Please reload

Nejnovější příspěvky

Nález dlážděné cesty z Holubic: Chodili tudy staří Germáni?

Je čtvrtek 25. května 2017, blíží se čtvrtá odpolední hodina. Nacházíme se na okraji středočeské obce Holubice, na ploše záchranného výzkumu Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Procházíme se. Nejdeme však jen po obyčejném, skrývkou obnaženém, poli. Kráčíme po staré germánské cestě, která tu po dva tisíce let byla ukrytá. Před nedávnem jsme vás o tomto neobyčejném nálezu informovali, a nyní je načase prozradit víc.

 

Cesta z doby římské však není pro Holubice prvním velkým objevem, obec má bohatou a pestrou minulost. Díky četným výzkumům se zde podařilo prozkoumat stopy po osídlení nejen z doby kamenné, bronzové i železné, ale dokonce mnohem starší. Paleontologové tu totiž před více jak sto lety  nalezli kost teplokrevného dinosaura. Zdá se tedy, že zdejší krajina lákala k životu snad odjakživa, a láká i dnes. Stavební aktivita tu jen kvete. Právě z důvodu rozšiřující se výstavby rodinných domů tu archeologové ze Středočeského muzea v Roztokách u Prahy i naše kolegyně Lucia Mattiello vedli již mnoho záchranných výzkumů. O některých z nich, například o nálezu eneolitického hrobu Richarda, jsme vám vyprávěli v jednom z minulých videí. Dva tisíce let starou cestu jsme tu ale ještě neměli. 

 

 
Cesta je unikátní stavem svého dochování, neboť její severní část se krásně zachovala pod nánosy splachových vrstev v mírném svahu. V horních částech se však cesta vlivem eroze dostala až pod současný povrch a byla zničena orbou. Pozorujeme-li průběh těchto dochovaných deseti metrů cesty, vidíme v podstatě úroveň tehdejšího terénu. Datací si můžeme být skutečně jisti. Podle velkého množství zlomků keramiky, které se dochovaly mezi kamenným dlážděním, můžeme říci, že cesta byla budována na počátku starší doby římské, tedy kolem zlomu letopočtu. Rozbitou keramiku tehdejší obyvatelé používali v podstatě jako stavební suť, stejně, jako se to na polních cestách dělá i dnes.


Holubická cesta ale byla součástí rozsáhlejší germánské osady. Jak taková vesnice po přelomu letopočtu mohla vypadat? Římský historik Tacitus nám to ve svém díle Germania trochu naznačil:
 

„Když zakládají vesnice, nepočínají si jako my a nestavějí domy těsně vedle sebe, aby se jeden druhého dotýkal, ale každý nechává kolem svého domu volné prostranství, buď na ochranu pro případ ohně, nebo proto, že neznají stavitelské umění. Nestavějí z kamene ani z cihel, na všechno používají hrubě otesané dřevo a nestarají se, jak to vypadá a zda je to hezké.“

 

 

A výzkum v Holubicích tuto představu potvrzuje, jak nám upřesňuje sama vedoucí výzkumu Lucia:


"Vykopali a zdokumentovali jsme cca 30 sídlištních objektů z 1. pol. 1. st. n.l. Místní Germáni obydlili jižní i severní svahy okolo horního toku potoka a kromě pozůstatků po domech a zásobních jamách tu zanechali i stopy různých výrobních činností.  Víme například, že zde probíhala rozsáhlá železářská výroba. Pozůstatky tří pecí určených pro tavbu železa jsme nalezli i několik metrů přímo nad cestou. Jedna z pecí se dokonce dochovala téměř celá, i s kanálkem, kudy odtékal roztavený odpad z tavené rudy. Samotnou pícku jsme vyňali pro další výzkumné účely. Prozkoumali jsme také pozůstatek obydlí nebo dílny s jámou po sloupu držícím štít. Naše dlážděná cestička vedla přímo okolo tohoto domu."

 

 

Můžeme tuto cestu porovnávat s dalšími podobně starými z našeho území? Ano, ale… O jedno století starší cesty se u nás dochovaly na oppidech z konce doby železné. V obou případech se však jednalo o pořádné vozové cesty. Jedna z nich byla nalezena na oppidu Hrazany, kde procházela klešťovitou branou. Šlo o vyryté koleje o rozchodu 1,2 metru, zachované pod pozdějšími nánosy. Stopy po kolech vozů byly při výzkumu odhaleny také po obvodu osídlené plochy oppida. I na oppidu Staré Hradisko, které bylo tvořeno hustou zástavbou dvorců o ploše 50 x 50 metrů, se mezi nimi dochovaly zbytky oddělujících cest. V čem je tedy unikátní naše holubická germánská cestička?

 

 

Výjimečnost tohoto nálezu spočívá především v tom, že takové drobné komunikace, někdy pouhé chodníčky, se v naší krajině obvykle nedochovávají. Můžeme předpokládat, že byly součástí každé osady po celý pravěk a historická období, tehdejší pochozí úroveň je však v dnešní době na většině území již nadobro zničena hlubokou orbou, případně zástavbou měst a vesnic. Jen vzácné případy, jako jen ten holubický, nám umožňují nahlédnout i na tuto tehdy tak běžnou věc. Nejde totiž o nějakou širokou silnici, je to skutečně spíše takový zpevněný chodníček, podobný těm, jaké si lidé budují mezi domy a zahradami nebo studnami. Terén u dnes bezejmenného a vyschlého potoka na okraji Holubic musel být asi tehdy rozbahněný – často se tudy chodilo pro vodu – takže se obyvatelé osady rozhodli ho zpevnit. Drobné zlomky keramiky zapadané a zašlapané mezi velké valouny chodníčku nám podávají zprávu o jeho stáří. To je v podstatě hodně vzácná situace, pro dobu římskou v Čechách asi zcela ojedinělá.

 

 Podívejte se na video z výzkumu této germánské stezky! 

 

Nyní celá lokalita bude předmětem odborného zpracování. A vy se samozřejmě dozvíte všechny novinky!

Please reload

Please reload

Archiv