- Veronika Puhačová
Odhoď svůj strach a projdi ohněm. Reportáž z Kurzu experienciální archeologie na Křivolíku
Alena, Domča, Fany, Hanka, Jája, Johanka, Jula, Míša, Mirek, Petr, Terka, Tomáš, Vanda, Zdenička. Skupina mladých lidí z různých univerzit, z nichž se většina neznala. Až do třetího červencového víkendu, kdy se všichni sešli v údolí Pravěké osady Křivolík na Kurzu experienciální archeologie, aby poznali, o čem všem může být poznávání minulosti. V sobotu večer kolem ohně už ale neseděli cizí studenti, ale parta spřátelených zářících tváří, živě diskutujících o pravěku, nově nabytých zkušenostech a plamenech, kterými právě prošli vstříc novým archeologickým obzorům. Vstříc vědě, spojené se zážitky.
Zážitek či prožitek je totiž přesně to, o co v experienciální archeologii jde. Na rozdíl od archeologie experimentální, která má pomocí experimentů ověřit nové hypotézy a teorie a má svá přísně daná pravidla, v našem kurzu šlo o hlubší porozumění minulosti prostřednictvím prožití některých z aspektů života v dávné minulosti. Možnost vyzkoušet si vlastnoručně některé z pravěkých technologií, navíc v tolik autentickém prostředí, kterým Křivolík bezpochyby je, skutečně otevírá dveře do světa trochu jiné archeologie, než jaká je podávaná studentům v rámci přednášek a na stránkách odborných publikací.
ARCHEOLOGICKÉ POZNÁNÍ VE ZNAMENÍ ZÁŽITKŮ
V rámci třídenního kurzu, který náš Ústav archeologické památkové péče středních Čech spolu se sdružením Bacrie pořádal, jsme tak studentům (nejen) archeologie nabídli možnost osahat si artefakty a technologie, o kterých se učí a jejichž relikty budou v rámci své profese sami zkoumat. A nejen to. Chtěli jsme je přivést k jinému úhlu pohledu na archeologii, ukázat nové možnosti poznání i pestrost obrazu živé minulosti, z níž my nacházíme pouze malý, zpravidla anorganický zlomek. Protože chceme-li skutečně odborně bádat o životech našich pravěkých předků, musíme si je umět alespoň rámcově představit v celkovém kontextu a nezapomínat na to, co už nikdy z propadliště času nedostaneme.
Program kurzu jsme tedy sestavili tak, aby představil nejen rozmanitou škálu pravěkých technologií, ale také různé přístupy k nim a poskytl účastníkům nové kontakty na odborníky. V souladu s principy zážitkové pedagogiky jsme studenty nechali objevovat pravěk prostřednictvím jejich vlastních emocí, které taková experienciální archeologie ve velké míře vyvolává. Ať už to byl údiv nad konkrétní technologií, radost z vlastní šikovnosti, či naopak vztek z nedosažení očekávaného výsledku, naši účastníci na to jen tak nezapomenou. A s tím ani na získané informace.
PRAVĚKÉ TECHNOLOGIE NA VLASTNÍ KŮŽI
A že těch informací bylo! V pátek se studentů ujala keramička a restaurátorka Monika Maršálková, která jim během dne přiblížila výrobu keramiky a také skleněných korálků. Odpoledne již všichni měli své vlastní na kruhu vytočené mističky a korálky a také spoustu nových poznatků. Den byl však nabytý mnohem více. Účastníky jsme také seznamovali s pravěkým textilnictvím a archeoložka Kristýna Urbanová, která blok vedla, tak pomohla v jejich myslích zformovat reálnou podobu tehdejších lidí, tvořenou nejen dochovanými oděvními drobnostmi, ale doplněnou o stěžejní stránku - oděv. Od praní vlny až po výrobu konkrétních textilií, účastníci už vědí, kolik času před tisíciletími zabrala dnes tak zdánlivě snadná činnost obléct se.
Sobota byla snad ještě plnější. Technologicky jsme ji tentokrát zaměřili na starší pravěk, konkrétně na kámen a práci s rostlinnými materiály. Petr Zítka, přední český odborník na výrobu štípaných kamenných nástrojů, dokázal studenty vést tak, že si každý z nich vyrobil svůj první pazourkový hrot, a nejeden kouzlu „štípané industrie“ jistě propadl. Jarda Fieger, kameník-experimentátor, jim zase předvedl, že vyvrtat kamenný sekeromlat netrvá týden, jak se dříve někdy v odborné literatuře uvádělo, ale že to může být otázka několika málo hodin. A také jak lze kámen řezat a brousit, všechno samozřejmě s využitím původně dostupných technologií. Zkušená pedagožka a odbornice na rostlinné materiály Eva Pecháčková pak účastníkům poskytla vhled do světa organických výrobků, které archeologie dokáže jen málokdy zachytit. Předvedla, že stačí vědět, co v přírodě najít a jak s tím naložit, a pak už jen praktikovat a objevovat.
Neděli jsme věnovali tavbě a odlévání bronzu s (také studentem archeologie) Honzou Havelkou, ražbě mincí a omazávání stěn halštatského domu hrnčíře. Nemohli jsme přeci nechat studenty odjet z Křivolíku, aniž by v něm neudělali kus práce!
ODHOĎ SVŮJ STRACH A PROJDI OHNĚM
Chtěli jsme však také ukázat, že pravěk nebyl jen samá práce, ale byl prodchnut slavnostmi a rituály. Jelikož tento kurz mnohým ze zúčastněných změnil pohled na archeologii a některým možná také předurčil budoucí orientaci odborného i volnočasového zájmu, bylo potřeba vše završit iniciačním rituálem. Ty byly odnepaměti součástí každé společnosti a v omezené podobě jsou i dnes, ač si to většinou neuvědomujeme. V horké sobotní noci jsme se proto přeměnili do svých pravěkých alter eg, rozdělali velký oheň a přivedli k němu účastníky. Každý byl poznamenán iniciačním znamením, každý musel ohni obětovat něco z osobních věcí a s tím se pomyslně zbavit jednoho ze svých strachů. Na důkaz duchovní a myšlenkové proměny všichni prošli přes plameny a s vlastnoručně zhotovenými hudebními nástroji se přidali ke stále se zrychlujícímu rytmu bubnu. V celistvém hrajícím a vlnícím se kruhu jsme plameny ještě nakrmili a polonazí křivoličtí muži začali proskakovat skrze vysoko šlehající oheň. Jiskry, které vyplivoval, iniciované účastníky nejprve znejistěly, houstnoucí atmosféra jim však nedala a tak během pár chvil již žárem létala těla nás všech. Zážitek, umocněný okolním hlubokým lesem a hvězdami prozářenou nocí zanechal ve všech intenzivní vzpomínku, o čemž svědčí i to, že jsme ji všichni společně vstřebávali do časných ranních hodin.
Po takovém přívalu zážitků, informací a několikadenní práce na čerstvém vzduchu byl návrat do civilizace nelehký a vzpomínky na křivolický hvozd budou ještě dlouho žhavé. Nicméně nám ani účastníkům nic nebrání se tam opět vracet. Jak v rámci dalších akcí, které se zde konají, tak určitě za rok při dalším ročníku Kurzu experienciální archeologie, který po tomhle vydařeném začátku prostě musíme uspořádat. A bude delší a intenzivnější! Pro letošek však za celý organizátorský tým a sdružení Bacrie nezbývá než poděkovat nejen celé výborně fungující partě zúčastněných, ale také lektorům za to, že jsme společně mohli vzdělávat, inspirovat a zažívat.
Na celé fotoalbum se můžete těšit již brzy na našem Facebooku!
