Please reload

Nejnovější příspěvky

Archeologie v době koronavirové pandemie (2. díl)

Dnes vám přinášíme druhou část rozhovoru na téma koronavirové pandemie a archeologie, ve kterém jsme vyzpovídali archeology z České republiky i ze zahraničí, kterým tímto mnohokrát děkujeme za jejich čas a odpovědi. Tentokrát se zaměříme na to, jak současná situace zasahuje do fungování kulturních institucí a zamyslíme se nad tím, co si archeologové třeba budou říkat o této pandemii za stovky let.

 

 

1. Kulturní instituce jsou nyní zavřené. Jakou podle vás mají v současné situaci roli ve společnosti? Jak se mohou adaptovat podmínkám? Myslíte si, že se tyto události nějak odrazí v oblasti kultury?

 

2. Jak se na současné události kolem pandemie budou koukat archeologové v budoucnosti, třeba za 500 let?

 

 

 

Prof. Dr. Eşref Abay

archeolog, profesor na archeologickém oddělení Ege University, Izmir, Turecko, vedoucí arch. výzkum na lokalitě Beycesultan

 

Přeloženo z angličtiny: 

1. Kulturní instituce jsou v normálním světě pro společnost velmi důležité. Ale bohužel v současnosti v normálním světě nežijeme. Nyní, společnost i kulturní instituce se nemohou chovat podle starého zvyku. Pokud bude tato současná vyjímečná situace trvat dlouho, jsem si jistý, že to pozmění zvyky ve společnosti a její vztah ke kultuře. Myslím si, že kulturní instituce by se měly adaptovat na současnou situaci. A myslím si, že stejně jako by společnost měla změnit své konzumní návyky, musí i přehodnotit svůj vztah ke kultuře.

 

2. Jsem toho názoru, že nejpopulárnějším tématem zkoumání bude, jak pandemie změnila konzumní návyky, ekonomické struktury a chování společnosti.

 

 

doc. PhDr. Jaromír Beneš, Ph.D.

akademický pracovník archeologického ústavu Filozofické Fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích

 

1. Kulturní instituce hrají zásadní roli v mentálním zdraví národa a to zdraví je ohroženo. Myslím, že by měly kulturní instituce více působit ve virtuálním prostoru, ale k tomu je třeba hodně peněz a kvalifikovaných lidí. Všechno kolem nás se teď mění a ten trend je nezadržitelný. Vše zlé je ale k něčemu dobré. Krize kolem čínského netopýřího viru akceleruje změny v kulturním prostoru. Mnoho aktivit se přesouvá do virtuálního světa a evropské vlády by tyto změny měly podporovat. Na druhou stranu by si lidé měli více vážit možnosti zajít na výstavu nebo do muzea, protože přímá zkušenost s expozicí a architekturou dané instituce je nenahraditelná.

 

2. Jako bioarcheolog jsem přesvědčen, že změny v naší profesi jsou a budou zásadní a nevratné. Hned v počátcích krize vyšla studie, na které se podílel i Colin Renfrew. Jde o využití fylogenetických sítí, běžně vytvářených pro studium pravěkých populací. Tentokrát ale byla síť použita pro sledování globálních mutací wuchanského viru SARS Covid-19. Jde o extrémně rychlý případ „pravěkých migrací“, pozorovaný ale na dnešním tolik populárním viru. Napsal jsem hned našim molekulárním genetikům o názor na tento článek. Velice se jim líbil. Proč o tom mluvím? Inu, protože je to významný příklad toho, jak je v posledních letech archeologie biologizována.Za 500 let, a pokud nenastane nějaký apokalyptický zvrat, tak daleko dříve, bude archeologie vypadat naprosto jinak. Budeme z biologického hlediska vědět o minulosti neuvěřitelné detaily, včetně osobních příběhů a zdravotních anamnéz dávno zemřelých lidí. A co nebudeme vědět přímo, budeme schopni se značnou mírou spolehlivosti rekonstruovat. A pohled na naši současnou pandemii? Bude hodnocena jako jedna z prvních velkých pandemií 21. století, kterou lidstvo vcelku dobře zvládlo a která byla příčinou postupného ozdravování planety. Podobně, jako byl hodnocen zákaz topení uhlím v Londýně, který vedl z zásadnímu ozdravení tamního městského prostředí.

 

 

 

 

Mgr. Zdeněk Beneš

archeolog, Ústav archeologické památkové péče středních Čech

 

1. Oblast kultury je pochopitelně zasažena citelně, ale hlubší dopady vnímám spíše v oblasti koncertů a divadelních představení, nežli muzejních institucí, které jsou zpravidla placeny z veřejných rozpočtů, a ze vstupenek jsou hrazeny jen částečně. Vnímám ale pozitivně, že nastalá situace urychlila rozvoj některých muzeí v oblasti digitálních prezentačních možností. Co dříve moc nešlo, na co nebyl čas, to se nyní rozběhlo. Mluvím hlavně o možnosti projít třeba nějakou výstavu přes internet, nebo si přečíst něco více o jejím fungování na webových stránkách. Kdo tohle zaspal, bude to těžko dohánět.

 

2. 😊 No... když nad tím tak přemýšlím, tak soudím, že v archeologických záznamech se zpravidla projevují pouze dlouhotrvající krize, nebo opravdu důkladné katastrofy. Nic takového se za poslední týdny nenastalo. Nicméně není vyloučeno, že svět ještě čekají nějaké dlouhotrvající trpké následky koronavirové pandemie, kupříkladu v kombinaci se stále sílícím suchem, hladomory nebo válečnými konflikty v určitých částech světa. Velké změny mívaly zpravidla mnoho různých příčin, které se vzájemně kombinovaly, než vytvořily dostatečně mocný koktejl, schopný měnit běh světa.

 

Mgr. Michal Beránek 

vedoucí odborného oddělení, archeolog, Muzeum Cheb

 

1. Současná role kulturních institucí je relativně problematická, neboť její hlavní funkcí je spojovat lidi a dát jim nějaký zážitek. Což oboje aktuálně dost dobře nejde. Jsou snahy o náhradu ve virtuálním prostředí, ať se jedná o koncerty, divadelní představení či výstavy, ale určitě se nejedná o adekvátní náhradu. Propojení diváka s rockovou kapelou či symfonickým orchestrem, zážitek návštěvy divadla, kde hrají Shakespeara či muzea s originálním předměty, které putovaly časem mnohdy i tisíce let, dle mého názoru nelze nahradit. Do jisté míry se obávám, že navíc nastane tlak na tuto digitalizaci kultury nejen z důvodů zdravotního bezpečí, ale i lenosti lidí, neboť jít do divadla na koncert či do muzea vyžaduje nějakou energii, adekvátně se obléci, dopravit se na místo, zaplatit vstupné. Digitální formu můžete konzumovat doma a bez problémů. A tím se dostávám opět k první otázce, role kulturních institucí je stále stejná, spojovat lidi nad zážitky, a myslím, že se to povede. Potřeba kultury je lidstvu dána již od počátku i nejstarší společnosti, které žili v každodenním strachu o vlastní existenci si našli prostor na to, vytvořit něco krásného co překračovalo rámec každodenní potřeby, myslím, že si potřeba kultury si najde cestu i teď.

 

2. Odpověď by bylo asi potřeba rozdělit dle nějakých regionů (archeologii bychom třeba řekli kulturních okruhů). Zde ve střední Evropě si archeologové této události za 500 let ani nevšimnou. Nevznikaly masové hroby, nezměnila se hmotná kultura či stavební a ani rituály. Odpadu se produkuje stále stejně. V tomto ohledu by se dalo říci, že archeologické prameny selhávají. Jiná situace nastane v regionech, kde došlo ke změně, která se propsala do archeologických pramenů, vznikly masové hroby či se změnila stavební nebo hmotná kultura. Pak to bude interpretováno jako analogická historická událost k morovým ranám či jiným epidemiím.

 

Mgr. Martina Bradová

archeoložka, Západočeský institut pro ochranu a dokumentaci památek o.p.s.

 

1. Myslím si, že kulturní instituce například v podobě muzeí se snaží přizpůsobit dané situaci dobře. Určitě vítám realizaci virtuálních prohlídek, to je směr, kterým se tyto instituce mohou vydat, ale přítomný prožitek to nenahradí. Zpřístupňování odborných publikací online je velké plus celé situace, hlavně pro obor archeologie. V oblasti kultury se celá situaci jistě odrazí po finanční stránce, hlouběji do toho nevidím. Po uvolnění jednotlivých opatření budou lidé ze začátku opatrnější, ale myslím si, že se to rychle zlomí. Sezóna je teprve na začátku.

 

2. Hezká otázka :). Doufejme, že na tuto situaci nebudou koukat jako na počátek nového hnutí (viz rouškariánství :D). Zajímavý by byl určitě i pohled antropologický.

 

Tamsin Cornelius, MA 

archeoložka, Museum of London Archaeology, Londýn, Velká Británie

 

Přeloženo z angličtiny:

1. Nemyslím si, že tohle bude mít nějaký velký dopad na kulturu, či archeologii. Například ale, někteří lidé co znám, využívají tento čas k tomu, aby se něco o kultuře dozvěděli, na což by jinak neměli čas. Takže by tato doba mohla všeobecně přispět k naší celkové kulturní gramotnosti.

 

2. I když vzhledem k celosvětovému poklesu ekonomické produkce by mohlo dojít ve stratigrafickém záznamu letošního roku k malým změnám, přesto si myslím, že je velmi nepravděpodobné, že by tato pandemie měla trvalý dopad na budoucí archeologii. Co by mohlo být mnohem více zřejmé - pokud by, vinou špatného řízení, současná krize vyústila v globální nebo národní ekonomické deprese.

Bc. František Doubek

archeolog, Ústav archeologické památkové péče středních Čech

 

1. No instituce v kultuře to asi teď moc jednoduché mít nebudou. Počítám, že pokud byly zvyklé čerpat nějaké dotace, tak asi tyto zdroje potenčí na úkor jiných důležitějších věcí. Ale mohlo by to přinést více oživení v oblasti elektronické prezentace, virtuálních prohlídek a podobně. Uvidíme.

 

2. Archeologové nevím, spíš bych to viděl na historiky. Že by se za 600 let někde hromadně nacházely roušky a bylo pojmenováno i podle toho jako období Covid 19, to se mi nezdá. Ale bylo by zajímavé, kdyby se našla nějaká průhledná cedulka a to „d" by se tam tak nějak nenápadně utrhlo a otočilo vzhůru nohama a někdo to pak přečetl z druhé strany obráceně ?!?. To by pak měli archeologové hlavu v pejru, co to tam bylo za mejdan.

 

 

PhDr. Jan Frolík, CSc.

archeolog, Ústav archeologické památkové péče středních Čech, Archeologický ústav AV ČR, Praha

 

1. Mohou zpřístupňovat své výsledky, exponáty, programy online, ale úplně ono to není. A lze předpokládat, že až nastane potřeba šetřit, budou na řadě jako první (jako ostatně po každé).

 

2. Neumím si představit, jak by archeologové mohli nalézt nějaké svědectví "pandemie" (práce doma a živý provoz na internetu se nenajde, stejně tak roušky a ochranné pomůcky (možná ty umělohmotné). Ale kde, když se spalují? Spíš se na všechno víceméně zapomene, španělskou chřipku, na kterou zemřelo možná až 100 milionů lidí, si taky připomínáme až teď. Jinak by po ní nikdo ani nevzdechl. A nejsem si jist, zda je to opravdu pandemie. V nejpostiženějších zemích (Belgie, Španělsko) zemřelo pět setin jednoho procenta obyvatel, u nás dvě tisíciny. Kolik lidí zemře na pracovní úraz nebo při autonehodě?

 

Mgr. Zuzana Havlická 

kurátor a správce památkového objektu APP, Archeopark Pavlov

 

1. Kultura má dle mého názoru svou roli v moderní společnosti neměnnou nehledě na situaci. Je to něco, co je nedílnou součástí a bez níž nemůže společnost existovat. Adaptovat podmínkám se bude jistě nesnadno, ale jak jsem zmínila v předchozí otázce, my jako muzeum se snažíme, seč nám síly stačí. Kde je vůle, je i cesta. A cestu si najde i kultura. V době nuceného pobytu doma jsme mohli vidět, jak se ve velmi krátkém čase přesunula kultura z koncertních sálů, divadelních jevišť i muzeí a galerií až k nám do obýváků skrze online média. A lidé to přijali kladně a v mnoha ohledech bylo vidět, že tuto snahu chtějí i ocenit. Například nákupem vstupenek na představení, která možná ani neuvidí, jen aby kulturu podpořili.

 

2. Pandemie byly a budou. Pro archeology se tak zřejmě stanou jen jednou z mnoha podobných událostí.

 

Mgr. Jiří Chlevišťan

vedoucí výzkumného oddělení, archeolog, Muzeum Českého lesa v Tachově

 

 

1. Kulturní instituce, v mém případě muzeum, představuje určitě jednu z hlavních složek pro domácí vyžití, krácení volného času a sebeedukace. Muzea v tomto ohledu adaptovala na současnou situaci například formou různých virtuálních prohlídek expozic, literárních článků a obrázkových prohlídek. Myslím si, že situace nabízí muzeím také příležitost k oddechnutí, péči o sbírky a různým úpravám.

 

2. To úplně netuším. Přece jenom si myslím, že míra hmotných a písemných pramenů je mnohem bohatší. Je otázkou do jaké míry půjde například spojit právě hmotné prameny s pandemií. Situace je rozlišná od například morových nákaz ve středověku a tudíž může být způsob studia rozdílnější. Rozhodně však bude současný stav představovat důležitý předmět studia v jiných oborech jako je kulturní, sociální a biologická antropologie.

 

Mgr. Luboš Chroustovský, Ph.D.

vědecko-výzkumný pracovník, vyučující katedry archeologie, Filozofické fakulty Západočeské Univerzity v Plzni

 

1. Odrazí se určitě, zejména z hlediska ekonomie (ušlé zisky mohou být pro některé instituce likvidační), některé se přizpůsobují a využívají online prostředí.

 

2. Za 500 let si nejsem jistý, že budou nějaké doklady pro archeologii této doby (historické prameny určitě, včetně audiovizuálních); navíc archeologie dobře zachytí dlouhodobé trendy, daleko hůře krátkodobé výkyvy (do nichž pandemie spadají) a během 500 let je představitelné, že mohou být zlikvidovány i lidské ostatky uložené během pandemie; celá řada dalšího odpadu (i specificky "pandemičního") již bude také asi nenávratně zničena.

 

doc. Mgr. Ondřej Chvojka, Ph.D.

ředitel archeologického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích

 

1. Kulturní instituce jsou samozřejmě pro společnost nezbytné, omezení se jich výrazně dotýkají, nicméně si myslím, že (alespoň ty, které jsou tady u nás na jihu Čech) to zvládají dobře. Kde to jde, funguje se na dálku, virtuálně apod. Jestli se stávající situace nějak odrazí na dalším fungování kulturních institucí, nevím, ale asi se bude stále větší důraz klást na virtuální prohlídky a prezentace. Jak už jsem ale uvedl v souvislosti se studenty, osobní kontakt to zajisté nenahradí…

 

2. Tak to netuším... Nemyslím si, že současná pandemie nějak výrazně ovlivní archeologický obraz dnešní doby – žádné masové hroby tu snad mít nebudeme (jako po středověkých morových či jiných nákazách) a nevidím zatím nic, co by budoucím archeologům nějak výrazně indikovalo dnešní epidemii... Koneckonců, každoroční chřipkové epidemie také asi budoucí archeologové moc řešit nebudou, i když, kdo ví...?

 

 

Mgr. Martin Loukota

archeolog - dokumentátor, Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích

 

1. Kulturní instituce obecně a jejich zaměstnanci se dle mého názoru, ujali svých rolí dle možností a přinášejí lidem útěchu a rozptýlení, v tomhle případě sehrál internet klíčovou roli. Doufám, že lidé pochopili, že tyto instituce tu jsou stále, a vždy tu pro ně budou. Je ale důležité, abychom se z téhle situace všichni poučili, protože na druhou stranu mohla tato situace odhalit i určité nedostatky zmíněných institucí. Přesto, že jsou to stálé instituce, měly by se rozvíjet a být rozvíjeny.

 

2. Krásná otázka, nechci současný (světový) stav zlehčovat, ale možná je na takovou otázku ještě brzy. Upřímně si myslím, že tahle epidemie prozatím trvá až příliš krátce na to, aby se v budoucnu promítla do archeologických situací. Jsou tu samozřejmě země, kde je třeba bohužel urychleně pohřbívat a budovat hromadné hroby, což může být v budoucnu předmětem archeologického/antropologického výzkumu člověka dnešní doby.

Mgr. Tomáš Mařík

archeolog, Muzeum Chodska v Domažlicích

 

1. Myslím si, že kulturní instituce mají ve společnosti stále stejnou roli, tj. jak která a jak pro koho. Části populace se myslím omezení či uzavření kulturních institucí nijak zvlášť nedotklo (nevyužívali je před tím, nevyužívají je ani nyní). To se zejména týká institucí typu muzeí, skanzenů, památkových objektů atp. V mnohem větší míře asi lidé negativně vnímají uzavření kin, rušení festivalů, koncertů či různých společenských setkání. Pokud jde o muzea, památky a jiné podobné instituce, mohou situaci čelit buď virtuálně (např. online expozice, výstavy a prohlídky), případně omezeným provozem některých svých, asi zejména venkovních, částí. Ovšem zejména u virtuálních prohlídek atp. jsem spíše skeptický a mě osobně by taková online návštěva muzea či památky moc neuspokojila. Jejich kouzlo je podle mne v tom, že vystavené předměty či památku můžu vidět "na živo", zatímco informace o nich či jejich obrázky si mohu najít v literatuře (či na internetu) kdykoliv.

 

2. Těžko odhadovat, ale spíš bych řekl, že se současná situace archeologicky nijak výrazně neprojeví. Šance na terénní výzkum by snad mohla být třeba u polních nemocnic či masových hrobů, ale myslím si, že pokud si vůbec někdo na dnešní situaci za 500 let vzpomene, budou to spíše historikové, ekonomové či sociologové. Nemyslím si ani, že by se doposud koronavirus dotkl archeologie natolik, aby jednou archeologové vzpomínali na dnešní dobu jako na nějaký výrazný mezník v dějinách oboru. Na druhou stranu, když sleduji dnešní trendy v archeologii, vlastně bych se ani moc nedivil, kdyby někdo zkoumal nějaký pěkný masový hrob či polní nemocnici už za pár let…

 

Mgr. Lucia Mattiello

archeoložka, Ústav archeologické památkové péče středních Čech

 

1.Myslím, že jsou palčivější problémy, než 2 měsíce zavřená muzea a galerie. Jiná odvětví řeší existenční problémy. Soucítím s podnikateli závislými na turismu i se záchrannými stanicemi a zoologickými, jejichž exponáty musí žrát pořád.Muzea a galerie to snad 2 měsíce vydrží a nezhroutí se. Mohou se případně prezentovat on-line. Zda je možné využít takovéto prezentace i komerčně, např. pro zisky z reklamy, nevím.

 

2. Nebudou to vůbec řešit.

 

Mgr. Jiří Orna

náměstek ředitele pro správu sbírek a odbornou činnost, archeolog středověku, vedoucí oddělení starších dějin, Západočeské muzeum v Plzni 

 

1. Kulturní instituce nadále musí zůstat v provozu a vykonávat svoji činnost, jen momentálně více fungují ve virtuálním prostoru. Určitě je to pro nás cenná zkušenost a do budoucna chceme více naši činnost dokumentovat pomocí videa, ať tyto aktivity můžeme veřejnosti ukazovat i v době zdánlivé nečinnosti.

 

2. Bude záležet na tom, zda a jak se současná situace odrazí v archeologických pramenech.

 

 

Mgr. Jan Pařez 

archeolog, Národní památkový ústav, generální ředitelství

 

1. Kulturní instituce mají své nezastupitelné místo v jakékoliv době. Oprostíme-li se od pohledu na negativní atmosféru této epidemie, můžeme naopak nalézt mnoho pozitivních jevů. Ať se jedná o vylidněné památky v historických centrech měst, nebo čas, který lze věnovat práci, která je jinak díky rozjíždějícím se stavebním aktivitám na jaře téměř nezvládnutelná. Lze zpracovávat dlouho odkládané výzkumy či se věnovat dopisování publikací, zkrátka všemu, co se většinou v našem prostředí dělá po pracovní době.

 

2. Řekl bych, že 500 let je nepředstavitelná doba. Ti, co studují mladší období, ví, že už 50 let zcela mění zvyky, hmotnou kulturu i názory na dříve jednoznačné události. Jestli si někdo vzpomene na tuto dějinnou epizodku, tak tím, že bude ukončovat přednášku humornou fotografií starou 500 let, kde všichni měli roušky a hrdě pózovali před fotoaparátem s rýči a krumpáči.

 

doc. PhDr. Peter Pavúk, Ph.D.

ředitel Ústavu pro klasickou archeologii, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

 

1. Ak sa bavíme o múzeách, alebo iných zbierkotvorných inštitúciách, tak myslím, že nastalá situácia je pre všetkých z nás výzvou, v tom dobrom slova zmysle. Už dlhšiu dobu určite vieme, že digitalizácia existujúcich predmetov, alebo dokumentov je dnes už nevyhnutná, a umožní ich lepšie prezentovanie tak laickej, ale častokrát aj odbornej verejnosti. Takéto kroky nejde samozrejme urobiť zo dňa na deň, v jeden moment treba ale začať. A hlavne treba mať veci dobre premyslené, aby sa to nemuselo robiť za pár rokov znova.

 

2. Archeológovia väčšinou skúmajú to čo sa dochovalo. Momentálna karanténa ešte o ničom nebude vypovedať. Jej dlhodobejšie trvanie (v akejkoľvek podobe) zanechá určite paleoekologickú a paleodemografickú stopu. Skôr to bude ale priestor pre prírodné vedy v spolupráci s archeológiou, než pre jej hard-core verziu. Ak by sa súčasná kríza prejavila aj natvrdo v archeologickom materiáli, tak máme potom teraz vážny problém. Dúfajme ale že nie!

 

 

Mgr. Veronika Puhačová, Ph.D.

archeolog-edukátor na mateřské dovolené, Ústav archeologické památkové péče středních Čech 

 

1. Pro mnoho kulturních institucí je současná situace devastující. Státní a příspěvkové organizace mají alespoň nějakou naději na rozběhnutí a zajištění (i když omezené) financí. Ale některé soukromé kulturní instituce, mezi nimiž je mnoho kvalitních divadel, kin, galerií či multižánrových center budou mít velký problém. Záležet ale bude na podpoře nás všech, každý si můžeme vybrat ty své oblíbené a ty podpořit svou návštěvou (až to půjde) či finančním příspěvkem. Nicméně věřím, že jako všechno zlé, i tahle krize vnese do kultury i něco dobrého a z těchto nečekaných podnětů se zrodí nové nápady a příležitosti. Už jen kolik muzeí a galerií teď můžeme navštívit alespoň virtuálně, nebo kolik divadelních představení, na která bychom se nikdy nedostali, můžeme zhlédnout. A nepochybuji, že brzy vznikne i mnoho osvěžujících kulturních reflexí toho, co právě teď zažíváme.

 

2. Myslím, že úspěchem bude, když obor archeologie bude stále existovat :) A také záleží, z čeho naši dobu budou studovat, a jak podrobně to dokáží. Přibylo domácího odpadu, což je pro archeologii jeden z nejdůležitějších zdrojů informací, ale zase (aspoň na čas) ubylo veřejného znečištění a emisí. Možná budou zmatení, stejně, jako jsme my nad některými archeologickými situacemi, možná se ale pandemie stanou součástí lidského světa a fotografie lidí v rouškách (pokud se dochovají) nikoho nepřekvapí. Ale vlastně jsem ráda, že odpověď na tuhle otázku neznáme.

 

Mgr. et Mgr. Michal Preusz, Ph.D.

vědecko-výzkumný pracovník katedry archeologie, Filozofické fakulty Západočeské Univerzity v Plzni

 

1. Domnívám se, že se u nás ukazuje, jak stereotypní a tradicionalistická je naše věda o společnosti. Na rozdíl od zahraničí se u nás v médiích příliš neobjevují tváře historiků a archeologů, kteří hovoří o překonávání krizových období v minulosti, což může být návod i pro současnou společnost. Možná je to zapříčiněno absencí oboru dějiny medicíny a etiky, jako je tomu například v Německu. Domnívám se, že pandemie je skutečnou hrozbou, která dokáže narušit zaběhnuté systémy. Podobných ran bylo mnoho. Nastartovaly změny, které byly buď překonány, nebo vedly ke kolapsům. Negativní stránkou je nejen úmrtí mnoha lidí na nemoc, ale možná skutečná krize či dokonce kolaps, jenž povede k hladu, nemocem a válkám. Je to prověření mechanismů a hodnot. Pozitivní je, že krize dosud lidstvo vždy překonalo a věnovalo se tomu nejlepšímu, rozvíjení svého ducha. Domnívám se, že situace vyvolá větší zájem věd o společnosti o studium krizových období. Podpořeno to bude financováním ze strany politických elit a společnosti. Bude to zřejmě stejné, jako jsme měli možnost sledovat v době sílící migrace (podpora výzkumu migrace, vazeb a sítí), války na Ukrajině (podpora archeologie konfliktu). Nyní bude akcentováno téma pandemií a nemocí...

 

2. Otázka je, jak to bude dlouhá pandemie a jaké bude mít následky. Možná se ztratí v dějinách, jako většina jiných. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o ránu podobnou epidemii černého moru ve 14. století či vybití indiánského obyvatelstva v jižní Americe v 16. století. Pakliže výsledkem bude rozbití systémů, tak to povede ke globálním změnám, které nikdy dřív nikdo nezažil. Třeba to odstartuje další velkou válku, typickou pro počátky století. Je třeba vzpomenout, že s každou globální válkou je zpravidla spojena nějaká nemoc. Těch propojení s minulostí je mnoho. Můžeme v první řadě začít pečovat o náš rybníček. Bude na nastavených mechanismech obrany, zda to náš systém se šrámy překoná. Pak budeme muset pomoci velkým hráčům kolem nás, neboť na jejich systémech je ten náš závislý a nikdo nechce agresivní sousedy. Každopádně věřím, že naše věda je schopná najít lék a s pandemií si dřív či později poradit. Daleko horší dopady může mít ekonomická krize, hladomory na jiných kontinentech, které mohou způsobit masové migrace.Za 500 let může mít společnost jiné priority, než aby archeologickými metodami vyhledávala stopy současné pandemie.

 

Mgr. Dominika Schmidtová

archeolog, Regionální muzeum a galerie v Jičíně

 

1. Bohužel musíme počítat s tím, že se ekonomická situace způsobená pandemií odrazí v kultuře, ale věřím, že jsme schopni se adaptovat na současný stav. Tím myslím, že jsme schopni přizpůsobit naše aktivity požadavkům veřejnosti, to znamená propagovat naše sbírky a činnost skrze sociální sítě (již se tak hojně děje nejen v zahraničí, ale i u nás), nebo třeba pořádat akce v otevřeném prostoru jako jsou komentované prohlídky archeologických lokalit. Rozhodně je důležité, aby vzdělávací instituce zůstaly otevřené a fungovaly, v co nejméně změněném stavu.

 

2. Pandemie jsou smutnou součástí naší historie, proto je třeba studovat jejich vývoj, vlivy na ekonomiku, ale i postupy a pokrok v řešení situace. Pokud máme k dispozici již takové údaje, je to v kompetenci spíše historiků než nás archeologů. Naopak pochopení dnešních epidemií pomáhá archeologům studovat např. morové pandemie z období římské říše nebo středověku, a porozumět tak události minulé a jejímu vlivu na tehdejší společnost.

 

Mgr. Daniel Stráník 

archeolog, Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici

 

1. Muzeum je paměťová instituce, která se musela stejně jako další kulturní organizace přizpůsobit nové situaci. Pokud nemůže návštěvník do muzea, musí muzeum za návštěvníkem. A proto, připravujeme pro návštěvníky videa s aktuálními tématy, která si mohou v klidu z pohodlí domova pustit.

 

2. Zajímavá otázka, ale dokud neznáme následky - pandemie ještě neskončila, těžko se dá predikovat. Možná si budou říkat, to byla ta doba, kdy se nosily jenom roušky. Možná se stanou součástí oděvu jako například košile. Nebo naopak, na to budou vnímat jako současní archeologové španělskou chřipku nebo morové a cholerové rány.

 

 

Mgr. Vojtěch Volf

archeolog, Ústav archeologické památkové péče středních Čech

 

1. Kulturních zařízení je škoda, mají nezastupitelnou roli ve vzdělávání. Adaptace se jim nedařila příliš ani před covidem, s covidem to je ještě o dost horší. Až na písně každého úspěšného hudebníka doufám po covidu nezbude nic.

 

2. Otázku náhledu na pandemii COVID IXX 2020 za pět set přenechám kompetentnějším badatelům.

Děkujeme za odpovědi!

 

Please reload