• Alžběta Bergerová, Miloš Roháček, Johana Tlustá

Archeologie v době koronavirové pandemie (2. díl)


Dnes vám přinášíme druhou část rozhovoru na téma koronavirové pandemie a archeologie, ve kterém jsme vyzpovídali archeology z České republiky i ze zahraničí, kterým tímto mnohokrát děkujeme za jejich čas a odpovědi. Tentokrát se zaměříme na to, jak současná situace zasahuje do fungování kulturních institucí a zamyslíme se nad tím, co si archeologové třeba budou říkat o této pandemii za stovky let.

1. Kulturní instituce jsou nyní zavřené. Jakou podle vás mají v současné situaci roli ve společnosti? Jak se mohou adaptovat podmínkám? Myslíte si, že se tyto události nějak odrazí v oblasti kultury?

2. Jak se na současné události kolem pandemie budou koukat archeologové v budoucnosti, třeba za 500 let?

Prof. Dr. Eşref Abay

archeolog, profesor na archeologickém oddělení Ege University, Izmir, Turecko, vedoucí arch. výzkum na lokalitě Beycesultan

Přeloženo z angličtiny:

1. Kulturní instituce jsou v normálním světě pro společnost velmi důležité. Ale bohužel v současnosti v normálním světě nežijeme. Nyní, společnost i kulturní instituce se nemohou chovat podle starého zvyku. Pokud bude tato současná vyjímečná situace trvat dlouho, jsem si jistý, že to pozmění zvyky ve společnosti a její vztah ke kultuře. Myslím si, že kulturní instituce by se měly adaptovat na současnou situaci. A myslím si, že stejně jako by společnost měla změnit své konzumní návyky, musí i přehodnotit svůj vztah ke kultuře.

2. Jsem toho názoru, že nejpopulárnějším tématem zkoumání bude, jak pandemie změnila konzumní návyky, ekonomické struktury a chování společnosti.

doc. PhDr. Jaromír Beneš, Ph.D.

akademický pracovník archeologického ústavu Filozofické Fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích

1. Kulturní instituce hrají zásadní roli v mentálním zdraví národa a to zdraví je ohroženo. Myslím, že by měly kulturní instituce více působit ve virtuálním prostoru, ale k tomu je třeba hodně peněz a kvalifikovaných lidí. Všechno kolem nás se teď mění a ten trend je nezadržitelný. Vše zlé je ale k něčemu dobré. Krize kolem čínského netopýřího viru akceleruje změny v kulturním prostoru. Mnoho aktivit se přesouvá do virtuálního světa a evropské vlády by tyto změny měly podporovat. Na druhou stranu by si lidé měli více vážit možnosti zajít na výstavu nebo do muzea, protože přímá zkušenost s expozicí a architekturou dané instituce je nenahraditelná.

2. Jako bioarcheolog jsem přesvědčen, že změny v naší profesi jsou a budou zásadní a nevratné. Hned v počátcích krize vyšla studie, na které se podílel i Colin Renfrew. Jde o využití fylogenetických sítí, běžně vytvářených pro studium pravěkých populací. Tentokrát ale byla síť použita pro sledování globálních mutací wuchanského viru SARS Covid-19. Jde o extrémně rychlý případ „pravěkých migrací“, pozorovaný ale na dnešním tolik populárním viru. Napsal jsem hned našim molekulárním genetikům o názor na tento článek. Velice se jim líbil. Proč o tom mluvím? Inu, protože je to významný příklad toho, jak je v posledních letech archeologie biologizována.Za 500 let, a pokud nenastane nějaký apokalyptický zvrat, tak daleko dříve, bude archeologie vypadat naprosto jinak. Budeme z biologického hlediska vědět o minulosti neuvěřitelné detaily, včetně osobních příběhů a zdravotních anamnéz dávno zemřelých lidí. A co nebudeme vědět přímo, budeme schopni se značnou mírou spolehlivosti rekonstruovat. A pohled na naši současnou pandemii? Bude hodnocena jako jedna z prvních velkých pandemií 21. století, kterou lidstvo vcelku dobře zvládlo a která byla příčinou postupného ozdravování planety. Podobně, jako byl hodnocen zákaz topení uhlím v Londýně, který vedl z zásadnímu ozdravení tamního městského prostředí.

Mgr. Zdeněk Beneš

archeolog, Ústav archeologické památkové péče středních Čech

1. Oblast kultury je pochopitelně zasažena citelně, ale hlubší dopady vnímám spíše v oblasti koncertů a divadelních představení, nežli muzejních institucí, které jsou zpravidla placeny z veřejných rozpočtů, a ze vstupenek jsou hrazeny jen částečně. Vnímám ale pozitivně, že nastalá situace urychlila rozvoj některých muzeí v oblasti digitálních prezentačních možností. Co dříve moc nešlo, na co nebyl čas, to se nyní rozběhlo. Mluvím hlavně o možnosti projít třeba nějakou výstavu přes internet, nebo si přečíst něco více o jejím fungování na webových stránkách. Kdo tohle zaspal, bude to těžko dohánět.

2. 😊 No... když nad tím tak přemýšlím, tak soudím, že v archeologických záznamech se zpravidla projevují pouze dlouhotrvající krize, nebo opravdu důkladné katastrofy. Nic takového se za poslední týdny nenastalo. Nicméně není vyloučeno, že svět ještě čekají nějaké dlouhotrvající trpké následky koronavirové pandemie, kupříkladu v kombinaci se stále sílícím suchem, hladomory nebo válečnými konflikty v určitých částech světa. Velké změny mívaly zpravidla mnoho různých příčin, které se vzájemně kombinovaly, než vytvořily dostatečně mocný koktejl, schopný měnit běh světa.

Mgr. Michal Beránek

vedoucí odborného oddělení, archeolog, Muzeum Cheb

1. Současná role kulturních institucí je relativně problematická, neboť její hlavní funkcí je spojovat lidi a dát jim nějaký zážitek. Což oboje aktuálně dost dobře nejde. Jsou snahy o náhradu ve virtuálním prostředí, ať se jedná o koncerty, divadelní představení či výstavy, ale určitě se nejedná o adekvátní náhradu. Propojení diváka s rockovou kapelou či symfonickým orchestrem, zážitek návštěvy divadla, kde hrají Shakespeara či muzea s originálním předměty, které putovaly časem mnohdy i tisíce let, dle mého názoru nelze nahradit. Do jisté míry se obávám, že navíc nastane tlak na tuto digitalizaci kultury nejen z důvodů zdravotního bezpečí, ale i lenosti lidí, neboť jít do divadla na koncert či do muzea vyžaduje nějakou energii, adekvátně se obléci, dopravit se na místo, zaplatit vstupné. Digitální formu můžete konzumovat doma a bez problémů. A tím se dostávám opět k první otázce, role kulturních institucí je stále stejná, spojovat lidi nad zážitky, a myslím, že se to povede. Potřeba kultury je lidstvu dána již od počátku i nejstarší společnosti, které žili v každodenním strachu o vlastní existenci si našli prostor na to, vytvořit něco krásného co překračovalo rámec každodenní potřeby, myslím, že si potřeba kultury si najde cestu i teď.

2. Odpověď by bylo asi potřeba rozdělit dle nějakých regionů (archeologii bychom třeba řekli kulturních okruhů). Zde ve střední Evropě si archeologové této události za 500 let ani nevšimnou. Nevznikaly masové hroby, nezměnila se hmotná kultura či stavební a ani rituály. Odpadu se produkuje stále stejně. V tomto ohledu by se dalo říci, že archeologické prameny selhávají. Jiná situace nastane v regionech, kde došlo ke změně, která se propsala do archeologických pramenů, vznikly masové hroby či se změnila stavební nebo hmotná kultura. Pak to bude interpretováno jako analogická historická událost k morovým ranám či jiným epidemiím.

Mgr. Martina Bradová

archeoložka, Západočeský institut pro ochranu a dokumentaci památek o.p.s.

1. Myslím si, že kulturní instituce například v podobě muzeí se snaží přizpůsobit dané situaci dobře. Určitě vítám realizaci virtuálních prohlídek, to je směr, kterým se tyto instituce mohou vydat, ale přítomný prožitek to nenahradí. Zpřístupňování odborných publikací online je velké plus celé situace, hlavně pro obor archeologie. V oblasti kultury se celá situaci jistě odrazí po finanční stránce, hlouběji do toho nevidím. Po uvolnění jednotlivých opatření budou lidé ze začátku opatrnější, ale myslím si, že se to rychle zlomí. Sezóna je teprve na začátku.

2. Hezká otázka :). Doufejme, že na tuto situaci nebudou koukat jako na počátek nového hnutí (viz rouškariánství :D). Zajímavý by byl určitě i pohled antropologický.

Tamsin Cornelius, MA

archeoložka, Museum of London Archaeology, Londýn, Velká Británie

Přeloženo z angličtiny:

1. Nemyslím si, že tohle bude mít nějaký velký dopad na kulturu, či archeologii. Například ale, někteří lidé co znám, využívají tento čas k tomu, aby se něco o kultuře dozvěděli, na což by jinak neměli čas. Takže by tato doba mohla všeobecně přispět k naší celkové kulturní gramotnosti.

2. I když vzhledem k celosvětovému poklesu ekonomické produkce by mohlo dojít ve stratigrafickém záznamu letošního roku k malým změnám, přesto si myslím, že je velmi nepravděpodobné, že by tato pandemie měla trvalý dopad na budoucí archeologii. Co by mohlo být mnohem více zřejmé - pokud by, vinou špatného řízení, současná krize vyústila v globální nebo národní ekonomické deprese.

Bc. František Doubek

archeolog, Ústav archeologické památkové péče středních Čech

1. No instituce v kultuře to asi teď moc jednoduché mít nebudou. Počítám, že pokud byly zvyklé čerpat nějaké dotace, tak asi tyto zdroje potenčí na úkor jiných důležitějších věcí. Ale mohlo by to přinést více oživení v oblasti elektronické prezentace, virtuálních prohlídek a podobně. Uvidíme.

2. Archeologové nevím, spíš bych to viděl na historiky. Že by se za 600 let někde hromadně nacházely roušky a bylo pojmenováno i podle toho jako období Covid 19, to se mi nezdá. Ale bylo by zajímavé, kdyby se našla nějaká průhledná cedulka a to „d" by se tam tak nějak nenápadně utrhlo a otočilo vzhůru nohama a někdo to pak přečetl z druhé strany obráceně ?!?. To by pak měli archeologové hlavu v pejru, co to tam bylo za mejdan.

PhDr. Jan Frolík, CSc.

archeolog, Ústav archeologické památkové péče středních Čech, Archeologický ústav AV ČR, Praha

1. Mohou zpřístupňovat své výsledky, exponáty, programy online, ale úplně ono to není. A lze předpokládat, že až nastane potřeba šetřit, budou na řadě jako první (jako ostatně po každé).

2. Neumím si představit, jak by archeologové mohli nalézt nějaké svědectví "pandemie" (práce doma a živý provoz na internetu se nenajde, stejně tak roušky a ochranné pomůcky (možná ty umělohmotné). Ale kde, když se spalují? Spíš se na všechno víceméně zapomene, španělskou chřipku, na kterou zemřelo možná až 100 milionů lidí, si taky připomínáme až teď. Jinak by po ní nikdo ani nevzdechl. A nejsem si jist, zda je to opravdu pandemie. V nejpostiženějších zemích (Belgie, Španělsko) zemřelo pět setin jednoho procenta obyvatel, u nás dvě tisíciny. Kolik lidí zemře na pracovní úraz nebo při autonehodě?

Mgr. Zuzana Havlická

kurátor a správce památkového objektu APP, Archeopark Pavlov

1. Kultura má dle mého názoru svou roli v moderní společnosti neměnnou nehledě na situaci. Je to něco, co je nedílnou součástí a bez níž nemůže společnost existovat. Adaptovat podmínkám se bude jistě nesnadno, ale jak jsem zmínila v předchozí otázce, my jako muzeum se snažíme, seč nám síly stačí. Kde je vůle, je i cesta. A cestu si najde i kultura. V době nuceného pobytu doma jsme mohli vidět, jak se ve velmi krátkém čase přesunula kultura z koncertních sálů, divadelních jevišť i muzeí a galerií až k nám do obýváků skrze online média. A lidé to přijali kladně a v mnoha ohledech bylo vidět, že tuto snahu chtějí i ocenit. Například nákupem vstupenek na představení, která možná ani neuvidí, jen aby kulturu podpořili.

2. Pandemie byly a budou. Pro archeology se tak zřejmě stanou jen jednou z mnoha podobných událostí.

Mgr. Jiří Chlevišťan

vedoucí výzkumného oddělení, archeolog, Muzeum Českého lesa v Tachově

1. Kulturní instituce, v mém případě muzeum, představuje určitě jednu z hlavních složek pro domácí vyžití, krácení volného času a sebeedukace. Muzea v tomto ohledu adaptovala na současnou situaci například formou různých virtuálních prohlídek expozic, literárních článků a obrázkových prohlídek. Myslím si, že situace nabízí muzeím také příležitost k oddechnutí, péči o sbírky a různým úpravám.

2. To úplně netuším. Přece jenom si myslím, že míra hmotných a písemných pramenů je mnohem bohatší. Je otázkou do jaké míry půjde například spojit právě hmotné prameny s pandemií. Situace je rozlišná od například morových nákaz ve středověku a tudíž může být způsob studia rozdílnější. Rozhodně však bude současný stav představovat důležitý předmět studia v jiných oborech jako je kulturní, sociální a biologická antropologie.

Mgr. Luboš Chroustovský, Ph.D.

vědecko-výzkumný pracovník, vyučující katedry archeologie, Filozofické fakulty Západočeské Univerzity v Plzni

1. Odrazí se určitě, zejména z hlediska ekonomie (ušlé zisky mohou být pro některé instituce likvidační), některé se přizpůsobují a využívají online prostředí.

2. Za 500 let si nejsem jistý, že budou nějaké doklady pro archeologii této doby (historické prameny určitě, včetně audiovizuálních); navíc archeologie dobře zachytí dlouhodobé trendy, daleko hůře krátkodobé výkyvy (do nichž pandemie spadají) a během 500 let je představitelné, že mohou být zlikvidovány i lidské ostatky uložené během pandemie; celá řada dalšího odpadu (i specificky "pandemičního") již bude také asi nenávratně zničena.

doc. Mgr. Ondřej Chvojka, Ph.D.

ředitel archeologického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích

1. Kulturní instituce jsou samozřejmě pro společnost nezbytné, omezení se jich výrazně dotýkají, nicméně si myslím, že (alespoň ty, které jsou tady u nás na jihu Čech) to zvládají dobře. Kde to jde, funguje se na dálku, virtuálně apod. Jestli se stávající situace nějak odrazí na dalším fungování kulturních institucí, nevím, ale asi se bude stále větší důraz klást na virtuální prohlídky a prezentace. Jak už jsem ale uvedl v souvislosti se studenty, osobní kontakt to zajisté nenahradí…

2. Tak to netuším... Nemyslím si, že současná pandemie nějak výrazně ovlivní archeologický obraz dnešní doby – žádné masové hroby tu snad mít nebudeme (jako po středověkých morových či jiných nákazách) a nevidím zatím nic, co by budoucím archeologům nějak výrazně indikovalo dnešní epidemii... Koneckonců, každoroční chřipkové epidemie také asi budoucí archeologové moc řešit nebudou, i když, kdo ví...?