• Zdeněk Beneš

Hrob „barbarky“ z Plaňan ze 3. století n. l. a malé zamyšlení archeologa

Dne 30. června byla odvysílána krátká rozhlasová reportáž na Českém rozhlasu o objevu, který jsme učinili během června v Plaňanech na Kolínsku (k poslechu a přečtení ZDE). Jednalo se o výjimečný hrob z mladší doby římské, konkrétně z druhé poloviny 3. století n. l. Reportáž jsme natočili v momentě, kdy byl obsah hrobu již po dokumentaci vyjmutý, pečlivě zabalený a odvezený na naše pracoviště. A to včetně nebožky – docela dobře rostlé dospělé ženy. Je možné pro zajímavost dodat, že šlo o objev natolik závažný, že se archeolog rozhodl strávit u hrobu noc pod stanem, aby něj mohl dohlédnout a zajistit ochranu před případnými nevítanými návštěvníky. Tento text jsem se rozhodl sepsat především proto, abych mohl veřejnost o objevu informovat poněkud zevrubněji, než tak učinila rozhlasová reportáž, v níž se nepodařilo uhlídat pár nepřesností. Rovněž se ale můžeme pochlubit dalšími fotografiemi přímo z terénu.

 

Začátek skrývkových prací na okraji obce (foto Z. Beneš, 30.5.2022)

První pozoruhodností je, že o této lokalitě v Plaňanech jsme veřejnost informovali na webu Cesty archeologie již na konci roku 2021), a sice v souvislosti s publikací výsledků záchranného archeologického výzkumu, který v roce 2016 proběhl před výstavbou komunikace v ulici K Vrbičkám, jen 70 metrů západním směrem. Archeologická lokalita tak byla zasažena již dříve (pruhem komunikace, který tak můžeme považovat za jakousi sondu), nyní se na ni dostalo o něco východněji a víme tedy o ní teď mnohem více. Je třeba poznamenat, že mezi oběma komunikacemi jsou parcely pro rodinné domky, jichž se archeologický výzkum bohužel týká jenom z minimální míry – dohledem základových rýh pro domky, což je metoda nepřinášející mnoho detailních poznatků. Lze tak shrnout, že výzkumem z roku 2016 se podařilo prozkoumat jednak část raně středověkého sídliště, které je přímým předchůdcem dnešních Plaňan, ale především část osady našich germánských předků z 2.–4. století n. l. (odborně publikováno ZDE).


Plocha výzkumu po dokončení skrývky ornice a označení objektů (foto Z. Beneš, 6.6.2022)

Pokračování sídliště ze starší až pozdní doby římské se tedy dalo očekávat i při nové stavbě, a to se také během prvních dnů skrývek potvrdilo. Rozdílem oproti výzkumu z roku 2016 je odkrytí prvních skutečných domů, tedy dvou polozemnic a pozůstatků nadzemní velké stavby. Celý její půdorys však vzhledem k omezenému rozsahu stavby (a tedy i výzkumu) odkryt nebyl. Díky pravidelnému používání detektorů kovů během výzkumu (děkuji dobrovolným spolupracovníkům Jirkovi Švengrovi, Petru Švandovi a Sebastianovi Starému) byla již během skrývek objevena řada drobných kovových artefaktů, které nám pomáhají význam lokality interpretovat. Zvláště šatní spony umožňují přesnější dataci lokality, stejně jako nepočetné římské mince.


Polozemnice z doby římské focená z dronu (foto L. Hájek, 20.6.2022)

Prvním překvapením bylo rozhodně objevení prvního hrobu. Ten však klademe do staršího období – šlo o kostrový pohřeb dospělé ženy ze 4.–3. století př. n. l. Na špatně dochovaném skeletu byly objeveny dva bronzové náramky a jeden švartnový. Švartna, neboli sapropelit, je pozoruhodný materiál, který se nachází v černouhelných slojích rakovnicko-kladenského regionu a během starší a střední doby laténské byl využíván pro výrobu šperků. Nedaleko hrobu se nacházela rovněž sídlištní jáma s keramikou laténského stáří, patrně o něco mladšího data.


Hrob z doby laténské a detail náramků v oblasti levé paže nebožtíka (foto L. Hájek, 20.6.2022)


Nicméně, to největší překvapení si nechávám až nakonec, a je ostatně také důvodem, proč tento text vůbec vzniká. Jde o onen hrob „barbarky“ z mladší doby římské. Je nutno předeslat, že jsme neměli žádné indicie, že by se v prostoru sídliště z doby římské měl nacházet nějaký takový hrob. Většina tehdejší populace pohřbívala své mrtvé kremačně na větších či menších pohřebištích dále od sídlišť. Nejbližší takové známe z bývalého cukrovaru v samotných Plaňanech, podstatně větší nekropole se pak nacházela v poloze Třebická mezi Dobřichovem a Cerhýnkami. Kostrové hroby ze 3. století n. l. – na našem území bez výjimky pohřby žen – jsou mimořádně vzácné, až na jeden případ se nenacházejí ve větším počtu a jsou vždy mimo žárová pohřebiště. Hrob z Plaňan byl umístěn v podstatě ve středu sídliště z doby římské, v prostoru nadzemní stavby a vedle rozsáhlé těžní jámy na hlínu (stavební materiál). Je jasné, že hrob nemůže být stejně starý jako dům, která stával na stejném místě. Bude ještě otázkou zpracování výzkumu, zda byl dům starší, nebo naopak mladší. Je jisté, že v době pohřbu nebyla ještě těžní jáma v sousedství zcela zaplněná hlínou, jak naznačuje nález bronzové spony s klínovitou patkou ve svrchní části jeho zásypu. Co je ale jisté již nyní, je fakt, že k pohřbu došlo na místě, které mělo již minimálně stoletou tradici obývání a na které se ještě ve 4. století osídlení vrátilo. Je také docela možné, že bylo místo osídleno kontinuálně, jen v jisté chvíli (ve druhé polovině 3. století n. l.) na jeho okraji došlo k pohřbu významné ženy.


Hrob bohatě vybavené ženy z mladší doby římské (foto L. Hájek, 27.6.2022)

V reportáži zaznělo, že žena pocházela z nějakého germánského kmene, že byla „barbarkou“. My ve skutečnosti nemůžeme s jistotou přiřadit tuto dámu nějakému konkrétnímu kmeni. Můžeme pouze s jistou dávkou pravděpodobnosti předpokládat, že šlo o Markomany, kteří na území Čech sídlili již od přelomu letopočtu. Jistě zde žily také další, méně známé kmeny či skupiny, jejichž jména se prostě do římských písemných pramenů nedostala, nebo se ty prameny nedochovaly do současnosti. Jako barbaři pak byli Řeky a posléze Římany označováni všichni jejich sousedé za hranicemi Říše, kteří byli z jejich pohledu zaostalejší. Slovo barbar vlastně v řečtině znamená něco jako „brblat“, tedy nesrozumitelně hovořit. Obvykle tak Římané neoznačovali všechny své sousedy – Řekové a potomci slavných civilizací Předního východu se tomuto hanlivému označení vyhnuli. Keltové a Germáni na severu, stejně jako například Dákové, však do této škatulky spadali všichni. Zpět ale k naší „barbarce“ z Plaňan. Že pocházela z nějakého germánského kmene z polabského kulturního okruhu, to lze považovat za vysoce pravděpodobné. Existuje i hypotéza, že tyto bohaté ženské kostrové hroby odrážejí nějaké sociální vazby se středním Polabím v Německu, kde se nacházejí podobné hroby ještě bohatší a mimo ženských rovněž mužské. Že by tedy v Čechách šlo o nevěsty ze severu?


Detail spon a náhrdelníku na ramenou zemřelé a detail skleněných perel, kovových závěsků a třetí spony na hrudní kosti zemřelé (foto L. Hájek, 27.6.2022).


Dáma z Plaňan byla uložena do nevelké hrobové jámy, čímž se odlišuje od některých jiných podobných hrobů v Čechách, pro něž byla v některých případech postavena velká vydřevená pohřební komora (Soběsuky, Slepotice). Nebyla ani zavalena kamenným závalem, jako je to doloženo u hrobu z Hostivic. Hrobová jáma byla zahloubena 1,5 m pod původní povrch a byť po nějaké dřevěné schránce nebyly zjištěny žádné stopy, pravidelné vytvarování spodní části hrobu naznačuje, že nějaká rakev se tam snad původně nacházela. Na svou poslední cestu byla nebožka vypravena zřejmě v kompletním kroji. Textilní části jejího oděvu se zcela a úplně rozložily, zůstaly však kovové a skleněné doplňky. Předměty, o nichž se v reportáži mluví jako o náušnicích, žádnými náušnicemi nejsou a s ušima nemají nic společného. Jedná se o velké tzv. štítkové spony, které na ramenou spínaly oděv (patrně typu peplos) a zároveň upevňovaly svrchní šňůru korálků a jantarových perel. Druhá šňůra korálků, doplněných o bronzové plechové vědérkovité závěsky a stříbrný závěsek ve tvaru sekerky, byly nalezeny na hrudní kosti zemřelé, společně se třetí sponou, tentokráte jednoduššího typu než ty na ramenou. Dle prvního dojmu se zdá, že tato druhá šňůra perel obsahuje řadu předmětů, které bychom mohli nazvat „amulety“ a u nichž lze předpokládat i jinou než čistě estetickou funkci (např. magickou, symbolickou atd.).


Servis keramických nádoby a další milodary za hlavou zemřelé (foto L. Hájek, 27.6.2022)
Servis keramických nádob a další milodary za hlavou zemřelé (foto L. Hájek, 27.6.2022)

Standardním obsahem hrobu pak je servis keramických nádob sestávající z lahvovité nádoby, široké mísy, hrnce se zataženým okrajem a drobným pohárkem. Tyto nádoby bezpochyby obsahovaly nějaké tekutiny, resp. stravu určenou na onen svět. V severovýchodním rohu hrobu bylo nalezeno několik kostí prasete, které byly jistě tzv. masitým milodarem. O činnostech, kterým se za života zemřelá věnovala (nebo které k jejímu sociálnímu stavu prostě patřily), svědčí keramický přeslen, bronzová jehla s ouškem a kámen na leštění keramiky. Mimoto zde byl položen i trojvrstvý kostěný hřeben, který byl zjevně běžnou výbavou každé dámy, o čemž svědčí jejich frekvence i v chudších hrobech.


Záběr z dronu ukazuje částečně prozkoumaný hliník z doby římské a pod ním již prozkoumaný bohatý hrob (foto L. Hájek)

Předměty z hrobu jsou nyní u konzervátorů, takže na efektní fotografie očištěných artefaktů si musíme ještě nějakou dobu počkat, stejně jako na další odborné analýzy (antropologie, obsahy nádob, metalografie atd.). V tuto chvíli tak můžeme konstatovat, že šťastný nález (Ano! Protože kdyby byla skrývka naplánovaná jen o několik metrů vedle, zůstal by hrob na pozemku některého z budoucích rodinných domků, ukryt hluboko pod trávníkem) hrobu germánské dámy v Plaňanech nám umožnil jednak rozšířit počet těchto hrobů v Čechách a znovu uvažovat o nemalém významu regionu na střední Výrovce i ve 3. století. Především nám ale poskytnul čerstvý materiál k řadě odborných analýz, které u starých nálezů nemohou už být provedeny (z důvodu starých konzervačních technik, nedochovaných obsahů nádob, případně absence či špatné kvality kosterního materiálu). Je tedy třeba tento nový nález důsledně informačně vytěžit, aby nám naše znalosti o tomto období našich dějin pomohl opět o kousek posunout.







Nejnovější příspěvky
Archiv