- Alžběta Bergerová
Hry v průběhu věků (2) Kostky
Hrací kostky jsou jeden z nejčastějších archeologických nálezů spojený s hrami. Dají se hrát sami o sobě, ale jsou také součástí deskových her, kde se díky nim určuje pohyb herních kamenů po hracím plánu. Jinak řečeno, potřebujete-li do hry zapojit náhodu, přidejte hrací kostku. Druhý díl nového seriálu o známých a dochovaných hrách z průběhu věků je tu! Tentokrát o hracích kostkách.
Nejstarší dosud objevené hrací kostky vyrobené z hlíny pochází z doby 3000 let př. n. l. z Mezopotámie a Sýrie. Předchůdci klasických dnešních kostek měli i jiný počet stran. Je pravděpodobné, že kostky vznikly z astragalů, o kterých byla řeč minule. Obrušováním a dalším upravováním kosti se dosáhlo výsledného tvaru kvádru či tyčinky. Na nich byly označeny body, ale pouze na čtyřech delších stranách. Takové kostky u nás známe již v období laténu, např. ze stradonického oppida. Jednu z nich máme vystavenou v expozici na Nižboru (zapůjčenou z muzea v Berouně).
Nejstarší krychlovité kostky identické s těmi našimi používali už Etruskové zhruba v době 900 př. n. l. Ty se v prostředí římské říše na přelomu letopočtu staly rychle velmi oblíbenými, takže ostatní tvary kostek postupně vymizely. Od nás máme, co se takových nálezů týče, doklady hlavně pro středověk (prokazatelně až v 1. pol. 13. stol.), kde se jejich výrobě věnovali řemeslníci, tzv. kostkaři. Z hradu Rokštejn pochází největší známý soubor hracích kostek, podařilo se jich tam objevit 32. Pak například během výzkumu na Náměstí republiky v Praze bylo objeveno 23 kostek.
Kostky se vyráběly ze zvířecích kostí (odtud mají i název), keramiky, parohu, jistě také ze dřeva, i když takové nálezy u nás nemáme. Nejčastěji se ve středověku objevuje typ kostky, jejíž součty protilehlých stran dávají dohromady číslo sedm, tedy jako dnes. Objevují se také ale jiné kombinace, např. kostka s dvojicí čtyřek, pětek a šestek, které by mohly naznačovat speciální účel, nebo možná podvodnou hru. Existují i kostky tzv. cinknuté, a to už v Pompejích (navrtané a „zatížené“ olovem). I u nás máme doložené falešné kostky z Pražského hradu.
Rychlostí a jednoduchými pravidly (například kdo hodí nejvyšší počet, či speciální kombinace čísel) se kostky staly velmi populární u všech společenských vrstev a z písemných pramenů víme, že byly jako hazardní hry zakazovány panovníky i církví po celé středověké Evropě.
Pro více informací si můžete přečíst například:
Josef Čechura – Martin Vyšohlíd 2008: Kostěné předměty určené ke hrám. Z nálezů na náměstí republiky v Praze. Archeologie ve Středních Čechách 12. str. 723-743.
Aleš Hoch (ed.) 2020: Svět středověkých her. Muzeum Vysočiny Jihlava ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni.
