeptali jsme se kolegů archeologů z České republiky, ale i ze zahraničí, kterým tímto mnohokrát děkujeme za jejich čas a odpovědi. V této první části se dozvíte, jak současný nouzový stav ovlivňuje jejich práci. Přejeme příjemné počtení a hlavně pevné zdraví.

1. JAK SOUČASNÝ STAV OVLIVŇUJE VAŠI PRÁCI ARCHEOLOGA?

Prof. Dr. Eşref Abay

archeolog, profesor na archeologickém oddělení Ege University, Izmir, Turecko, vedoucí arch. výzkum na lokalitě Beycesultan

Přeloženo z angličtiny:

Současný nouzový stav ovlivňuje negativně mojí práci archeologa a samozřejmě se teď v práci cítím méně v bezpečí. Momentálně nejsem v terénu a nevíme, kdy budeme moci zase kopat. Pokud nám bude umožněno jít do terénu, pak samozřejmě budu nosit roušku. Jinak bych vystavoval svůj i život svých spolupracovníků riziku. Nemám příliš dobrý pocit z online výuky. Podle mého názoru, pokud by tento způsob vyučování trval dlouho, oslabilo by to úzkou komunikaci mezi učiteli a studenty. Úzká komunikace mezi vyučujícími a studenty je důležitá, zejména v oborech, které vyžadují týmovou spolupráci, jako je třeba právě archeologie. Stejně tak si myslím, že rušení konferencí a kongresů negativně ovlivní výměnu informací mezi archeology z různých zemí.

doc. PhDr. Jaromír Beneš, Ph.D.

akademický pracovník archeologického ústavu Filozofické Fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích

Musím říci, že nouzový stav ovlivňuje mojí činnost pozitivně. Bydlíme na vsi, mám home office a na pracoviště zatím jezdím jen v nezbytných případech. Po dlouhé době, ani nepamatuji, mám čas na systematickou práci a také na pečlivou výuku. Dodělávám pro nedostatek času odložené články, řeším v klidu univerzitní administrativu a hlavně přednáším a vedu semináře prostřednictvím programu MS Teams, který jsem díky krizi pro sebe objevil. Vedu řadu velmi talentovaných studentů vyšších stupňů botaniky a archeologie, s nimiž je radost pracovat. Díky krizi na ně mám více času. Online výuka je celkem fajn, ale přímý kontakt nahradí jen dočasně.

Můj pracovní den začíná kolem osmé hodiny a končí zhruba půlnocí. Během dne chvíli dělám na zahradě nebo jdu se psem do přírody. To dobré zvíře oceňuje, že na něj mám více času. Většinu dne píšu články nebo recenze, intenzivně studuji literaturu. Čtu především věci, které se vztahují k našim zahraničním výzkumům v Severní Makedonii a Senegalu. Expedice máme až na podzim, tak uvidíme, zda na ně budeme moci vyrazit.

Zrušení konferencí mě docela zasáhlo a mrzelo. Měl jsem přednášet na Americké asociaci geografů v Denveru v Coloradu. Kongres AAG má archeologickou sekci. Připravovali jsme přednášku v rámci našeho menšího amerického geoarcheologického grantu. Kongres byl zrušen. Příspěvek předneseme zřejmě o rok později v Seattlu. Dále jsme měli mít s týmem dvě přednášky na pražském WACu o výzkumu plužin v České republice a o výzkumu zaniklých vesnic v Senegalu. Uvidíme, jak dopadnou další plánované konference. Je jich ve hře ještě několik.

Mgr. Zdeněk Beneš

archeolog, Ústav archeologické památkové péče středních Čech

Mou práci terénního archeologa současný režim téměř neovlivňuje. Jenom několik plánovaných staveb bylo kvůli této situaci odloženo, především z toho důvodu, že není možnost ubytovat dělníky z jiných regionů. Stavební činnost ale nyní na jaře, jako každý rok, prožívá své první letošní maximum a tak není nouze ani o kontroly kanalizačních, vodovodních či plynovodních rýh, ale ani o tradiční rodinné domky a nové komunikace, či dokonce o velké výrobní haly. Kontroly provádím v roušce, ale nutno říci, že na většině staveb si s tím dělníci hlavu nelámou. To je dáno především tím, že provádět náročnou fyzickou činnost v roušce je opravdu velmi nepříjemné. Tak i já, pokud se musím s nářadím pustit do práce, roušku po chvíli raději odkládám. V těchto situacích zpravidla nejsem v blízkém kontaktu s jinými lidmi. Co se týče online výuky na univerzitách, dotýká se mě pouze málo. Jako externista se v tomto semestru podílím na vedení pravěkého semináře a tam jsou studenti nuceni odevzdat vypracované referáty mailem. Ústní prezentaci provedou, až se zase začne chodit do školy v běžném režimu. V současné hektické situaci v terénu jsem ve skutečnosti rád, že nemusím na univerzitu. Jarní vědecké konference byly skutečně zrušeny, ale konkrétně mne se žádná z nich netýkala.

Mgr. Michal Beránek

vedoucí odborného oddělení, archeolog, Muzeum Cheb

Současný stav naštěstí samotnou archeologii ovlivňuje snesitelně. Vzhledem ke skutečnosti, že nebyla pozastavena stavební činnost nebyly pozastaveny ani archeologické práce. Avšak vzhledem k problémům s dodávkami spotřebního materiálu, ale i termínů stavební činnosti (nejsou dokončovány přípojky inženýrských sítí k obytným domům, protože pro jejich připojení je potřeba vstoupit do domu tak i do kontaktu s dalšími osobami, proto jsou tyto akce odkládány) dochází k prodlužování termínů, nesystematičnosti práce a tím může dojít k prodražení archeologie. Na práci v rouškách či v respirátorech jsme relativně zvyklí, v prašném prostředí stavby či při odkrývání krypt, nebo podobných archeologických situací jsou adekvátní ochranné prostředky nezbytností. V současnosti je používáme i na čerstvém vzduchu. Nejsem úplným přítelem online výuky (učím na KAR ZČU), myslím, si že kontaktní výuka dává studentům i pedagogům lepší zpětnou vazbu a je celkově vhodnější i zábavnější metodou. Během bezkontaktní výuky si studenti samozřejmě osvojí suchá fakta, ale nevím jak to bude s jejich skutečným osvojením a uplatňováním v praxi. Zaznamenal jsem, že se konference ruší či překládají, ale v aktuálním pololetí jsem neplánoval se některé účastnit.

Mgr. Martina Bradová

archeoložka, Západočeský institut pro ochranu a dokumentaci památek o.p.s.

V terénu je nepříjemné pracovat v roušce a komunikace s lidmi je náročnější. Vzhledem k tomu, že se nám výzkumy nezastavily, tak změnu moc nepociťuji. Jediné, co je trochu jiné, že nepřibývají nové výzkumy tak rychle, jak je touhle dobou běžné. Myslím si, že na online výuku nejsme moc dobře připraveni. A to nejen na vysokých školách.

Tamsin Cornelius, MA

archeoložka, Museum of London Archaeology, Londýn, Velká Británie

Přeloženo z angličtiny:

Na začátku nouzového stavu pro nás nebylo povinné pracovat na lokalitě v roušce. Naše přestávky na oběd a čaj byly rozloženy, takže v kabinkách bylo najednou o polovinu méně lidí, ale v terénu jsme nebyli nějak zvlášť daleko od sebe. Na místě staveb komerčních center jsem nepozorovala, že by byl při práci příliš dodržován řádný odstup. Dělníci často stáli ve velkých skupinách a ve skupině asi 40 zaměstnanců jsem viděla možná jednoho či dva s rouškou. Od 27. března byli zaměstnanci společnosti posláni na tři týdny na nucenou dovolenou a poté práce opět začaly. Neúčastním se žádné výuky na univerzitách ani konferencích.

Bc. František Doubek

archeolog, Ústav archeologické památkové péče středních Čech

Mimo prvního týdne, kdy po opatřeních zůstaly některým firmám kopáči v zahraničí a odpadly/posunuly se mi tak dva dohledy, jsem asi nijak koronavirovou krizi moc nepocítil. Obavy jsou, abych to náhodou nezavlek domů k našim, ale na druhou stranu musím uznat, že po tom, co jsem už 14 dní nezapnul televizi a nehustí to tak do mě ze zpravodajství horem dolem, jsem klidnější. Takže nejvíc asi pro mě problém jsou roušky. Na jednu stranu mi to hubu zakryje tak, že se vlastně nemusím i dva tři dny holit, na druhou stranu se v tom ale blbě mluví (zvlášť telefonická komunikace je oříšek) a dělá. Naštěstí jsem měl jen menší výzkum na pohřebišti u kostela, tak jsem si to dovolil sundat, protože tu slečnu, kterou jsem tam ohrabával, jsem zcela jistě už případně nakazit koronavirem nemohl. Tak to na mě prosím nikde nepráskněte, protože jinak jsem neporušil žádné nařízení vlády, ani vlastně to o zdržování se maximálně dvou lidí na jednom místě.

PhDr. Jan Frolík, CSc.

archeolog, Ústav archeologické památkové péče středních Čech, Archeologický ústav AV ČR, Praha

Práce doma je na jednu stranu pohodlná, na stranu druhou je obtížnější přístup k literatuře (ne všechno je na internetu) a materiálu. Větší nebezpečí nepociťuji, ač bych asi věkově patřil do ohrožené skupiny. Rouška příjemná není a pokud člověk nesmrká či nekašle, je otázka, jaký má smysl. Online výuka je možná a taky podle toho probíhá, tam, kde se vykládá nějaká látka a studentům lze poslat presentace apod. Ani presentace však nenahrazuje plnohodnotně výklad (není v nich všechno do detailu). Velmi obtížné až nemožné je to v případě seminářů či cvičení. Zde to dohnat nebude snadné, někde to možná vůbec nepůjde. Odpadla mi účast na třech konferencích a dvě přednášky pro veřejnost. Přednášky jsou odsunuté (na neurčito), stejně tak jedna konference. U zbylých

akcí není jasno.

Mgr. Zuzana Havlická

kurátor a správce památkového objektu APP, Archeopark Pavlov

Jelikož pracuji v muzejním prostředí, které má navíc sezónní provoz závislý především na letní sezóně, tak se nás omezení dotkla z počátku jen okrajově. Závěrem března už jsme společně s kolegy nouzový stav pocítili, jelikož jsme nemohli přivítat jako každý rok první návštěvníky při otevření sezóny. Ihned jsme však režim přizpůsobili a začali pracovat na projektech, na které díky běžnému provozu muzea nebyl čas. Práci jsme si přesunuli domů a doufali, že každým dnem přijdou lepší zprávy a my nebudeme muset zahodit veškeré přípravy na plánované akce během roku. Nyní nás čeká otevření k 12. květnu a cítíme se jako bychom otevírali úplně jiné muzeum. Expozice je stejná, ale museli jsme ji přizpůsobit tak, abychom nikoho ani sebe nevystavili nebezpečí. Plexiskla na pokladnách, obličejové štíty, rukavice, rozestupy, dezinfekce, kam se podíváte, a vlastně všechno, na co jsme si částečně zvykli již v běžné životě na veřejnosti v posledních dvou měsících. Práce v roušce po delší dobu nás teprve čeká, a tak si na vlastní kůži vyzkoušíme „první linii.“ Proto i strach spojený s onemocněním v práci pro nás bude novinkou. Děláme však všechno pro to, aby provoz byl pro nás i návštěvníka bezpečný a pokud možno si odnášel z naší expozice jen příjemné pocity.

Mgr. Jiří Chlevišťan

vedoucí výzkumného oddělení, archeolog, Muzeum Českého lesa v Tachově

Současný stav mě příliš neovlivnil. Je mnohem více času na zpracování starších výzkumů. Na druhou stranu například stavební akce také příliš neubyly, tudíž archeologické dohledy probíhají dále a v ne příliš pozměněné podobě. Rouška mě omezuje pouze v případě, kdy dojde k větší fyzické námaze v terénu, k čemuž při menších dohledech, například liniových staveb, příliš nedochází. Online výuka, ačkoliv jsem stále student vysoké školy, se mě příliš nedotkla. Problémem jsou spíše různé konzultace ať už k látce, anebo ke kvalifikačním pracím a především diskuze, která je velice důležitá. Problémem tak může být například kontrola konečných výsledků práce. A co se týče konferencí a akcí, tak v tomto případě prozatím netuším. Akce, na které jsem měl jet, prozatím nezveřejnily, zda bude docházet k nějakému omezení.

Mgr. Luboš Chroustovský, Ph.D.

vědecko-výzkumný pracovník, vyučující katedry archeologie, Filozofické fakulty Západočeské Univerzity v Plzni

S online výukou nemám problém, online podporu výuky využívám již od r. 2007, přednášky a semináře po Skype nejsou ideální, ale je to lepší, než vše odsouvat na později; jsem v organizačním týmu na World Archaeological Congress 2020 Prague, který byl kvůli pandemii přesunut na rok 2021, dále jsme přesunuli společnou (ZČU - University of Life Sciences in Wroclaw) mezinárodní studentskou konferenci ve Wroclawi z dubna na podzim; na univerzitě se pohybujeme v rouškách, máme desinfekce, zásadní problémy v tom nevidím.

doc. Mgr. Ondřej Chvojka, Ph.D.

ředitel archeologického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích

Zde osobně vnímám rozdíl mezi prací archeologa v muzeu a na univerzitě. Zatímco v muzeu prakticky žádná větší omezení nevnímám (terén běží až na výjimky dále, práce se sbírkami rovněž; zavřené je muzeum pouze pro veřejnost, ale to se mě osobně týká jen okrajově), naopak práce na univerzitě je zásadně odlišná: museli jsme se naučit komunikovat se studenty na dálku, přes Skype, systém Teams apod. Z mého pohledu je to sice do jisté míry adekvátní náhrada za kontaktní výuku, ale ne plnohodnotná – osobní kontakt se studenty to nahradit nemůže... Takže už se moc těším, až se opět potkám se studenty „na živo". Nějaká nebezpečí při mé práci já osobně nevnímám, v roušce se ovšem pracuje blbě... Pokud jsem v terénu sám, tak roušku nepoužívám, to jen při přítomnosti dalších lidí. Jinak zrušení všech veřejných akcí se mě dotklo – ať už třeba v rámci kolokvia Přehledy výzkumů v NM, které moderuji, tak i naše tradiční česko-bavorsko-rakouské konference a řady dalších. Nyní čekáme, jak to bude s letními studentskými praxemi, zatím to ale vypadá, že je budeme muset také odložit…

Mgr. Martin Loukota

archeolog - dokumentátor, Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích

Musím přiznat, že mne to jako pracovníka nějak zásadně neovlivňuje, do jisté míry si ale myslím, že je to dáno i samotnou povahou člověka. Nepatřím ani mezi lidi, kteří by se báli onemocnění, prozatím se uklidňuji tím, že snad nepatřím mezi rizikové skupiny. Ani v roušce se mi nepracuje špatně, není mi na obtíž. Zeptejte se mě na to ale v červenci nebo srpnu doufám, že v tyto měsíce už bude vše v pořádku (a budeme moci vyměnit ústní roušky za bederní roušky :)). Situace ohledně výuky na VŠ se mě osobně nedotkla a tak nemohu mluvit z vlastní zkušenosti. Nicméně online výuku v archeologii nevnímám příliš pozitivně. Když se poohlédnu zpět za svým studiem, tak jednou z hlavních součástí běžné výuky je vzájemná zpětná odezva studentů, vyučujících a studentů mezi sebou. Určitě lze online výukou předat informace, alespoň základní. Nedovedu si ale představit, že to dokáže nahradit živou diskusi. Nehledě na to, že v archeologii je třeba si některé věci doslova osahat. Zrušení akcí a konferencí se mne určitě dotýká. Jednak jako zaměstnance muzea, kde jsou zrušeny veškeré akce a nepřístupné výstavy, které jsou plánované i několik roků dopředu. To je ohromná škoda, protože změna termínů je pak v těchto případech velmi obtížný úkol, neboť harmonogram akcí je plánován tak, aby fungoval v určitých obdobích sezóny. Konference a školení jsou samozřejmě zrušeny nebo odloženy, uvidíme, jak to letos bude, i zde hraje roli vzájemné křížení termínů.

Mgr. Tomáš Mařík

archeolog, Muzeum Chodska v Domažlicích

Současný stav naší práci ovlivňuje jen částečně. Asi nejvýraznější změnou je, že ve velké míře využíváme "home office", což je ale spíše ku prospěchu, neboť máme více času na zpracovávání starších výzkumů. Zároveň výrazně ubylo objednávek archeologických dozorů. Ovšem tento jev jsme pozorovali od začátku roku, takže těžko říct, nakolik je to ovlivněno covidem. Pokud jde o zrušené akce a konference, týkají se nás zatím pouze "Muzejníci" (Seminář archeologů z muzeí a institucí památkové péče), kteří zřejmě letos nebudou.