Zdeněk Beneš
- 27. 4. 2021
- Minut čtení: 3

Pod pokličkou archeologie (18): Plavení

Řadu důležitých informací nám přinášejí i ty nejnepatrnější nálezy. Ovšem jak při archeologickém výzkumu najít pověstnou „jehlu v kupce sena“? Dá se najít i něco menšího než jehla? To se dozvíte v novém díle seriálu Pod pokličkou archeologie, v němž se ponoříme do jedné z archeologických metod, kterou hlavně v horkých dnech letních měsíců uvítá skoro každý.

Jedna z metod, které odlišují současné archeologické výzkumy od „divokého rozkopávání pohanských hrobů“, typického pro 18. a 19. století, je snaha získat i ty nejmenší nálezy, které mohou být někdy velmi důležité, nebo drobné vzorky ekofaktů (přírodnin), které je možné použít pro různé přírodovědné analýzy. Jelikož tempo práce na záchranných výzkumech zpravidla neumožňuje každou hrst hlíny obracet čajovou lžičkou, natožpak příznačným štětečkem, je třeba zvážit různé možnosti, jak z rychle mizejících archeologických situací vytěžit pokud možno co nejvíce. Jednou z nich je tzv. plavení vzorků hlíny mokrou cestou.

Vzorky hlíny z různých kontextů a výzkumů čekají na proplavení na pracovišti v Kounicích.

Takové plavení, nebo také flotace, je v podstatě rozmývání vzorku hlíny čistou tekoucí vodou. Tím se od sebe rozvolňují různé částečky sedimentu, písku, jílu, ale také drobné kousky organických hmot, nebo třeba malé zlomky artefaktů. Kombinováním soustavy sít s různě velkými oky lze při plavení rozdělit nálezy dle velikosti. Při částečném ponoru síta s rozmývaným materiálem je zase patrné, že lehké organické zlomky (jako např. uhlíky, úlomky kořínků či stébel rostlin, nebo zbytky těl hmyzu) plavou na hladině, zatímco těžší frakce klesá ke dnu. Tímto způsobem lze nálezy třídit a připravit tak k další etapě výzkumu.

Plavící linka se soustavou sít a odkališť na pracovišti v Kounicích.

Užitečnost plavení je patrná v několika rovinách. Jednak je takto možné získat například zlomky uhlíků z výplní sídlištních objektů, ale také třeba pozůstatky pohřební hranice z žárových hrobů (společně se zlomky spálených kostí). Uhlíky je možné použít k taxonomickému určení dřeva, případně jsou vhodným vzorkem pro dataci radiokarbonovou metodou datování. Někdy lidé vyhodili spálené zbytky obilovin z pražení zrn nebo jiné zbytky jídel, které by pouhým okem při kopání byly snadno přehlédnuty. Metodou plavení mohou být takto sesbírány a předány dalším odborníkům k určení. Zvláště sedimenty trvale vlhké, jako například středověké a novověké jímky, ale také výplně studen mohou obsahovat velké množství organických zbytků rostlin a zvířat, které by se za jiných podmínek nedochovaly. Jejich vyjímání přímo v terénu není možné (z časových a technických), proto se sediment zpravidla odebírá k plavení a teprve na plavicí lince jsou nálezy tříděny.

Proplachování vzorků v soustavě sít.

Neopominutelnou výhodou plavení je také zachytávání drobných předmětů, které lidské oko často při kopání standardními nástroji (lopata, rýč, škrabka) přehlédne. Zkoumali jsme takto např. dílnu na výrobu štípaných kamenných nástrojů, kdy bylo možné zachytit i drobné odštěpky. Často jsou takto plaveny také výplně hrobových jam, v nichž mohou být opomenuty drobné zlomky nálezů. Mnohokrát se to vyplatilo v případě hrobů, které byly již v minulosti vykradeny a drobné zlomky vyjmutých předmětů spadly zpět do hrobové jámy. Existují i případy, kdy se takto v dutině břišní dochovaly zvláště odolné zbytky vajíček střevních parazitů. Obecně řečeno, důvodů, proč odebrat z nějaké archeologické situace vzorky sedimentu na plavení, je celá řada a je pouze na posouzení archeologa, co má a co nemá smysl odebírat. Kompletně totiž plavit sedimenty vyjmuté ze všech objektů na výzkumech totiž prostě není z technických a finančních důvodů možné.