• Březinová Helena, Johana Tlustá

Pod pokličkou archeologie (15): Textilie jako archeologický nález

Textil patří spolu s například dřevem či kůží mezi organické materiály, které se postupem času rozloží. To však neznamená, že se archeologům nikdy nepoštěstilo je nalézt. Existují vzácné nálezy stovky i tisíce let starých textilií z období pravěku a středověku. V jakých podmínkách se může tento materiál dochovat? Jakým způsobem se pak takový nález zkoumá a zpracovává? Na to nám v dnešním článku odpoví PhDr. Březinová Helena Ph.D. z Archeologického ústavu AV ČR v Praze.

Textilní výroba představovala ve všech obdobích historického vývoje důležitou složku hospodářství a textilní materiál, i všechny výrobky z něj, tvořily podstatnou součást hmotné kultury. Pro zkoumání archeologických dokladů textilní produkce jsou základem především nálezy pozůstatků textilií a rovněž nálezy výrobních objektů, textilního náčiní a pomůcek, jako jsou například keramická závaží tkalcovského stavu nebo přesleny.


Textilie patří mezi vzácné archeologické nálezy, různé způsoby jejich dochovaní jsou přímo ovlivněny prostředím a specifickými podmínkami určitých nálezových situací. Nejčastěji jsou pozůstatky textilií identifikovány na povrchu kovových artefaktů, kde jsou uchovány díky korozním procesům probíhajícím na povrchu železa, bronzu a některých drahých kovů. Optimální podmínky pro zachování textilií poskytuje prostředí s vysokou vlhkostí a nepřístupem vzduchu, zejména bažinaté, rašeliništní půdy a rovněž odpadní vrstvy, fekální jímky a zasypané studny. Unikátní jsou nálezy celých kusů oděvů, které se spolu s lidskými ostatky dochovaly v uzavřených hrobkách či kryptách. Mezi ojedinělé nálezy patří negativní otisky textilní struktury ve vypálené nebo vysušené hlíně a zuhelnatělé textilie z požárových vrstev. S hojnými textilními nálezy je možné se setkat i v severském prostředí s trvale zmrzlou půdou nebo naopak v pouštních lokalitách s minimální vlhkostí a mikrobiální aktivitou (Bravermanová – Březinová – Urbanová 2011).


V našem prostředí se s pravěkými textilními pozůstatky setkáváme nejčastěji na povrchu kovových předmětů pocházejících z pohřebních výbav. Textilie tvořily důležitou součást pohřebního obřadu, kromě oděvu nebo zakrytí zemřelého byly používány i na zabalení vkládaných předmětů, překrytí potravin, vyložení rakve nebo pohřební komory.


Zajímavým a poměrně novým nálezem jsou pozůstatky textilií zachované na povrchu meče z bylanské kultury z bohatého hrobu s vozem, který byl vykopán v Praze-Letňanech (výzkum D. Frolíkové z Archeologického ústavu AV ČR, Praha). Během konzervace meče v restaurátorských laboratořích našeho ústavu byly zdokumentovány a prozkoumány celkem čtyři různé textilní struktury, které původně obalovaly železnou zbraň vloženou do hrobu.



Železný meč z doby halštatské s pozůstatky textilu na povrchu. © K. Moravcová

Železný meč z doby halštatské s pozůstatky textilu na povrchu. © K. Moravcová



Detail dochované textilní struktury v odvozené plátnové vazbě. © H. Březinová


Dochované textilie jsou podrobovány průzkumu, který zahrnuje textilně-technologický rozbor a podrobnou dokumentaci, při níž je využívána především optická a elektronová mikroskopie. Sledována a popisována je řada parametrů, které zachycují stav dochování textilie a popisují způsob její výroby. Nejdůležitější je stanovení typu textilie (může se jednat o tkaninu, tkanici, pleteninu, síťovinu, plsť nebo produkt jiné netkalcovské techniky), textilní suroviny (nejoblíbenější od pravěku do vrcholného středověku byl len a ovčí vlna), typu nití, tkalcovské vazby (nejčastější je plátnová a keprová), hustoty (dostavy) nití v osnově a útku na 1 cm² tkaniny, způsobu vzorování nebo typu tkalcovského zařízení. V případě textilií dochovaných na povrchu kovových předmětů je pochopitelně možnost určení všech zmíněných parametrů velice obtížná, především stanovení původní suroviny a barevnosti zůstává nerozřešené. U textilií z mladšího (středověkého) období, které se dochovávají v poměrně dobrém stavu, především v různých odpadních objektech je situace o poznání lepší, zde je možné provádět větší spektrum analýz, například i stanovení chemických sloučenin, které pocházejí z použitých barviv a mohou tak být zdrojem informací o tehdejším barvířství.



Pohled do restaurátorské laboratoře ARÚ Praha, kde H. Březinová provádí analýzu dochovaných textilních pozůstatků. © V. Skřivánková


Podrobné zpracování, vyhodnocení a interpretace původní funkce dochovaných textilií poskytuje cenné informace o pěstování kulturních plodin obsahujících textilní vlákna, o technické vyspělosti textilního výrobního zařízení, úrovni textilní výroby a variabilitě textilních technik nebo rozmanitosti výrobků.


Nedílnou součástí odborného zpracování archeologických textilií je šetrná neinvazivní konzervace a vhodná dlouhodobá adjustace v optimálních klimatických podmínkách, která významně snižuje míru další degradace křehkého organického materiálu.


Důležitou část práce s archeologickými textiliemi představuje výzkum jednotlivých textilních technik, které byly během jednotlivých období používány. Některé z nich, například tkaní na karetkách, mají své kořeny hluboko v pravěku a jejich znalost a používání přežilo až do současnosti. Důležitým pomocníkem je pro nás experimentální archeologie, v jejímž rámci můžeme rekonstruovat výrobní postupy a ověřovat použití různých pracovních pomůcek. Na základě takových znalostí a informací získaných z průzkumu zachovaných textilií se pak můžeme pokusit o rekonstrukce dobových oděvů a oděvních doplňků.


V dětském zájmovém oddíle experimentální archeologie Mamuti, s nímž H. Březinová dlouhodobě spolupracuje, se členové věnují textilním technikám a zhotovování oděvů z různých období pravěku. © H. Březinová


Doporučená literatura:

Bravermanová, M. – Březinová, H. – Urbanová, K. 2011: Metodika výzkumu archeologických textilních nálezů. Zprávy památkové péče 71/2, Praha, 97-104.

Nejnovější příspěvky